Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. kapitola - TPR

22. 3. 2020

Ahojky, moc se omlouvám, že to tak trvalo, ale předpokládám, že všichni víte o situaci, která tu v republice probíhá a bohužel pracuji v cestovním ruchu, kde se to opravdu hodně promítlo. Takže vás nebudu příliš zdržovat a užijte si prosím další kapitolku... Za komentáře samozřejmě předem děkuji!
 

Prošli kolem kabinetu profesora lektvarů a až za rohem se zastavili u dalších dveří, Snape je otevřel a pokynul Harrymu ke vstupu. Po vstoupení ukázal ke krbu.

 

,,Posaď se. Budeme mít trošku delší mluvení.”

 

Než si sám sedl, objednal občerstvení a čaj, a pak se posadil do křesla naproti Harrymu. Dlouhou chvíli jej jen pozoroval.

 

,,Pane Pottere…. Harry. Kdyby mi ještě před týdnem někdo řekl, že tady s Vámi...tebou budu sedět a snažit se se s Vámi mluvit o tom, o čem budeme, tak by minimálně skončil na ošetřovně. Doufám tedy, že chápete, jak je to pro mě neuvěřitelné.”

 

Harry muže před sebou vůbec nepoznával. Choval se naprosto jinak, než jak jej měl Harry možnost za poslední roky vidět. Pryč byla maska, kterou měl muž celé ty roky na tváři. Najednou před ním seděl člověk, který vypadal, že se snad něčeho bojí a neví jak začít mluvit.

 

,,Když nás Lily donutila, abychom se s Jamesem snažili snést, tak asi ani ona netušila, co se z toho stane. Nevím co ti vše James napsal, ale ještě dobu po tom, co nás donutila s ní spolupracovat, jsme si nemohli přijít na jméno. A tak nás proklela a donutila strávit celou noc za jedním stolem. Tehdy se to změnilo.

 

Začali jsme si rozumět. Jednou jsem potkal Jamese na chodbě, byl mírně řečeno opilý. Tehdy…. tehdy se stalo něco víc. Zezačátku jsem to naprosto nechápal, ale James… vypadal si tím, co se děje tak jistý. A já… opravdu … záleželo mi na něm.”

 

A Harry pochopil, co tím chtěl říct. Miloval jeho otce, ale neuměl to říct.

 

,,O prazdninách jsem však byl předveden poprvé před Pána Zla. Tehdy jsem začínal chápat, že já i James skončíme na jiné straně budoucí války. Ztrácel jsem naději a myslím, že po prázdninách to poznal i James.

 

Jednou… vrátil jsem se akorát ze schůzky s přivrženci Pána Zla. Už tehdy se tam děli naprosto šílené věci a James mě tehdy potkal zrovna po jednom takovém střetnutí. Byl jsem rozčílený a plný všech těch slov o čistotě krve a jak kouzelnický svět míří do záhuby.

 

James to nemohl pochopit… tehdy…. myslím, že tehdy si se stal ty. A také to bylo naposledy, kdy jsem s tvým otcem byl.

 

O pár měsíců později začali jít fámy, že je Lily těhotná. Tehdy mě rozzuřilo, že byl James tak chvíli po tom, co byl se mnou si začít s ní. Už jsem s ním nikdy nepromluvil.

 

Opravdu mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Ale pochopil jsem tehdy, že tím, že jsem se nechal zlákat řečmi o moci a čistotě jsem přišel o něco mnohem většího. Tehdy mě potkal ředitel a nabídl mi, abych se stal špehem a tím vše odčinil. Přijal jsem.

 

Když byli James i Lily zabiti ztratil jsem veškerou naději, že bych ještě s nimi někdy mohl mluvit. Že bych se jim mohl omluvit.

 

A o pár let později si přišel do školy ty… Vypadal si přesně jako on. A měl si její oči… Bylo to, jak kdyby mě osud chtěl trestat a připomínat mi o co vše jsem přišel. Nevysvětluje to sice mé chování, ale omlouvám se. Neměl jsem důvod se k tobě tak chovat.

 

Vím, že to neomlouvá mé chování, ale kdybych věděl, že jsi můj syn…. bylo by to tak jiné. Rodina je vždy nad vše. Platí to skoro ve všech čistokrevných rodinách. Určitě mi teď budeš oponovat, že nejen v čistokrevných. Ale já tak byl vychován a je těžké se zbavit předsudků. Nebudu dokonalý otec, ale pokud mi to dovolíš, rád bych jím opravdu byl.”

 

Harry nevěděl co říct. Za posledních pár týdnů se toho tolik stalo. Tolik se toho změnilo. A teď tu před ním seděl člověk, o kterém sice zjistil, že je jeho otec, ale stále to byl člověk, který mu od příchodu do školy znepříjemňoval život a při každé situaci jej zesměšnil. Ale pořád… byla to jeho rodina, která ho dle všeho chtěla. Pokud tedy nepočítal Christiana. Snape tu mohl být s ním. Mohl s ním mluvit kdykoliv by chtěl… možná tedy. Pokud myslel vážně co mu teď říkal…

 

,,Já… nevím pane… stalo se toho tolik za těch několik let.”

 

Snape si povzdechl. Prudce se zvedl a přistoupil ke krbu. Jeho pohled směřoval k plamenům, ale mluvil k Harrymu.

 

,,Chápu to… věř, že to chápu, ale chci to napravit. Nemohu tedy na veřejnosti pořád změnit své chování - nebo alespoň příliš - jsem poslední špeh, kterého aktuálně máme. Ale může to být lepší. A mimo vyučování… můžeme spolu mluvit, někdy si spolu můžeme dát jídlo. Takhle by to ridny alespoň měli dělat. Jediné o co žádám je šance. Šance na to, abychom to zkusili. Pokud kdykoliv řekneš ne, pochopím to, ale dej nám prosím šanci.”

 

A Harry chtěl. Opravdu chtěl. I když se tu toho stalo tolik, chtěl rodinu. Vždy chtěl rodinu, kde někomu bude na něm záležet.

 

,,Já.. můžeme to zkusit Tu šanci tomu dám.”

 

Snape vypadal, jako kdyby právě dobojoval těžkou bitvu. 

 

,,Děkuji.”

 

Vypadalo to, že by chtěl říct ještě něco, ale že mu přijde, že by to bylo příliš.

 

,,Tak to řekněte pane. Předpokládám, že mi něco chcete říct, co se mi nebude líbit. Ale to k tomu asi patří, že?”

 

,,Harry. Nemám právo ti mluvit do výběru partnerů a bůh ví, že tobě i Dracovi bych přál to nejlepší, máte na to oba právo. Ale Lucius je jiný. Bude mít problémy s vaším vztahem. Může být milující otec, ale pořád jsou v něm silně zakořeněné tradice jeho rodiny. Každý Malfoy si musí vzít ženu a zplodit s ní dítě. Co se bude dít potom je už jedno, může mít vztahy i s muži, ale nikdy ne na veřejnosti. Jediné, kdy je možné vyjít s takovýmto vztahem na veřejnost je pokud Malfoy splnil svoji povinnost, to znamená, vzal si ženu, měl s ní dítě, ale žena bohužel zemřela. Tehdy má Malfoy splněnou povinnost a může tedy se dívat i po mužích dříve ne.

 

A myslím, že chápeš, že Draco svoji povinnost ještě nesplnil. A je jedno jak se na to dívá Draco. Lucius bude zásadně proti a bude proti tomuto vztahu vystupovat všemožnými prostředky. Pokud tedy budeš chtít v tomto vztahu pokračovat, poprosím tě o naprostou diskrétnost. Lucius umí být opravdu zákeřný.”

 

,,Pane… počkejte. Já a Malfoy… nemáme vztah. Nevím co se to děje, ale rozhodně nemáme vztah. Tohle bylo teprve podruhé.”

 

Harry uslyšel od krbu zanadávání, podezřele to znělo jako chutě mládí, ale nemohl si být jistý.

 

,,V pořádku. Ať je to tedy cokoliv, dejte si prosím pozor. Draco to asi chápe, ale ty jsi Nebelvír. Odvahu a bláznovství máte v krvi.”

 

Kdyby nedodal to poslední, bral by Harry to, že je Nebelvír jako urážku.

 

,,Víte pane… vlastně mě chtěl Moudrý klobouk poslat do Zmijozelu, ale kvůli tomu, co jsem před zařazováním slyšel o té koleji, přemlouval jsem ho, aby mne tam neposlal.”

 

Snape se prudce zarazil a otočil se k Harrymu.

