Mysty

,,Můžeme?“

Harry přikývl na Sandrine a připravil se do bojové pozice. Sandrin vedle něj udělala to samé. Ze dveří je pozorovala znepokojená Lily.

,,Sandrine? Jsi si jistá, že je dobrý nápad učit mého syna jedny z nejsložitějších kouzel, které vlastně zvládne jenom asi jedna desetitisícina všech kouzelníků? A ještě jim přitom jde o život?“

Sandrine se uvolnila a vyčítavě se podívala na Lily.

,,Myslíš, že kdybych nevěděla, že to zvládne, tak bych ho to učila? Ale já to vím, takže je to v pořádku. Vůbec se o něj nemusíš bát. Bude v pořádku. A tyhle kouzla zvládne v pohodě, znám jeho potenciál.“

Lily se zatvářila omluvně a pak raději opustila místnost.

,,Takže si v hlavě pořád přeříkávej Mores kotare nofere. Až si budeš jistý, že to zvládneš, v duchu je vyslov a zamiř na tu květinu a mysli na to, že chceš, aby se vzkřísila. Pamatuj. Musíš začít od toho nejlehčího. Až to ovládneš takhle, můžeš to zkusit bez hůlky, časem už ti to půjde samo od sebe, nebudeš muset pomyslet ani na to kouzlo.

Hlavně ho nikoho neuč. Kouzla přírody jsou těžká a jak říkala Lily, když už to někdo používá, zahrává si tak se svým životem. Tak a teď se soustřeď klidně i prvně zavři oči, pak je otevři a prones si pro sebe to kouzlo. Pamatuj, nikdy je nesmíš říct nahlas, nikdo ho nesmí slyšet, je dobrý důvod, proč jsou tajná.“

Odstoupila několik kroků od něj a pozorovala jeho počínání. Už předem věděla, že se mu to povede. A až to zvládne bez hůlky, přejdou na vzdušná kouzla, pak vodní kouzla, ohnivá kouzla a nakonec se pokusí o energická kouzla, ale ani ona netušila, zda to zvládne. Upřímně v to doufala, ale jisté to nebylo.

Ten, kdo energické kouzlo pronesl musel mít spoustu energie své vlastní, protože to z ní čerpá. Mohlo by se stát, že kouzelník by byl příliš vysílen a tehdy by ho kouzlo zabilo. Tak se zamyslela, že si ani nevšimla, že Harry otevřel oči a pronesl si pro sebe kouzlo.

Viděla už jenom jak suchá kytka se vzkřísila a roztančila se barvami před nimi. Překvapením vydechla. Tak tohle nečekala. Povedlo se mu to napoprvé. Na její tváři se objevil šťastný úsměv a rozhodla se, že požádá Harryho, zda by to nezkusil hned bez hůlky.

,,Výborně. A teď odlož hůlku, napřáhni znovu a zkus to kouzlo na další kytku znovu, ale tak, aby kouzlo vyšlo z tvé ruky, a aby nebylo vidět. Bude to těžší. Kouzlo nebude vidět a ty nebudeš mít hůlku, přes kterou by energie kouzla proudila, takže kouzlo musí proudit tebou.“

Pomalu přikývl a zamyšleně odložil hůlku. Teď se naprosto uvolnil. Zavřel oči a trvalo mu mnohem déle než je otevřel a vyslal pomocí své ruky kouzlo. K jeho sklamání se jenom trošku zazelenal jeden lístek, ale hned uvadl. Zklamaně se podíval na Sandrine, ta ho povzbudila úsměvem.

,,To nic. Hůlka pomáhá kouzelníkovi provést kouzlo. Bez ní je to těžší jen do té doby, dokud neuvolníš tu zábranu, kterou ona vytvořila. Nikdy nepochopím kouzelníky, kteří se prvně začali učit s hůlkou místo bez ní. Zablokovali tak většinu své moci a některým se nikdy nepovede ji znovu uvolnit.“

Tak tohle Harry nevěděl. Cítil, jak je energie v něm, ale nedokázal ji pustit ven, zkusil to ještě několikrát, ale nic se nestalo. Zničeně si sedl na podlahu. Sandrine si sedla vedle něj a povzbudivě jej poplácala po zádech.

,,To nic. Nikdo neočekával, že to dokážeš hned. Bylo by to až moc jednoduché, kdyby to šlo tak snadno. Tohle se musíš učit a zdokonalovat se v tom. Ještě to teď párkrát vyzkoušej a nech to být. Znovu to zkoušej až zítra. Jasný. Já jdu za Jamesem. Uvidím, jestli mu může s něčím pomoc.“

Povzdechl se, znovu se vyhoupl na nohy a zadíval se na kytku. V hlavě se mu střídalo kouzlo a slova věřím si a dokážu to.

V plném soustředění vyslal kouzlo, ale lístek se znovu zazelenal, ale pak zase uschl. Zklamaně si odfrkl. Kdyby teď v ruce držel hůlku, vztekle by ji zachodil. Ani trochu se mu nelíbilo, že to neumí.

Z horního patra sešla Lily a byla oblečena do čistého hábitu.

,,Jdu do Příčné ulice, potřebujeme koupit pár věcí a dovybavit dům. Půjdeš se mnou?“

Harry se zasmál.

,,Půjdu rád. Změníš mi podobu? A sobě taky musíš, někdo by tě mohl poznat.“

O chvíli později už oba vycházeli ze dveří. Z Harryho byl hnědovlasý na krátko ostříhaný chlapec s modrýma očima a Lily měla blonďaté vlasy po ramena a hnědé oči. Před domem chytila Harryho a společně s ním se přemístila.

,,Takže kam prvně?“

Poprvé nakupoval se svojí mámou a šíleně se na to těšil.

