Mysty

Ahojky, tak další kapitolka je na světě, zatím bez obetování, ale snad to nebude vadit. Já... nechci žebrat o komentáře, ale zjistila jsem, že mě Vaše komentáře nutí víc psát.  Tak uvidíme. Hledám jiné stránky, aby bylo snadnější přidávat komentář, ale blog.cz mě zklamal, už jsem zapomněla, že je možné aby článek měl pouze 4 000 znaků. Takže slibuji, že budu hledat dál - případně mi prosím poraďte.... a teď už prosím... užijte si kapitolu! :D 

První co Harry ucítil byl hřejivý pocit na obličeji. Když se mu podařilo otevřít oči, poznal, že na něj svítí skrz okno nemocničního pokoje. Ihned poznal Bradavickou ošetřovnu. Mírně se podíval doleva, tam na posteli vedle něj ležela Hermiona. Její vlasy by poznal kdykoliv. Hned potom se podíval doprava, ale postel vedle byla prázdná. 

Pokusil se nadzvednout a s obtížemi za chvíli seděl na posteli. Než stihl sundat nohy z postele vyběhla ze své kanceláře madam Pomfreyová.

,,Pane Pottere! Co to děláte, okamžitě si lehněte. Máte slabý otřes mozku. Nehledě na to, že Vaše svaly se musejí dát do pořádku. Pod kletbou jste byl pěknou chvíli. Můžete být rád, že to nemá trvalé následky.”

Ani nepočkala, až jí Harry něco odpoví. A už jej tlačila zpátky na polštář.

,,Co vše Vás bolí?”

,,Nic mě nebolí, jsem v naprostém pořádku? Co se stalo? Rona už jste propustili? I Remuse jsem viděl. A byl tam i Malfoy.”

Snažil se mluvit potichu, aby nevzbudil Hermionu, ale potřeboval to vše vědět.

,,Pane Pottere, pokud zůstanete ležet, zavolám Vám profesora Brumbála, chtěl s Vámi mluvit hned jak se probudíte. Určitě Vám zodpoví všechny Vaše otázky. Avšak, než pro něj zajdu, co Vás bolí?”

,,Jsem v pořádku, nic mě nebolí.”

Madam si povzdechla a pro sebe si zamumlala.

,,Proč já se tady snažím. Stejně mi nikdy nepřiznáte co vás bolí. Tady, vypijte než se vrátím, lektvar proti cruciatu a já jdu zavolat pana ředitele.”

Harry přičuchl k přistavenému lektvaru, zašklebil se jeho vůni a pak jej naráz vypil. Jen tak tak lekvar udržel v sobě. O chvíli později se otevřely dveře, první prošla madam Pomfreyová, která prošla rovnou do svého kabinetu. Po ní prošel ředitel a po něm Snape.

Do Harryho jako když uhodí. Bylo to poprvé co jej viděl od té doby, co se vše dozvěděl. Jistě, sice se rozhodl, že mu vše řekne, ale nečekal, že jej uvidí tak brzy. Raději se podíval na ředitele, který se k němu posadil na přistavenou židli.

,,Harry… jsem rád, že jsi se už probudil.  Možná bychom měli začít tím, kde jsi byl od svých narozenin. Snažili jsme se to zjistit od Dursleyových, ale v jejich myslích jsme nic nenašli.”

,,Já… našel si mne jeden vzdálený příbuzný a postaral se o mne.”

,,Harry… mám tomu rozumět, že se u tebe objevil Christian?”

Sám Harry se zarazil, ale koutkem oka si všiml, že Snape se prudce na Brumbála zadíval. Skoro to vypadalo, že ví o kom Brumbál hovoří. Očividně mu to táta musel říct, i když si Christian myslel opak. 

,,Já… vy o něm víte?”

,,Christiana jsem potkal v dávné době, kdy jsem jako mladý zkoumal taje a záhady magie. Byla to tehdy divoká léta. Když mi potom tvůj otec vyprávěl o svém prastarém příbuzném, došlo mi o koho se jedná. Avšak od dob svého mládí jsem jej nepotkal.

Takže předpokládám, že si strávil nějaký čas s ním. Můžeš mi říct, kde přesně jste byli?”

Harry o tom nechtěl mluvit, chtěl vědět co se stalo na Příčné ulici.

,,Pane řediteli. Co se stalo na Příčné ulici. Kde je Ron, Remus, Tonksová. A byl tam taky Draco Malfoy a taky….”

,,Harry… Harry! Brzdi. Od pana Weasleyho a slečny Grangerové jsme se dozvěděli, že zkoušky budeš dělat společně s nimi. Samozřejmě jsme zařídili, aby na všech místech byli členové řádu a dávali na tebe i tvé přátele pozor. Tušili jsme, že k něčemu takovému může dojít…”

Harry jej nenechal domluvit.

,,Jak je na tom Hermiona? A kde je Ron?”

,,Slečna Grangerová bude v pořádku. Je pouze vysílená ze svého štítu. Chvíli předtím zažila své první přemístění a pak hned vyčarovala štít, který musel schytat opravdu hodně zaklínadel.”

,,A Ron?”

Profesor Brumbál si povzdechl.

,,Víš Harry…pan Weasley byl opravdu dobrý přítel… Když na místo dorazily posily nebylo panu Weasleymu již pomoci. Je mi líto Harry.”

Harry pozoroval profesora a nemohl pochopit co mu říká. Jak nebylo pomoci? Přece tam neu…. ne nemohl na to ani pomyslet.

,,O čem to mluvíte? Ron nemůže být mrtvý!”

Z postele vedle něj se ozvalo vyjeknutí. Harry strnul a pak nedbaje protestů ze strany ošetřovatelky se pokusil dostat k Hermionině posteli. Uprostřed cesty se mu však podlomily nohy a nebýt rychlého zásahu jednoho z přítomných skončil by na zemi. Překvapeně se podíval na profesora Snapea, který jej zachytil, ten se však nedíval na něj, ale na postel s dívkou.

,,Pohněte si Pottere, nehodlám Vás držet celý den!”

Harry udělal posledních pár kroků a přisedl si na postel k brečící Hermioně. Opatrně ji objal a ona si schovala svoji tvář pod jeho hlavu. 

Nebylo potřeba nic říkat. Oba se chápali. Brumbál, za Harryho zády, si odkašlal.

,,Je potřeba, aby jste si pořádně odpočinuli. Pohřeb se bude konat zítra na hřbitově ve Výdrníku svatého Drába. Pokud si budete přát se zúčastnit, půjde s vámi několik členů řádu.”

Harry přikývl ale neotočil se. Neměl sílu teď s kýmkoliv mluvit.

***********************

Ráno začalo pošmourně. Jak kdyby i počasí chtělo vyjádřit lítost nad tím, že dnes bude pohřben jejich kamarád. Venku ač bylo léto mrholilo a slunce bylo schované za mraky. Harry držel Hermionu za ruku i během přemístění. Cítil, jak se celá třese, ale nemohl s tím nic udělat. Sám neměl příliš sil udržet se co nejvíc v klidu.

Cestou potkávali mnoho známých. Po jejich boku šel Remus, který je směroval do přední části. Sotva se však přiblížili Hermiona se zastavila a odmítla jít blíž. Harry zvedl hlavu a zarazil se. Paní Weasleyová se na jejich přítomnost mračila.

Harry se podíval na Hermionu. Ta smutně zavrtěla hlavou a ukázala k místu po jejich boku. Společně zasedli a zde skryti mezi ostatními smutečními hosty přetrpěli obřad. Hermiona se celou dobu Harryho křečovitě držela a koukala k zemi. Harry se naopak rozhlížel. 

Několikrát zaznamenal, že jej dobrá polovina Weasleyovi rodiny sem tam pozoruje, ale nechtěl se s nimi potkat pohledem. Po konci se ihned zvedl, pomohl se zvednout i Hermioně a za Remusem se ihned přesouvali k východu, když jej zastavil hlas pana Weasleyho.