 

,,Zmijozel? Harry Potter a Zmijozel? To co by se potom dělo by zbouralo školu. A moje kolej…. byla by v naprostém rozkladu.”

 

Teď už to Harry bral jako urážku, ale vlastně se uraženě necítil. Líbil se mu ten nový Snape. 

 

,,A teď vím, že je ještě brzo, ale rád bych tě dnes pozval k obědu ve svých komnatách. A než nastane doba obědu, rád bych se dozvěděl, co vše již máš hotové do školy. Vyučování začíná již za dva dny a předpokládám, že nyní už by si měl mít hotovo naprosto vše.”

 

Teď už se Snape Harrymu tolik nelíbil. Nikoho doteď nezajímalo, zda Harry dělá své úkoly. Vlastně kromě Hermiony, ale ta se tak chovala pořád. Naštěstí mu věci přinesla Kiki, která už byla starostí bez sebe, když se Harry nevrátil z přemísťovacího testu. Stačilo tedy, aby si nyní pro věci pouze skočil. A s uvolněním krbu ze Snapeovi strany to nebylo nic složitého. Dostal ještě napomenutí, že jakmile budou ve škole studenti, tak tuto cestu používat nemůže, ale teď, že má vyjímku. Harry na nic nečekal a se slovy ,,Nebelvírská společenská místnost” vkročil do krbu.

 

A vyjímečně tentokrát nešel k zemi, protože ho naprosto překvapil pohled, který se mu naskytl. Na pohovce před krbem seděl Charlie, který objímal spící Hermionu, v ruce měl nějakou knihu, kterou teď ale nechal klesnout a pozoroval Harryho.

 

,,Harry?”

 

Vypadalo to, že Charlie neví co říct, ale mluvil potichu, ale asi nechtěl vzbudil Hermionu.

 

,,Charlie?”
 

Harry se vnitřně bavil. Vypadalo to, že Charlie neví co dělat, a že má strach co teď Harry udělá.

 

,,Nemilovala ho. Vím, že to byl váš nejlepší přítel a miloval ji, ale ona jeho ne. Když byla u nás na prázdninách něco se změnilo. Mezi námi se něco změnilo. Ale cítila se hrozně. Věděla, že ji Ron miluje, ale nedokázala jeho city opětovat. Párkrát jsem si ukradl polibek, ale myslím, že ji znáš… Nechtěla si to přiznat a vyhýbala se mi. Nechtěla Rona ranit. 

 

Teď je to pro ni ještě horší. Myslí si, že Ron umřel kvůli tomu, že ji miloval. Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale bude to na delší dobu… plakala. Tolik plakala, ale naštěstí usnula. Může prosím to co jsi tu teď viděl zůstat mezi námi? Nemyslím si, že by chtěla, aby si to věděl. Cítí se tak vinna.”

 

A Harry se bavil. Jistě, tušil, že Ron miluje Hermionu. Vlastně si myslel, že i Hermiona k Ronovi něco cítí, ale po tom co nyní viděl věřil Charliemu. A znal Hermionu.

 

,,Je to v pořádku Charlie. A nesmí se cítit vinná, musíš jí to vysvětlit. Ron to udělal pro nás a my budeme nyní bojovat pro něj. Ale nesmí jí to zabránit v tom být s tím s kým chce být. I když si to ty… jeho bratr.”

 

Charlie se ulehčeně usmál. Harry si zaběhl pro věci a vrátil se ke krbu.

 

,,Ty Harry… odkud si vlastně použil krb?”

 

Harry se pousmál.

 

,,Každý máme nějaké tajemství… nemyslíš Charlie?”

 

A vkročil do krbu, kde tiše zašeptal “Byt Severuse Snapea”.

 

Celé dopoledne proběhlo překvapivě v pohodě. Snape zkontroloval většinu jeho úkolů. Sem tam ho upozornil na nějakou nesrovnalost, ale vůbec Harryho nenapadal, ale naopak to vypadalo, jak kdyby byl s jeho prací spokojený.

 

K obědu si Harry mohl vybrat cokoliv. Opravdu to vypadalo, že se Snape snaží. Když po několika hodinách opouštěl sklepení překvapovalo ho, jak moc si to užil

 

Tolik nad tím přemýšlel, že ani nezaznamenal člověka, co šel proti němu, teprve až do něj narazil.

 

,,Pane Malfoyi omlouvám se!”

 

Harryho si hned vzpomněl na Snapeova slova a zadíval se na Malfoye.

 

,,Pane Pottere. Právě jsem o Vás přemýšlel. Pokud máte chvíli, rád bych, aby jste mě doprovodil k řediteli. Měl bych pro Vás určitou nabídku.”

 

Harry přikývl a za chvíli již seděl v ředitelně naproti řediteli, který měl své jiskřičky v očích.

 

,,Lucius… pokud souhlasíš přizval bych ještě Severuse a Remuse. Měli by to co si mi sdělil slyšet i oni.”

 

Lucius Malfoy lehce přikývl a během chvíle byli v ředitelně v plném počtu. Jestli někoho překvapilo, že Snape okamžitě zamířil na místo vedle Harryho nedal to nikdo vidět. Jenom Remus se mírně pousmál a posadil se z Harryho druhé strany. Na Luciuse tedy zbylo místo na okraji vedle Severuse, ale rozhodně si nestěžoval.

 

,,Panové… Nebudu chodit kolem horké kaše. Dnes mne pan Malfoy informoval, že zná způsob, jak dostat Siriuse Blacka z místa za Závojem.”

 

A Harry se zarazil, jak kdyby do něj uhodil blesk. Remus naopak se prudce zvedl a hned se posadil.

 

,,Jak? Myslel jsem, že to není možné, že je Sirius mrtvý!”

 

,,Podle toho co mi pan Malfoy sdělil je spíš uvězněn v zemi za Závojem. Čas tam podle všeho plyne jinou rychlostí než u nás, takže pro Siriuse tam uběhl pouze krátký okamžik.”

 

Harry se konečně vzpamatoval.

 

,,Kdy to uděláme? Co je pro to potřeba?”

 

,,Harry… ještě jsem vám neřekl všechno. Pan Malfoy zná způsob, ale aby nám ho sdělil požaduje možnost zůstat zde na hradě. Aby zde zůstal celý rok není možné. Ale pokud by se stal učitelem, tak by to možné bylo.”

 

,,Učitel? Co by si chtěl učit Luciusi?”

 

Vypadalo to, že teď je překvapený i Severus.

 

,,Severusi. Mohl bych toho učit opravdu hodně, ale napadlo mne, že na škole chybí soubojnický klub. Jsem si jistý, že by se našlo opravdu hodně zájemců. Ale i když to nechápu, pan ředitel řekl, že na tuto situaci bude chtít znát názor pana Pottera.”

 

,,Luciusi. Pan Black je kmotr zde Harryho. Jedná se o informaci, která nebyla veřejně známá. Proto se to Harryho týká nejvíce z nás všech.”

 

Harry byl nedočkavý.

 

,,Kdy to můžeme udělat?”

 

,,Harry… chápeš, že by se z pana Malfoye stal profesor na této škole? Nebudeš s tím mít problém?”

 

Ale Harry nedokázal moc uvažovat. Viděl jen to, že se Sirius může vrátit.

 

,,Pane Pottere. Uvědomujete si, co se Vám snaží profesor Brumbál říct? Lucius si přeje zůstat na škole a učit. Aby mu toto bylo umožněno nabízí, že zachrání Blacka. Ale pan Malfoy zde bude i potom. Profesor Brumbál se snaží zjistit, jaký názor na to máte.”

 

A konečně Snapeova slova k Harrymu jako první našla pořádnou cestu…

 

,,Vy chcete učit? Víte, že na studentu nemůžete používat tresty ani kletby, že ano.”

 

Lucius si odfrkl.

 

,,Pane Pottere. Za koho mne máte. Samozřejmě, že toto vše vím. Jaká tedy bude Vaše odpověď.”

 

A Harry se nemusel rozmýšlet.

 

,,Vím, že možná později názor změním, ale teď jde hlavně o to zachránit Siriuse. Nemůžeme ho tam nechat. A jestliže opravdu zná způsob jak ho zachránit… Tak souhlasím. Samozřejmě chápu, že je to spíše o tom, že chce bezpečné místo, když teď vyšla jeho loajalita najevo. Ale to je možná další důvod proč mu to místo dát. Jak jsem pochopil udělal toho pro stranu světla nakonec dost. Měli bychom se mu také nějak odvděčit.”

