Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. kapitola

3. 1. 2020

Ahojky, tak je tu nová kapitolka. Chvilku to trvalo omlouvám se, ale vánoční svátky jsou vždy náročné. Tak si užijte kapitolku ;).

 

Moc moc děkuji SŠ za obetování.

 

 

 

Když se ocitl v aule ministerstva, musel se rozhlédnout. Když tu byl naposledy, odehrál se tu jeden z bojů a také tu naposledy zůstal jeho kmotr. Kmotr, který se jej rozhodl zachránit. 

 

Už zde nestály sochy, které tehdy Brumbál použil jako štíty. Kašna ve středu auly byla opravená a vesele z ní tryskala voda.

 

Harry se posunul ve frontě a u kontroly předal hůlku.

 

,,Jméno a důvod Vaší návštěvy?”

 

,,Harry Potter, dnes mám zkoušku z přemísťování.”

 

Žena za přepážkou zvedla hlavu a zadívala se na Harryho. Její oči se okamžitě zaměřily do míst, kde by měla být jizva, ale Harryho delší vlasy ji skryly. V očích jí problesklo zklamání. Vrátila Harrymu hůlku a předala cedulku.

 

,,Výtahem  do mínus 3. patra, dejte se doprava, dveře číslo 234, a tam vyčkejte v čekárně.”

 

Dveře číslo 234 byly otevřené a uvnitř posedávalo několik lidí.

 

,,Harry! Konečně! Kde jsi byl? Víš jaký jsme měli strach?”

 

V té chvíli měl Harry plnou náruč kudrnaté dívky. Její objetí pevně opětoval a zazubil se na Rona, který vyčkával za dívkou. 

 

Jakmile jej Hermiona objala, objal jej krátce i Ron.

 

,,Opravdu se na tohle musíme dívat? Nemohli byste se chovat přiměřeně svému věku a tiše vyčkat, než na vás bude řada?”

 

Harry se otočil, při vstupu do místnosti si Malfoye vůbec nevšiml. Chtěl mu něco odseknout, ale Ron jej předběhl.

 

,,Sklapni, fretko, a všímej si sám sebe.”

 

Malfoy se zamračil a bylo vidět, že mírně bojuje sám se sebou, ale na Ronův výpad již nereagoval a podíval se na Blaise Zabiniho vedle sebe.

 

Ron si to nechtěl nechat líbit a již nakročil blíže k blonďatému chlapci, ale Harry mu položil ruku na rameno a zavrtěl hlavou.

 

,,Pojďte se posadit. Musím vám toho tolik říct.”

 

Hermiona přikývla a oba je odtáhla k jednomu z rohů. Cestou ještě Harry pozdravil Nevilla, který seděl vedle Hannah Abbotové.

 

,,Tak povídej Harry…”

 

Harry již chtěl začít, ale dveře vedoucí z čekárny se otevřely a ven vyšel vysoký, vychrtlý muž, který se rozhlédl po místnosti.

 

,,Vidím, že jsme již všichni. Já a můj kolega si Vás nyní budeme zvát dovnitř, vysvětlíme Vám princip kouzla. Poprvé se přemístíte s naší pomocí. Podruhé si to vyzkoušíte sami. Většina kouzelníků bere přemístění naprosto přirozeně a nemají s tím žádné problémy. Jen výjimečně se musejí dostavit ještě jednou. Ale jak říkám, je to pro nás naprosto přirozené a nikdo z vás by s tím neměl mít problém.

 

Nejprve tedy poprosím slečnu Abbotovou a slečnu Bonesovou.

 

Hannah i Susan se zvedly, obě se na sebe podívaly trochu se strachem a pak vkročily za mužem do místnosti.

 

Hermiona se hned otočila k Harrymu. 

 

,,Víš, jak si nás všechny vyplašil? Všechno nám pověz.”

 

Harry si však všiml, že je Malfoy pozoruje, a rozhodl se neriskovat.

 

,,Raději počkáme. Jak budeme někde sami, všechno Vám řeknu, slibuju!”

 

Ron chtěl něco namítnout, ale Hermiona na něj zavrtěla hlavou, a tak pusu zase zaklapl a kývl hlavou.

 

Postupně si dovnitř volali všechny. Všichni se při vycházení usmívali. Dokonce i Neville měl úsměv na tváři. Hermiona sice Rona i Harryho přesvědčovala, že je to opravdu jednoduché, ale chlapci neustále byli nervózní.

 

Malfoy vyšel s výsměšným výrazem. Když vyšel Harry, přesvědčoval i on Rona, že je to opravdu jednoduché. Jako poslední šli dovnitř Ron a Zabini. Harry si všiml, že Malfoy zůstal sedět se Zabinim, očividně tu byli spolu.

 

Hermiona se k němu naklonila.

 

,,Jak přijde Ron mohli bychom se přesunout do cukrárny. Brumbál se za námi včera zastavil. Sdělil mně a Ronovi, že zde na ministerstvu bude dnes několik členů Řádu, zbylí se budou pohybovat po Příčné. Říkal, že tuší, že i kdybychom to dostali zakázané, tak se s tebou někam vytratíme. Tak nás s Ronem poprosil, ať jdeme odtud přímo na Příčnou. Oba jsme mu to slíbili.”

 

Harrym proběhl vztek. Zase byl jako zatracená figurka na šachovnici. Než se však stihl rozčílit, vyšel ze dveří Ron a zubil se na ně. Když vyšel i Zabini, zvedl se na druhé straně i Malfoy. Když kolem něj procházeli, procedil Malfoy skrz zuby.

