Mysty

Ráno se vzbudil a uvědomil si, že zase zaspal. Koukl se po pokoji. Všichni ještě spali, a tak vyčaroval nad každým skleničku vody a tu pak jedním pohybem hůlky na každého vylil.Musel se smát, když viděl, jak se probouzeli. Čekal, že se na něj vrhnou, ale to co udělal Ron ho překvapilo.

Bleskově vzal ze stolku hůlku a odhodil Harryho na zeď, kde musel chvíli bojovat o přísun kyslíku. Potom si nad něj Ron stoupl a na tváři měl divný škleb. Ostatní osazenstvo pokoje to sledoval s čím dál větším překvapením.

,,Tohle už víckrát nedělej, Pottere, mohl by jsi špatně skončit. A jestli se jen dotkneš mě nebo mé sestry, zaručuji ti, že si to pěkně schytáš.“

S tím mávl hůlkou a byl oblečen ve svém normálním hábitu. Potom vyšel z pokoje, jako by se nic nestalo. Dean, Seamus a Neville, kteří do teď pouze seděli na pokojích se rozběhli k Harrymu a pomohli mu vstát.

,,Co to mělo znamenat?“

Neville se s otázkou v očích díval na své zbývající přátele, ti jen pokrčili rameny. Netušili, proč se Ron takhle zachoval. Když sešli do společenky našli tam Hermionu se Stargise a Sinale. Všechny vypadaly dost překvapeně.

,,Co se stalo?“

Hermiona se na ně nechápavě podívala.

,,Zrovna jsme se ptali Ginny, jestli s náma půjde na snídani. Řekla že s mudlovskou šmejdkou, dcerou vlkodlaka a zrádkyní krve nikam nepůjde. Ron to všechno slyšel, ale neřekl nic na naši obhajobu. Pak společně odešli.“

Zůstali stát a nebýt toho, ž hodiny odbily za pět minut osm, kdy začínala hodina, byli by tam pořád, takhle pouze letěli do Síně, kde si vyzvedli rozvrhy a pádili na první hodinu OPČM.

Když vletěla na poslední chvíli celá skupinka Nebelvírů do učebny, otočili se na ni všechny pohledy. Rozhlédli se, kam by si kdo sedl. Tuhle hodinu měli z Havraspárem. Neville zamířil za Lenkou, vedle které bylo volno. Harry se snažil najít Rona, a když ho viděl, zamířil k němu, i když seděl v poslední lavici.

Ron po něm ovšem hodil tak hnusným pohledem, že si to radši rozmyslel a zamířil do první lavice za Hermionou. Ta se na něj smutně podívala, viděla, jak se zachoval jejich nejlepší kamarád.

Do učebny vstoupila žena, nová učitelka OPČM. Brumbál ji včera nepředstavil a ani neseděla u profesorského stolu. Teď ovšem zamířila na své místo za katedrou. A přejela třídu milým pohledem.

,,Jsem profesorka Reasková. No a jak jste si domysleli, tak jsem vaší novou profesorkou obrany proti černé magii. A jelikož jsem dorazila teprve před půl hodinou, tak bych vám chtěla představit svého syna Michaela. Bude chodit s vámi do třídy a byl zařazen do Nebelvíru.“

S tím mávla hůlkou a lavice, v níž seděli Hermiona s Harrym se prodloužila a objevilo se nové volné místo.

,,Myslím, že vy dva by jste mu mohli pomoci, se zde více adaptovat.“

A tak mladík s tmavými vlasy, jiskřícíma oči a dlouhou hubenou postavu se usadil vedle Harryho a stačil po něm hodit úsměv. Harry mu ho též poslal a pak znovu věnoval svoji pozornost učitelce. Chlapec byl velmi podoben na svoji matku, jen oči měl na rozdíl od ní černé, ona je měla modré.

Ani nevěděl jak, ale hodina skončila a jemu připadalo, jako by trvala pět minut místo dvou hodin. Jakmile se zvedl, chytil ho Michael za hábit.

,,Mohu jít s vámi? Neviznám se tu.“

Harry se na něj usmál.

,,Jasně, předpokládám, že teď máš lektvary,“ a když přikývl, tak pokračoval, ,, to je dobře, my taky, ale dej si pozor na Snapea, nesnáší Nebelvír.“

Chvíli čekali před třídou. Za chvíli přišli Zmijozelové. Ovšem, ten kdo promluvil první, nebyl překvapivě Draco Malfoy, ale Pansy.

,,Tak co Pottere, hledáš si nové kamarády, když ti dva Weasleyové se k tobě chovají, tak jak si zasloužíš.“

Harry by se na ni nejradši vrhl, ale za jednu ruku ho držela Sinale a za druhou Michael. Nezbylo nic jiného, než s ní pouze mluvit.

,,Nepleť se do toho. Jsi obyčejný srab, který se bojí svého pána.“

Pansy začala vytahovat hůlku s kapse, ovšem ze zadu ji zadržela Dracova ruka. Chtěla mu něco říct, ale v té chvíli se otevřeli dveře učebny a žáci byli vpuštěni dovnitř. Byl rozpoután boj, kdy Nebelvíři se snažili dostat do zadních lavic a Zmijozelští naopak do předních.

Naši přátelé nakonec seděli: Harry seděl se Sinale, Stargise si sedla s Michaelem, Hermiona chtěla tentokrát zkusit štěstí u Rona, ale všimla si, že už tam sedí Pansy, proto zamířila do poslední volné lavice.

Sedla si tam ve stejné době, jako druhá osoba. Ve stejném okamžiku na sebe pohlédli. Když Hermiona uviděla, že vedle ní sedí Draco Malfoy, chtěla se okamžitě zvednout, ale jeho ruka ji zadržela. Nechtěla vyvolat rozruh, a tak zůstala sedět.

Uprostřed hodiny před ni Draco položil malý papírek, stálo na něm:

Nejsem proti vám. Dejte si pozor na vaše dva přátele, přidali se k temné straně.

Rozhodovala se, zda má odepsat, nevěděla, proč by mu měla věřit, ale když si všimla jeho pohledu, neměla jinou možnost. A tak napsala další vzkaz:

Proč bych ti měla věřit? Sám  k ní patříš.

Dracovi se na tváři objevil mírný úsměv.

Nejsem u temné strany, profesor Snape mi poskytl útočiště před otcem. Utekl sem. Láska mi otevřela oči.

Podívala se na profesora Snapea a všimla si, že je pozoruje. Jako by věděl, co ji Draco napsal, a tak jen mírně kývl hlavou.

Nevím proč, ale věřím ti, přijď dnes v 19:00 hodin do Komnaty nejvyšší potřeby. Víš, kde je, ne?

Snape už oznámil konec hodiny a většina studentů mu již nesla své lektvary, a tak Draco načmáral rychlou odpověď:

Budu tam.

O chvíli později už všech pět kamarádů vycházelo ven. Neudělali ani 5 kroků od učebny a už slyšeli profesora Snapea, který volal Harryho Pottera. Přátelé mu popřáli hodně štěstí a stoupli si k oknům naproti s úmyslem na něj počkati.

Harry šel pomalým krokem ke katedře profesora. Tušil, o čem chce Snape mluvit. Ale vůbec se mu do toho nechtělo. Když došel až ke stolu, dveře učebny se zavřeli a oddělily profesora s žákem – otce se synem od okolního světa.