Jdi na obsah Jdi na menu
 


VI.Kapča

19. 4. 2008

Přeměřovali se pohledem.

 

,,Pane Pottere, co jste myslel tím, že se za vaši matku obětoval její bratr James?“

 

V učebně se rozhostilo ticho, Harry nevěděl, co by měl říct, a tak radši sáhl na malý přívěsek, který dostal od matky. Během chvilky se stal neviditelným, splynul s okolím. Snape se rychle zvedl a začal se rozhlížet místností.

 

Ale to už Harry neváhal, rozeběhl se ke krbu, vhodil do něj letax a pomyslel na adresu domu v Godrickově dole. Ovšem Snape byl rychlejší a poslal do krbu stopovací kouzlo. Sám za chvíli vhazoval letax do krbu.

 

Harry vypadl z krbu v obývacím pokoji. Rychle se zpět zviditelnil a utíkal do zahrady, kde doufal, že jeho matka bude. Viděl stopovací kouzlo, které vyslal Snape a tušil, že za chvilku se tu objeví i on. Musel to rychle říct své mamince.

 

Naštěstí seděla v houpačce a v rukou měla jeden z těch svých milostných románů. Když viděla Harryho, jak tryskem běží, odložila knihu a rychle se zvedla a chtěla se rozeběhnout za Harrym, ovšem všimla si, že z domu se vyloupla další postava. Okamžitě poznala, kdo to je.

 

Doběhl k matce a objal ji. Nevěděl, že Snape už je tam taky.

 

,,Mami, já to zvoral. Uklouzlo mi před Snapem, že James byl tvůj bratr. Tolik mě to mrzí.      A … teď míří sem, každou chvilku bude tady.“

 

,,Pozdě pane Pottere, už jsem tady. A myslím, že by mi vaše matka měla něco vysvětlit.“

 

Lily ho pozoroval. Když tu byl před nějakou dobou, neměla na to čas. Teď se ovšem rozhodla napravit to:

 

Měl v tváři mnohem ostřejší rysy. Jeho oči skrývaly jakkýkoliv cit. Podle svěšených koutků na ústech si domyslela, že se  moc často nesměje. Spíš se mračí. Určitě na povrchu vyšel jeho cinismus, který se dříve snažil potlačit.

 

Tak jak si Lily prohlížela Severuse, tak sledoval i on ji:

 

Vyspěla. Její oči dostaly nádech zkušeností, boje s Voldemortem, které vedla s Potterem ji poznamenaly. Ovšem pořád měla v očích ten láskyplný pohled. Vlasy teď měla kratší a sestříhané, dodávalo jí to zralejší vzhled.

 

,,Snape, řekla jsem ti, ať už nechodíš na můj pozemek. Řekni mi, co jsi na tom nepochopil?“

 

,,No pochopil jsem myslím dost, ale přišel jsem si pro pár odpovědí, myslím, že mi je dlužíš za svého syna.“

 

Harry sklonil hlavu. Pochopil, že teď Snape neodejde, dokud nedostane odpovědi, ale už je nechce od něj, ale od jeho matky. Nechtěl ji do toho zatáhnout. Ale bylo už pozdě.

 

Lily se podívala na Harryho, který její pohled opětoval. Když viděla jeho provinilý pohled usmála se.

,,To je v pořádku Harry. Běž prosím dovnitř a uvař konvici čaje a odnes ji prosím do salonku. My se tam tady s tvým profesorem přesuneme.“

 

Přikývl a rozběhl se domů. Po cestě přemítal, jestli jeho matka řekne Snapeovi celou pravdu. A jestli ano, jak na to zareaguje a změní se tím vůbec něco?

 

Rychle uvařil čaj a sešel do salonku, kde zatím seděli oba dva v tichu. Nalil čaj do tří šálků a usedl na pohovku vedle své matky. Ta ho automaticky přitiskla k sobě. Snape sledoval jejich láskyplné gesto. Přesně takhle objímal on Lily ještě před tím, než ho opustila.

 

,,Co tím myslel? Tím, že tě zachránil tvůj bratr James?“

 

,,James byl můj bratr. Nestala jsem se Potterovou až po svatbě. Já ji byla od narození. Jeho otec měl v té době milenku a tou byla má matka. Byli jsme s Jamesem sourozenci, nikdy jsme se nevzali, já jen začala používat jméno svého otce.“

 

Snape na ně překvapeně hleděl. Po dlouhé době byla na jeho tváří vidět i jiný cit než nenávist anebo chlad.

 

,,Jedno mi ale vysvětli, s kým si tedy spala, když ne s Potterem. S kým si mě podváděla?“

 

Lily se zatvářila rozhořčeně, Harry naopak bojovně. Přece nedovolí, aby tu někdo rážel jeho matku.

 

,,Jak si to můžeš dovolit. Já ti byla věrná. Milovala jsem tě. To ty jsi se líbal s Narcisou. S nikým kromě tebe jsem nespala. Ty jsi byl můj první a zároveň poslední.“

 

Snape tam omráčeně seděl.

 

,,To je lež. Čí by potom byl Potter. Leda že by byl m….“

 

Hodil po Lily a Harrym pohled. Na jejich tváři se odrážela kladná odpověď. Zavrtěl hlavou. Ne to není možné. Sám ty slova vyslovil.

 

,,Ne to není možné. Potter není můj syn. To je nemyslitelné. Vždyť je uplně jinej. Nafoukanej a arogantní. Vždyť ani neumí lektvary.“

 

V Lilyiných a Harryho očích se objevila bolest a Snape si uvědomil, že znovu přestřelil. Chtěl se začít omlouvat, ale znovu se ocitl před pozemky domu. Pochopil, že už tu není vítaný. A tak se rovnou přemístil k Bradavicím, ovšem rozhodl se, že to nevzdá a znovu se pokusí dostat k Lily. Vždyť ji pořád miloval a nikdy asi nepřestane.

 

Harry se víc přitulil k matce. A ač se Snapem nikdy neměl dobrý vztah, nyní ho to velmi bolelo. Za tu dobu, co se dozvěděl pravdu už Snapeho nenáviděl. Pochopil, proč se tak choval a dokonce mu už odpustil.

 

Doufal, že ho přijme za syna, že dokonce bude rád, ale nebylo to tak a Harryho to velmi bolelo. Avšak oni si s maminkou vystačí sami. Na co potřebuje otce? Žil bez něj doteď bude žít dál. Pomalu se začínal dostávat z matčina objetí.

 

,,Mami, budu muset jít zpět do školy. Nic si ze Snapeho nedělej. Všechno bude zase v pořádku.“

 

Políbila ho načelo a rozloučila se. Vyšel před dům odkud se přemístil před Bradavice. Okamžitě zamířil do věže. Přes společenku prošel bez povšimnutí a rovnou vešel do pokoje. U jeho postele ležela taška s jeho věcmi.

 

Přemýšlel, kde se tam vzala. Teprve teď si vzpomněl, že ji musel nechat u Snapeho a ten, že mu ji přemístil sem. Bral to jako solidární gesto. Třeba se vše dá do pořádku, ale to ukáže až čas.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář