Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. Kapitola TPH

29. 2. 2020

Ahojky, tak po delší době je tu nová kapitolka. Hlavní díky zde patří Sisi a Pelupe, které zanechaly komentář snad u každé kapitolky a hlavně ty dnešní Sisiny mě donutili dopsat další kapitolku. Opravdu to pomáhá, když někdo ocení co děláte. Spíš mě napadá. Jsi Sisi a nebo A-sisi? 

 

Už nepotkávám moc lidí, kteří jsou zde od počátku a opravdu mě bolí, že se moc nových povídek nepíše. Možná je to divné, ale když si vzpomenu na první chvíle u Fanfiction tak to lze datovat ještě na druhý stupeň základky proboha. To je let jak něco. Rozhodně víc jak deset. Tehdy přibývali povídky všude. Bylo jich jak kapek deště. Dneska už to takové bohužel není. I když jukla jsem například k Blanch, že je neustále aktivní. A dost mě zachraňuje i hpkizi.sk. 

 

Takže možná se zeptám... Napište mi prosím povídky Severitus, Drarry, Snarry, Harrylu a nebo HP/LV, pokusím se je nějak sepisovat a udělat si tu seznam, který pak ráda zveřejním.

 

A teď už prosím.... užijte si kapitolku.

 

 

,,Jak… jak tě to napadlo Remusi?”

 

,,James jím někdy voněl. Myslel jsem si, že ho někde potkal a napadl a nebo tím, že trávil tolik času s Lily, která jej zase trávila se Severusem.. Ale pravdou je, že čím byli starší tak už ho tolik nenapadli. Ale nikdy by mě nenapadlo… možná napadlo, ale nechtěl jsem si to připustit. Takže mám pravdu?”

 

Harry přikývl.

 

,,Máš. Mění se tím něco mezi námi Remusi?”

 

,,Harry! Rozhodně ne. Pořád si Jamesův syn, i když byl tedy tvoje matka a ne otec.”

 

Tady se Remus mírně uchechtl.

 

,,Ale pořád budeš moje malé štěně. Jsi to nejbližší rodině co si můžu přát. Já… nikdy nebudu mít děti, abych nepředal své geny, tak nějak jsem za svého považoval tebe. Patříš do mé smečky. Samozřejmě pochopím, pokud to tak necítiš.”

 

Harrymu zvlhly oči.

 

,,Remusi… moc děkuji. Jsem rád, že si mi to řekl, a že to tak cítíš. Vlastně si tehdy byl první, kdo mi něco tehdy řekl o mých rodičích. Znal si je. Byl si jeden z jejich nejlepších přátel. A já tě tak také beru. Jsi součástí mé rodiny a je jedno jestli do ní patří někdo další. Jsi pro mě důležitý!”

 

Remus Harrymu stiskl rameno.

 

,,Zná… zná Severus pravdu?”

 

Harry přikývl.

 

,,Ano. Měl na to právo. Dokonce si to potvrdil lektvarem rodové linie. Ale řekl jsem mu, že se nemusí bát nic po něm nechci. Nepotřebuji ho. Já… je všechno mezi námi v pořádku?”

 

Remus se pousmál a přitáhl si Harryho do náruče.

 

,,Vše je v pořádku! Mám tě rád štěně.”

 

O chvíli později už Remus mířil do žalářů, kde klepal na dveře profesora lektvarů.

 

,,Co chceš Lupine?”

 

,,Severusi! Musíme si promluvit!”

 

,,Nemám nic, co bych s tebou chtěl probírat. Jsem si tedy jistý, že to počká až do večerní schůze.”

 

Už chtěl přivřít dveře, ale Remus do nich silně bouchl, až Snape odskočil a ihned vytáhl hůlku.

 

,,Nevím o co ti jde Lupine. Ale pokud hodláš vytahovat svoji vlkodlačí půlku neskončí to pro tebe dobře.”

 

Remus na důkaz, že Snapeovi nechce ublížit zvedl obě ruce.

 

,,Právě jsem mluvil s Harrym a jsem si jistý, že máme o čem mluvit!”

 

Snape si vztekle odfrkl a mávl hůlkou.

 

Dveře za Remusem se zabouchli a Remus cítil, jak přes něj přejelo kouzlo soukromí.

 

,,Copak ti sdělila naše celebrita?”

 

Remus se pousmál.

 

,,Vážně Severusi? Ty sám by si měl tušit, že to tak není. Harry mi před malou chvilkou vše sdělil. Vím, že jsi jeho otec. Tedy jeho druhý otec.”

 

,,A co Lupine? Přišel si mi to vyčítat? Potter neměl právo ti to říkat. Je to soukromá věc, která se tě netýká.”

 

,,Vlastně se mne to týká, Severusi. Beru Harryho jako svého syna a přišel jsem si s tebou vyjasnit, jak se k tomu co ti řekl stavíš. Nedovolím ti mu ublížit.”

 

,,O čem to u Merlina mluvíš? Nemáš právo na žádné odpovědi! Můžeš si Pottera brát, jak chceš, ale nemá tvoji krev. A přestaň mi říkat křestním jménem. Nikdy jsme nebyli přátelé a ty na to nemáš právo!”

 

,,Samá práva. To jste vy čistokrevné rodiny! Říkám ti, že beru Harryho jako svého syna a nic se na tom nezmění. Ale nehodlám se s tebou hádat. Chci jen znát tvůj názor!”

 

A konečně tehdy Severusovi ruply nervy.

 

,,Chceš znát můj názor? Nemám názor! Jediné co vím, že Potter je můj syn. Moje krev. Tím se mění situace. Rozhodně mu neplánuji ublížit, naopak, jak to bude možné hodlám si s ním promluvit.

 

Možná ho požádám o odpuštění, i když netuším, zda se mi ho někdy dostane. Ale předpokládám, že je to jediné dítě, které kdy budu mít a nehodlám o tuto možnost přijít. I když se jedná o dospělou osobu.”

 

A tohle Remusovi stačilo. Tichým hlasem promluvil.

 

,,Asi chápu, co se Jamesovi na tobě líbilo. I když pořád mu nemohu prominout, že nám tehdy neřekl pravdu. Takže se nemusím obávat, že Harrymu nějak ublížíš?”

 

Severus si povzdechl.

 

,,Rozhodně ne vědomě.”

 

Ač se jednalo o opravdu zvláštní rozhovor a ani jeden z nich si jej později řádně nevybavoval, pochopili, že oba mají na mysli Harryho dobro.

 

,,A teď už vypadni Lupine. Rozhodně na tebe nemám více času.”

 

*****************************

Následující dva dny Harry ani Hermiona neopustili Nebelvírskou věž. Hermiona povětšinou zůstavala zavřená v pokoji a Harry ji chtěl být na blízku, kdyby něco potřeboval. První noc v pokoji byla hrozná. Ležet na posteli a přitom vidět vedle prázdnou Ronovu postel.

 

Během druhé noci jej probudilo otevření dveří, překvapeně se nadzvedl s hůlkou v pohotovosti, ale byla to jen Hermiona, která jej úplně ignorovala. Chvíli pozorovala Ronovu postel a pak se na ni stočila do klubíčka. O chvíli již bylo slyšet, jak se její dech prohloubil. Harry si povzdechl. Z noh Ronovi postele vytáhl přikrývku a Hermionu s ní přikryl, pak znovu ulehl a usnul. Ráno byla Ronova postel prázdná, ale Hermiona na něj čekala ve společence s tím, že by mohli jít na snídani do Velké síně a Harry souhlasil. 

 

Jakmile prošli dveřmi přivítal je Brumbálův hlas.

 

,,Pane Pottere! Slečno Grangerová. Rád vás vidím. Pokud budete souhlasit, přidejte se na snídani k nám. Stejně jako pan Malfoy. Přece nebudete sedět sami u kolejních stolů.”

 

Harry zamířil pohledel nalevo od Brumbála. Tam na okraji stolu stolu seděl Malfoy mladší, vedle něj jeho otec a pak Harryho otec. Všichni tři jej pozorovali. A on se díval na ně. Tuto chvíli přerušila Hermiona, která jej chytila za ruku a táhla přesně na opačný konec stolu a Harry překvapeně zaznamenal další osobu kterou by nečekal.

 

,,Charlie! Co tu děláš?”

 

,,Harry! Hermiono! Naše rezervace už trošku praská ve švech. Profesor Brumbál o tom slyšel a nabídl nám část bradavických pozemků. Jsem tu jako předvoj. Zatím mi bude pomáhat Hagrid. Připravíme tu nejzazší část pro novou rezervaci. Samozřejmě zabezpečenou, aby se k ní studenti nemohli jen tak dostat.”

 

,,Charlie já…”

 

Zrzavý chlapec položil ruku na Harryho rameno.

 

,,Nic neříkej. Za to, že můj bratříček umřel nemůžeš. A máma to jednou taky pochopí. Ron vás oba bral jako nejlepší přátele. Takže od tebe na tohle téma nic nechci slyšet, rozumíš?”

 

Harry přikývl a násilím polkl knedlík, který se mu vytvořil v krku.

 

,,Tak povídejte? Už se těšíte na školu? Zítra všichni přijedou, tak tu bude zase živěji. Není to ono, když tu jsme jenom my.”

 

Charlie si nalil ze džbánu před sebou a natočil se k Harrymu a Hermioně.

 

,,Pokud budete chtít, mohli byste se za mnou zítra podívat. Ředitel nechal postavit 3 domečky, aby se i krotitelé, kteří se sem budou někdy přemísťovat měli příležitostně, kde ubytovat. Jeden jsem si zabral, ještě samozřejmě není plně vybavený, ale mohli bychom si společně dát čaj.”

 

,,To by bylo skvělé, co říkáš Hermiono? Mohli bychom se jít projít.”

 

Hermiona teprve nyní zvedla pohled od talíře, jak kdyby je doteď příliš nevnímala a koukala nechápavě na Harryho.

 

,,Půjdeme se projít? Kam?”

 

Harry si povzdechl.

 

,,Vůbec si nás nevnímala, že? Charlie nás zítra pozval k sobě na čaj.”

 

A zopakoval Hermioně, vše co Charlie říkal. Ta se na mladého krotitele však ani nepodívala.

 

,,Já… to bychom mohli.”

 

Pak se všichni tři ponořili do jídla. Jejich tichou chvíli přerušil až stín, který vrhala postava za Harrym.

 

,,Pane Pottere, jak budete moci, můžete se prosím dostavit ke mě do kabinetu? Rád bych s vámi něco probral.”

 

Harry jen přikývl.

 

Snape se otočil a odešel, Hermiona se zadívala na Harryho.

 

,,Děje se něco?”

 

Harry se na ni pousmál.

 

,,Vůbec nic se neděje. Jen musíme s profesorem něco probrat. Budeš chtít, abych tě doprovodil po večeři do společenky nebo půjdeš sama?”

 

Než stihla Hermiona odpovědět ozval se Charlie.

 

,,Harry, já Hermionu doprovodím. Tak nějak mám dojem, že si musíme promluvit.”

 

Vypadalo to, že Hermiona by ráda něco řekla, ale pod Harryho tázavým pohledem jen přikývla a vrátila se k jídlu.

 

Před síní se od nich pak Harry oddělil a zamířil do žalářů. Sotva sešel poslední schody zarazil se. Vůbec nezaznamenal, že by Malfoy odešel od večeře, ale teď stál opřený ve výklenku a pozoroval Harryho.

 

,,Nezabloudil si Pottere?”

 

A Harry dostal chuť Malfoye provokovat.”

 

,,Co když řeknu, že ne? Co když vlastně mířím za tebou Malfoyi?”

 

Draco se uchechtl.

 

,,Nenech se vysmát Pottere. Jak by si mohl vědět kam jít? Žádný ze Zmijozelů není tak neopatrný jako jiné koleje. Nikdo kromě nás nemá zdání, kde je naše společenská místnost.”

 

Teď se uchechtl Harry.

 

,,Vlastně si mi vaši společenku ukázal ty Malfoyi. Je za gobelínem jen kousek odtud.”

 

,,Já… to není možné. Lžeš!”

 

,,Och ne. Pamatuješ jak se ve druháku po škole plazil bazilišek? Mysleli jsme si, že to ty jsi Zmijozelův dědic. Hermiona tehdy umíchala Mnoholičný lektvar….”

 

,,Mnoholičný lektvar? Ve druháku. Pottere to není možné.”

 

,,Ale ano, u ní se to sice nepovedlo. Kdo mohl tušit, že Milicent má kočku. Ale já i … změnili jsme se v Crabba a Goyleho a ty si nás tam vzal. Vůbec tě nenapadlo, že by to nebyli o ni.”

 

Draco na něj zíral neschopný slova. A Harry toho využil a udělal k němu dva kroky.

 

,,Možná, když jsem tě teď tak překvapil bychom si mohli promluvit o tom co se stalo.”

 

A dalším krokem donutil Draca ustoupit více do stínu.

 

,,A o čem chceš mluvit Pottere. Myslím, že vůbec nemáme o čem.”

 

Harry by věděl o čem, ale v té chvíli ho zaujaly zmijozelovy rty. Když Draco zaznamenal jeho pohled překvapeně vydechl a možná by něco řekl, ale to jak pootevřel rty dodalo Harrymu odvahu a ten zmijozela přirazil ke zdi, chytil jej za zátylek a prudce jej políbil.

 

Draco však nereagoval. Harry nevěděl, zda to bylo překvapením nebo prostě nechtěl. Aby ho potrestal a možná donutil k nějaké spolupráci, tak mu zuby stiskl spodní ret.

 

Zmijozel překvapeně zasyčel do Harryho úst a ten toho využil. Neměl moc zkušeností s líbáním, ale jak kdyby najednou věděl co přesně dělat. Bylo to tak přirozené. Svým jazykem nejprve pohladil ten jeho a konečně tehdy se zapojil i mladý zmijozel.

 

Harry ucítil závan větru a pak stál najednou o zeď opřený on a tiskl se na něj zmijozel. Překvapeně otevřel oči dokořán. Doteď si ani neuvědomil, že je zavřel. 

 

Draco očividně věděl co dělá. A Harry si uvědomil, že vlastně žárlí na toho, kdo Draca naučil to, co teď předváděl. Malfoy se mírně odtáhl a opřel své čelo o Harryho.

 

,,Ty budeš má smrt Pottere. Kdo by čekal, že zrovna ty uděláš něco takového.”

 

Ale Harry nechtěl mluvit a znovu se natáhl po Malfoyových rtech a ten ochotně spolupracoval. Dokonce najednou Harry ucítil, jak zmijozelovy ruce zajeli pod jeho košili. Cítil nehty druhého chlapce na holé kůži a úplně ho to překvapilo.

 

Chtěl udělat to samé, aby i Malfoy cítil to co on, ale ten najednou odskočil.

 

,,Ach bože… Pottere uvědomuješ si vůbec co děláš?”

 

Harry byl pořád trochu omámený a jen Malfoye pozoroval, ten si povzdechl a znovu k němu přikročil a znovu si opřel čelo o jeho. Když chtěl Harry zvednout ruce, aby druhého mladíka objal, tak je zachytil a nenechal ho je zvednout. Místo toho si s ním propletl prsty.

 

,,Nemůžu uvěřit tomu co se tu děje.”

 

Vypadalo to, že by blonďatý chlapec rád ještě něco řekl, ale ozvalo se za nimi odkašlání. Harry, který viděl kdo za nimi stojí vyděšeně rozevřel oči. Naopak Draco poznal, že se jedná o Snapea a s povzdechem odstoupil od Harryho.

 

,,Severusi… já… můžu to vysvětlit.”

 

Vypadalo to, že Snape s něčím bojuje. Pak si ale povzdechl.

 

,,Jsem tvůj kmotr ne otec. Nemusíš mi nic vysvětlovat. Ale víš, že Lucius s tímhle nebude nikdy souhlasit.”

 

Draco překvapeně pozoroval svého kmotra. Čekal mnohem horší reakci, když se jednalo o Pottera. Úplně cítil, že ten za ním stojí úplně ztuhlý.

 

,,Pokud dovolíš Draco, očekával jsem pana Pottera ve svém kabinetě, tak kdyby jste to tu mohli ukončit.”

 

Demonstrativně se otočil a udělal dva kroky dál do žalářů.

 

Draco se otočil k Harrymu, který vypadal vyplašeně. 

 

,,Promluvíme si. Slibuju.” 

 

Rychle pak ještě věnoval Harrymu rychlý polibek a zamířil okolo svého kmotra dál. Harry tam jen stál a nemohl uvěřit, co se tu právě děje. Probralo ho až další odkašlání profesora.

 

,,Pane Pottere… pokud můžete. Rád bych si s vámi promluvil.”

 

Harry přikývl a jako ve snách se za mužem vydal do žalářů.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Kilia Ice , 17. 3. 2020 21:23)

Bože. Táto poviedka je úplne božia. Rýchlo pokračovanie, nech dlho nečakáme. Som nervózna ako to bude pokračovať :D

Jj

(Jana, 14. 3. 2020 20:16)

Super jsem zvědavá co mu Sneip řekne a jak to bude pokračovat už se těším na další

Nadhera

(Janca, 8. 3. 2020 17:11)

Povídky na téma HP čtu ráda a už několik let. A jak si psala v úvodu této kapitoly dříve povídek přibývalo opravdu více. Některé blogy jsou dokonce zrušeny což mě osobně moc mrzí. Já nikdy moc nekomentoval ale vždy jsem četla se zatajenym dechem. A proto když jsem zase zabloudila na ttvoje stránky a zjistila jsem že píšeš tak sem moc ráda a doufám že budeš pokračovat. Ikdyz chápu že asi není tolik času jako před lety.

...

(yellow, 3. 3. 2020 7:52)

Hahaha, já se tak těším na příští kapitolu.

Parada

(Karin, 2. 3. 2020 22:15)

Draco se nezdá a Harry také ten klid Severu se mě milé překvapil netrpělivě budu čekat na další díl.

Úžasné.

(SORA 77, 2. 3. 2020 20:13)

Tahle povídka se teda vybarvila... Vždycky jsem věděla, že píšeš, skvěle, nemůžu se dočkat pokračování. Držím palce a přeju hodně inspirace.

toto pole je povinné, jinak se nedá komentovat

(sisi, 1. 3. 2020 23:25)

Jsem na to přišla spíš náhodou, jak jsem se s tím mordovala, ale teď už to poslouchá. OK
Byla jsem vážně překvapená, že zrovna dnes vyšla kapitola, je to takový malý svátek. Nádherné. Snape docela zaperlil, jak je načapal na chodbě. Je pěkné, že nějak nevyšiloval, jen konstatoval zjevné. Charlie a Hermiona mají velké šance na spokojené partnerství, pokud se k tomu dostanou dřív, než nastudují celou bradavickou knihovnu, dřív než se vylíhnou mláďata z čerstvých dračích vajec v líhni nové rezervace, dřív, než Molly pochopí, proč měla tolik dětí v době války. Některé prostě nepřežijí. Je to smutné a tragické, ale nedá se nic dělat.
Děkuji za tolik slov v úvodu. Možná jsem příliš upovídaná, prostě píšu komentáře k valné většině kapitol všech povídek, které čtu. Tak, sisi je opravdu psáno s malým ´s´ na začátku. Nejsem tou, která dříve psala a vydávala krásné povídky jako A Sisi. Nechci jí nikterak zastínit, nebo ohrozit, proto jsem použila ovocnou karamelku jako svůj nick. :-) Snad to nevadí.
K seznamu povídek na různé žánry bych řekla, že nevím, kterou uvést dříve. Mnoho stránek už není ani aktivních, některé se mění na archív (Labirintem slov, Fantasmagorium, ...) Někteřé autorky již nepíší ff HP, protože ač na knihách vyrostly, učily se číst a podobně, v určitou chvíli je to prostě přestane bavit. Takže nevím, které stránky jsou ještě aktivní, krom hp.kizi.sk, blesk, Viky a Witherel, nechci na někoho zapomenout, asi bude lepší, když se každý zájemce o uvedení odkazu na své stránky na této stránce přihlásí sám.
Těším se na pokračování TPR.