,,Harry… Hermiono! Rád vás vidím. Děkuji, že jste přišli.”

Harry se otočil a zadíval se na pana Weasleyho.

,,Ron by byl rád, že jste tady. Chci, aby jste věděli, že stále patříte do naší rodiny. Molly to nese hodně špatně, ale přenese se přes to, jen ji prosím dejte čas.”

,,Já… je mi líto co se stalo pane Weasley. Pořád tomu nevěřím!”

Harry chtěl pokračovat, ale Hermiona se silněji roztřásla a rozplakala se. Remus mu z druhé strany pomohl ji přidržet.

,,My také ne Harry, Hermiono, možná by jste již měli jít.”

Harry přikývl, ještě se rozloučil s panem Weasleym a pak společnými silami s Remusem odvedli Hermionu. 

Jakmile se přenesli do Bradavic, pomohl Harry Hermioně na ošetřovnu, kde ji madam Pomfreyová dala lektvar na uklidnění, po kterém Hermiona usnula. Harry se raději rychle vypařil, nechtěl na ošetřovně už zůstat. 

Do svého pokoje v Nebelvírské věži nechtěl jít a tak se přesunul na nádvoří a odtud k jezeru. Opřel se o jeden ze stromů a zadíval se na jezero. Byl tak zamyšlený, že ani nezaznamenal blížící se kroky.

,,Pane Pottere! Jak vidím cítíte se již lépe!”

,,Rychle se zvedl a zadíval se na dva muže, kteří stáli naproti němu. 

,,Pane Malfoyi…. Malfoyi. Čekal jsem až vás potkám, myslím, že bychom si měli promluvit.”

Draco si odfrkl. 

,,Myslíš Pottere? Varoval jsem tě, ať na Příčnou ulici nechodíš. Varoval! Neposlechl si mě a naše životy jsou teď v ohrožení a to jen proto, že jsi mne jednou jedinkrát neposlechl!”

Starší Malfoy si odkašlal a umlčel Draca přiložením své hole k jeho hrudi.

,,Draco… Způsoby. Myslím, že by si měl chápat, že po vztazích, jaké jsi měl s panem Potterem, je jasné, že tě neposlechl. A to, že jsou naše životy v ohrožení tu bylo i před tím, kdykoliv se mohlo stát, že nás Pán zla zabije. Rozhodně tohle panu Potterovi nesmíš vyčítat, že pane Pottere!”

Harry byl zaražený.

,,Já…. naprosto nechápu, co se tu právě děje. Chtěl jsem vám poděkovat, že jste se oba postavili na moji stranu, ale nechápu to!”

,,Možná bychom si měli promluvit. Pokud nás doprovodíte, očekává nás ředitel Brumbál. Myslím, že by Vám mnohé mohl vysvětlit.”

Harry si nebyl jistý, že s nimi někam chce jít, ale přikývl a doprovodil oba Malfoye až do ředitelny.

,,Harry, rád tě vidím, je vše v pořádku? Madam Pomfreyová mě informovala, že slečně Grangerové musela dát lektvar na uklidnění.”

,,Já… potřebujeme čas. Spíš jsem chtěl s Vámi mluvit o panu Malfoyovi a jeho synovi.”

Brumbál se pousmál a všem třem pokynul, aby se posadili.

,,Ano, tušil jsem, že když jsi dorazil s nimi, budeš chtít o něčem takovém mluvit. Možná bych tedy měl začít já, Harry. Samozřejmě ti nemohu říct vše, ale to, že Severus je jedním z našich špehů v řadách Voldemorta již víš. Do současnosti nebyl jediný. Již pár let byl dalším z našich špehů tady Lucius a během tvého čtvrtého ročníku se jím stal i zde mladý Draco, i když jeho služeb jsme příliš nemuseli využívat.

Informace, které jsme obdrželi od Severuse i Luciuse byly dostačující, ale již delší dobu podezíral Pán zla, některého ze svých bližních ze zrady. Vlastně to, že se tady Lucius i Draco postavili veřejně na tvoji stranu upevnilo postavení Severuse.

Severus mne již informoval, že Pán Zla není z této situace příliš šťastný a drahý Lucie je mi líto, po jeho boku prý stojí Narcissa i Belatrix, které obě usilují jak o potrestání tebe tak Draca.

Pokud mi dovolíš, sdělil bych zde Harrymu důvody, proč si se přidal na naši stranu. Ale učiním tak pouze s tvým svolením.”

Draco chtěl protestovat, ale Lucies jej znovu umlčel svoji holí.

,,Proto jsme sem dnes přišli řediteli. Předpokládám, že pro budoucí spolupráci bude dobré, pokud se alespoň pan Potter dozví, proč jsem změnil strany. Avšak pan Potter je jedna z vyjímek, které jsem schopný připustit.”

Brumbál přikývl a zadíval se svýma pomněnkovýma očima na Harryho.

,,Před tvým a Dracovým prvním ročníkem mne navštívil zde Lucius. Sdělil mi, že v řadách Pána Zla se začala projevovat nějaká aktivita. Dle něj to souviselo s tvým příchodem do školy. Tehdy se nabídl, že pro mne bude špehovat výměnou za to,že dám jeho synovi útočiště a pokud by se mu něco stalo udržím jej mimo dosah jeho matky…”

Lucius si odkašlal.

,,Možná bych nyní měl pokračovat já pane řediteli. Přece jen to, co chcete panu Potterovi sdělit je dost osobní.”

Počkal až Brumbál přikývne, položil ruku na rameno svého syna a jal se pokračovat v Brumbálově řeči.

,,Aby jste pochopil pane Pottere, sňatek s Narcissou byl předem dohodnutý a v předmanželské smlouvě bylo stanoveno, že se mi musí narodit dědic. Jednalo se o čirý obchod a pro Narcissu to bylo utrpení, nechtěla děti a když se narodil Draco byla šťastná, že je to chlapec, protože to znamenalo, že další děti nebudou potřeba.”

Harry si všiml, že během řeči zatíná ruku do ramene Malfoye mladšího, ten se však díval do země a sám své ruce zatínal v pěst.

,,Doufal jsem, že jak Draco poroste, uvědomí si, jaké je to požehnání mít dítě. Snažil sem se Dracovi její chybějící lásku nahradit, ale obávám se, že to vedlo spíše k tomu, že jsem jej mírně rozmazlil.”

Od Draca se ozvalo protestantské zabručení.

,,Avšak to jsem trochu odbočil. Před Vaším prvním ročníkem začala Narcissa mluvit o tom, jak se vnitřní kruh Pána Zla po svém rozpadu obnovuje. Všechny lákalo, že se najednou objevíte. Spřádala plány, kde byl zahrnut i náš syn. Bylo jí jedno, že by se mu mohlo něco stát. Tehdy mi došlo, že abych uchránil svého syna musím se dát na stranu dobra.

Nechápejte mne špatně.. pořád si stojím na tom, že kvůli čarodějnicím a kouzelníkům mudlovského původu ředíme svoji krev a jednou se stane, že tu žádná čistá krev již nebude, ale neuznávám tak drastické metody jako Pán Zla. 

Avšak, když jsem přednesl svoje služby řediteli, ten souhlasil a zavázal se mi, že pokud by se mi něco stalo do Dracovi plnoletosti, stane se jeho opatrovníkem, i když jeho matka bude žít. Naštěstí se tak nestalo a díky tomu dni na Příčné ulici jsme se plně vymanili z vlivu Pána Zla i jeho matky. Nemělo se to být tak rychlé, ale nemohl jsem dovolit, aby se něco stalo Dracovi, když se postavil na Vaši stranu. Ale to jsme si již vyřídili.

Pokud máte nějaké otázky, pokusím se Vám na ně odpovědět.”