 

Snape kmital očima mezi Harrym a ředitelem. Nemohl uvěřit, že by takové rozhodnutí ředitel nechal na Harrym, ale v očích starého muže zahlédl pýchu a souhlas… Co se to tady právě dělo? Skoro to vypadalo, jak kdyby přesně tuhle odpověď Brumbál očekával a byl pyšný, že to tak je… Jak kdyby… ne… přece nemohl chtít, aby Harry začal přebírat odpovědnost za mnohá rozhodnutí…

 

Ale bylo to tam. V očích jak se díval na Harryho. vypadalo to, že se mu snaží dát čím dál víc zodpovědnosti. Připravoval ho na to, až tu nebude a Harry by měl vést… Ale to nemohl myslet, Harry byl příliš mladý, ale nikdo jiný to podle všeho neviděl.

 

,,Výborně… Harry.. Luciusi. Jak jsem vyrozumněl, nejlepší okamžik pro záchranou operaci bude na Haloween, domluvím vše na ministerstvu a nyní, když tedy budeš novým členem našeho profesorského sboru by si nám Luciusi mohl říct jak záchrana bude probíhat.”

 

Z toho jak jim to Malfoy nastíňoval, nevypadalo to příliš složitě. Duležitý zde však byl i Draco. Jelikož sdílel stejnou krev jako Sirius, musela být k přivolání Siriuse zpoza Závoje použita právě jeho krev. Pak samozřejmě byla nutná i další kouzla, která podle všeho byla náročná, ale to jak o nich mluvil Malfoy znělo, že si je naprosto jistý, že to bude v pořádku.

 

Ještě když Harry opouštěl ředitelnu nemohl uvěřit tomu co se dozvěděl…

 

Uvidí Siriuse. Musí si tedy počkat, ale uvidí ho. A toho dne znovu do někoho vrazil.

 

,,Pottere! Začínám si myslet, že mě snad pronásleduješ.”

 

Ale Harry na jeho slova nezareagoval. Skoro to vypadalo, že ho ani nevidí.

 

,,Harry? Děje se něco?”

 

Pomalu zvedl ruku a tu přiložil na Harryho tvář. V té chvili jak kdyby se Harry probral. Nejprve překvapeně Draca pozoroval, ale pak přiložil na jeho dlaň ruku a přitiskl si ho k tváři.

 

,,Tvůj otec… právě mi sdělil, že je možné zachránit Siriuse. Nevím jestli to víš, ale je to můj kmotr. A já… budu ho zase moci vidět. Omluvit se mu, že tam skončil kvůli mě.”

 

Draco věděl o čem mluví. Otec mu o tom říkal, i když to, že je Black jeho kmotr netušil. Myslel si, že to byl pouze přítel jeho otce. Ale tak nějak ho zahřálo, že je Harry šťastný…

 

,,Draco…”

 

Harry pouze zašeptal, ale Draco se prudce nadechl a pak už mu Harry věnoval jemný polibek.

 

,,Děkuji, že to uděláte.”

 

Chtěl nyní Draca obejít, ale ten mu to nehodlal umožnit a za ruku si ho přitáhl k sobě. 

 

,,Myslím, že je tu ta chvíle, kdybychom si měli promluvit Harry.”

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nadhera

(Janca, 24. 3. 2020 7:26)

Super povídka moc se těším na pokračování. Jsem zvědavá jak to všechno dopadne.

Parada

(Karin, 23. 3. 2020 21:35)

Nádherná povídka.

udivená

(sisi, 22. 3. 2020 23:58)

kam tahle povídka asi povede. Je jasné, že povídka žije svým vlastním životem, hraje si s postavami a jejich city To už je úděl spisovatelů následovat povídku a dát jí možnost být. Spisovatel odře všechnu práci s písmenky, gramatikou a větnou skladbou, mnohokrát musí přepisovat a znovu kombinovat, aby povídka byla spokojená a chtěla se představit čtenářům v tom nejlepším světle.
já jsem asi ztratila nit osudu, budu muset začít číst od začátku. Ale i tak děkuji a děkuji. Hodně ráda čtu o otci Severusi Snapeovi, jeho statečnost překoná i nebelvíry.

....

(Kilia Ice , 22. 3. 2020 19:41)

Ďakujem za ďalšiu časť! Som zvedavá na pokračovanie :)