,,No knihkupectví. Ne nezlob se... Ráda čtu, knížky miluju a doma jsou čtyři prázdné knihovny. Pak skočíme do Lékárny, pak k Madam Malkinové, kde ti koupíme nové hábity, a pak bychom si mohli sednout do cukrárny a dát si něco dobrého, co myslíš?“

Přitakal a vkročil za ní do Krucánků a Kaňorů. Prodavač za pultem z nich byl nadšený a dával jim to okatě najevo, když jeho matka nosila další a další knihy. Zmenšoval je a zvyšoval cenu na pokladně. Donášení knih skončilo až se cena vyhoupla na pknou sumičku. Bez mrknutí oka zaplatila a i s Harrym vyšla ven.

V lékárně z nich byly nadšeni také, ale k Liliině smůle neměli vše, a tak si to pouze objednala a mohla doufat, že to dojde brzy. Pak táhla Harryho i proti jeho protestům do obchodu s oblečením.

,,Dobrý den. Chtěla bych oblečení pro svého syna. Několik společenských hábitů, i obyčejných, dva cestovní a několik s kapucí, aby ho nikdo nepoznal, však víte.“

Madam Malkinová se zatvářila chápavě. Pak změřila Harryho míry a o chvíli později donesla vše, co požadovali. I ona si mohla pochvalovat, kolik toho nakoupili a ještě chtěli vše prvotřídní kvality. A když jí potom Lily poprosila ještě o to samé oblečení pouze pro tři dospělé, s tím, že jí míry dodala, byla úplně nadšená. Obchody se většinou pohnuly až posledních pár dní prázdnin, ale tohle byla výjimka a jí se to náramně líbilo.

,,Tak co si dáš? Já si osobně dám ovocný pohár a presso s karamelovým mlékem.“

Harry se podivoval nad výběrem mléka, ale nic neřekl, sám si dal zmrzlinový pohár a mléčný koktejl.

,, Nechceš si dát ještě něco? Třeba nějakej zákusek? Ten čokoládový vypadá dobře. A nebo ten s tím ovocem.“

Pobaveně zakroutil hlavou a pustil se do svého zmrzlinového poháru.

,,Tak mi pověz o tom, jak ti to jde ve...“

Lily najednou zmlkla a Harrymu chvilku trvalo, než zjistil proč. Jeho matka se dívala ke dveřím, kudy právě vkročil Severus Snape – jeho otec. A po jeho pravici šla hnědovlasá žena, která se na něj lepila.

Lily prudce stoupla až málem převrhla věci na stole. To jí vyvolalo nechtěnou publicitu a spoustu lidí se na ně podívalo. Mezi nimi i Severus. Okamžitě si všiml, že Harry se na něj upřeně hledí. Chlapci ani nedošlo, co by se mohlo stát, ale když v Snapeových očích blesklo poznání zarazil se.

Snape pustil onu ženu a rychle se k nim rozešel.

,,Co si myslíte, že děláte, Pottere? Celý Fénixův řád vás hledá a vy si tu v poklidu sedíte, se změněnou podobou. Kdo je to tu vůbec s vámi?“

Zadíval se na Lily, která si nervózně prohrábla vlasy a jeho pohled přitáhl malý kroužek na jejím prsteníčku.

,,Kde jste to vzala? Mluvte!“

Chytil ji surově za ruku a zatřásl s ní. Lily se rozklepala a Harry naopak přiskočil a odhodil Snapea. ,,Už nikdy, opakuji nikdy s ní takhle nejednejte, rozumíte!“

Pak vzal matku za ruku. Ta vytáhla pár galeonů, položila je na stůl a společně s ním se přemístila domů, kde hned dosedla na pohovku a vůbec jí nevadilo, že vedle ní na ní sedí James na něm Sandrine a navzájem si čistí mandle. Teď od sebe odskočili a oba ji nechápavě pozorovali.

James si k ní přisedl a tiše na ní promluvil:

,,Lily? Co se stalo sestřičko?“

Avšak jeho sestra dál koukala před sebe a jeho si vůbec nevšímala. A tak se otočil pro vysvětlení k Harrymu.

,,Seděli jsme v cukrárně no a přišel tam Snape obvěšenej nějakou hnědovláskou. Nedošlo mi, že mi čte myšlenky, ale zjistil, že jsem Potter. Pak si všiml mámina prstýnku a uhodil na ni. Museli jsme odejít, ale mámu to setkání pěkně vzalo.“

,,Ach doufal jsem, že tomu se vyhne. Určitě ho pořád miluje, ale nemůže mu odpustit tu zradu a teď ho ještě viděla s jinou ženou. Musí to pro ni být rána.“

James si povzdechl a přitiskl hlavu sestry na svoji hruď a konejšivě ji přejížděl dlaní po zádech.

,,To bude v pořádku sestřičko. Ty jsi na něj ještě nezapomněla? Je to už tolik let. Byla jsi mrtvá! Nemohla si v sobě dál živit tu lásku! On tě nemiluje! Kdyby ano, neudělal by ty věci, co udělal a hlavně neví, že jsi zase mezi živými! Chápeš? Jeho život šel dál. Tak už na něj zapomeň!“

Na chvíli se odmlčel, ale pak zase pokračoval.

,,Víš jak tohle musí trápit Harryho? My se tu z ničeho nic objevíme a jen tak mimochodem mu oznámíme, že jeho otcem nejsem já, ale že je to jeho profesor, který ho nemá ani trochu rád. Nemůžeme to porovnávat, ale i on je z toho špattný. Vzpamatuj se, jsi matka a musíš mu být oporou a né aby se ti stávalo to co dnes, pokaždé, když jej uvidíš.“

Zvedl se a nechal svoji sestru samotnou se svými myšlenkami.