Harry však seděl a neřekl ani slovo. Vlastně přemýšlel. Když oslavil své narozeniny netušil, že se toho tolik změní.

Nejprve to, že má příbuzného. Také samozřejmě, že ve skutečnosti mu rodiče zanechali obrovské bohatství. Že Lily vlastně není jeho matka. Že má vlastně dva otce a jedním z nich je Severus Snape - muž který jej nenavídí, a kterému Harry rozhodně musí říct pravdu. Pak umřel Ron…. ještě to Harrymu plně nedošlo a pak se dozví, že Malfoy senior i junior jsou vlastně na jeho straně.

Vypadalo to, že se svět zbláznil.

Od Draca se ozvalo odfrknutí.

,,Copak Pottere ztratil si řeč? Nebo to teprve všechno zpracováváš?”

,,Draco…. chovej se slušně. Pro pana Pottera to musí být příliš věcí najednou.”

,,Já… chápu to, omlouvám se, nemám žádné otázky, jsem jen překvapený. Tohle je něco co bych naprosto nechápal. Avšak moc Vám děkuji za tu situaci na Příčné ulici, tobě Malfoyi za to, že jsi se postavil na moji stranu. Vám pane také děkuji, i když to bylo spíše kvůli vašemu synovi, ale asi to chápu.

Pokud mne nyní omluvíte. Musím si to vše urovnat v hlavě.”

Nepočkal ani až ho propustí. Malfoy junior si odfrkl, ale jinak jeho odchod zůstal neokomentován.

Tentokrát zamířil na astronomickou věž. Slunce pomalu již zapadalo a jeho napadlo, že by se při pozorování hvězd mohl zamyslet nad údálostmi, které se stali.

Již chvíli se díval na oblohu, když se ozvalo zavrzání dveří a nízkými dvířky prošel Draco. Mírně se zarazil, když spatřil Harryho, ale pak se postavil vedle něj a i on se zadíval na hvězdy. Harry však aktuálně pozoroval spíše jeho.

,,Proč si se tam postavil na moji stranu. Dle tvého otce si to neměl udělat.”

Draco sice mírně ztuhl, ale dál beze slova pozoroval hvězdy.

,,Haló Malfoyi… mluvím s tebou!”

Avšak od druhé chlapce se nedočkal žádné reakce. To jej mírně naštvalo a tak jej chytil za ramena a otočil k sobě.

,,Je slušné odpovědět. Proč si mi na Příčné ulici pomohl?”

,,Co chceš slyšet Pottere? Pravdu a nebo spíš to co slyšet chceš?”

Harry se zarazil.

,,Pravdu pokud možno.”

Draco se ironicky uchechtl.

,,Seš si jistý Pottere? Nemusel by si to unést.”

,,A co by si mi chtěl říct, že bych to nemusel unést? Rozhodně to nebude takové jak si myslíš!”

,,Jak chce Pottere, sám sis o to řekl!”

A pak místo slov Harryho políbil. Ten to naprosto nečekal a překvapení pootevřel ústa. Toho hned využil blonďatý chlapec a zapojil i jazyk. Nejprve přejel jazykem po Harryho rtech a pak několikrát obkroužil Harryho jazyk. 

Harry naprosto nechápal co se děje. Ale jak kdyby ho někdo ovládal, zvedl ruce, které šokem nechal spadnout z Dracových ramen, položil je Dracovi za krk a přitáhl si jej blíž. A pak napodobil Dracovi pohyby.

Ten se mírně do Harryho rtů pousmál, ještě parkrát pohladil jeho jazyk svým a pak se mu vyvlékl.

,,Tohle je má odpověď proč sem ti pomohl. Možná si příliš zabedněný a nepochopíš to. Ale nedovedl jsem si představit, že by se ti něco stalo, i když jsi se do toho tak idiotsky nebelvírsky vrhl.”

Pak nepočkal a odešel. Harry tam zůstal stát a přemýšlel nad tím, co se stalo.