 

,,Vynechte Příčnou, Pottere!”

 

Ron se zastavil.

 

,,O co ti jde, Malfoyi? Dej nám pokoj! Jdi si za svými smrtijedskými kamarádíčky!”

 

Malfoy chtěl ještě něco říct, ale Zabini mu položil ruku na rameno.

 

,,Teď ne, Draco!”

 

Pak kývl ke Goylovi a Crabbemu.

 

Ron si to však nechtěl nechat líbit a nakročil k Malfoyovi. Avšak zastavila ho Hermionina ruka.

 

,,Kašli na to, Rone! Pojď, Harry slíbil, že si s námi promluví.”

 

Harry ještě zíral na Malfoye, ten jej zuřivě pozoroval, ale nakonec mírně zavrtěl hlavou a otočil se k Zabinimu.

 

Hermiona odtáhla Rona i Harryho.

 

,,Pojďme. Už to vše chci slyšet.”

 

 Odvedla je až do auly ministerstva a odtud po jednom vstupovali do krbu a přesouvali se na Příčnou. Naštěstí se příliš nemuseli prodírat zástupy lidí, kteří Příčnou v příštích dnech zaplní, aby si děti nakoupily své zásoby do školy.

 

Společně zasedli k jednomu ze zadních stolů před cukrárnou a svorně si objednali zmrzlinové poháry. Počkali, až jim je obsluha přinese, a pak se Hermiona vyčkávavě zadívala na Harryho.

 

,,Asi bych měl začít od začátku. Na své narozeniny jsem obdržel dopis od Gringottů. Zvali mě v něm, abych se dostavil do jejich pobočky zde v Příčné ulici. Přemýšlel jsem, jak se sem dostanu, když se to vyřídilo za mne. Objevil se u n…”

 

Z boku se ozvala rána. Harry se tam zadíval a jen tak tak padl k zemi, když mu nad hlavou proletěl jeden z paprsků. Na zemi se vedle něj objevil Ron i Hermiona.

 

,,Co se to děje?”

 

Kousek od nich se zastavily hnědé ošoupané boty. Harry se podíval nahoru a zůstal zírat na přítele svých rodičů.

 

,,Remusi!”

 

,,Harry… rád tě vidím, ale nemáme čas! Okamžitě se začněte přesouvat k východu. Tonksová a Moody jej zatím drží volný a pomáhají evakuovat některé návštěvníky. Objevilo se tu několik smrtijedů a předpokládám, že jdou po tobě.”

 

Když jej všichni tři pozorovali a nehýbali se, zakřičel na ně.

 

,,Padejte! Nevím, jak dlouho je od vás udržíme.”

 

,,Ne! Jsme dospělí, Remusi, můžeme pomoct. Vem nás s sebou!”

 

,,To nejde, musíme jít.”

 

Remus se před nimi oháněl hůlkou. Ale ani jeden z těch tří ho neposlouchal. Postavili se vedle něj a sami se začali bránit.

 

,,Harry, ne!! Běžte!”

 

Ale ti tři ho neposlouchali. Hermiona si všimla malého děvčátka, které plakalo naproti nim a krčilo se u vitríny famfrpálových potřeb. Harry i Ron na ni kývli a společně se začali přesouvat, nevšímajíce si Remusova křiku a proseb, ať odejdou.

 

Hermiona před nimi vykouzlila štít a Harry s Ronem vrhali bojová kouzla. Jakmile se přesunuli k holčičce, vytáhla ji Hermiona jednou rukou na nohy a druhou se snažila udržet své štítové kouzlo.

 

Několik smrtijedů si jich již všimlo a zaměřili. Naštěstí jim na pomoc přispěchal i Remus a zezadu se objevila Tonksová. Vzadu za nimi se ozval křik. Holčička se vytrhla Hermioně a rozběhla se dozadu, kde dle všeho ji volala jedna z žen.

 

,,Remusi! Co tu dělají? Měli být mezi prvními, co odejdou!”

 

,,Já se snažil! Neposlouchají a promiň, ale jestli sis nevšimla, musím tu řešit ještě něco jiného.”

 

Útoky se stávaly čím dál agresivnější. Čím dál více smrtijedů se na ně zaměřilo. A pak Hermiona vykřikla a přestala držet štítové kouzlo, během vteřiny již ležela na zemi. Ron vztekle zakřičel a začal pálit jedno kouzlo za druhým a přestal se chránit. 

 

Harry na něj chtěl zakřičet, ale pak už viděl, jak i jeho druhý kamarád padá k zemi. Nepřemýšleje, rozběhl se ke svým přátelům. Zezadu na něj křičeli Remus i Tonksová. Skoro už u nich byl, když ho do ramene udeřilo řezavé kouzlo a sám byl odhozen k zemi. Už chtěl vstát, ale kolem něj se protáhl další člověk a držel ho u země. 

 

,,Seš blázen, Pottere?! Zůstaň u země!!!”

 

,,Malfoyi! Pusť mě… Jsou tam Ron i Hermiona!”

 

,,Pottere! Okamžitě tě zabijou!”

 

,,Co se staráš, Malfoyi. Proč to neuděláš sám. Jsem si jistý, že tvůj páníček by tě pochválil!”

 

,,Neštvi mě, Pottere! Kdybych chtěl, jsi mrtvý už několikrát! Nejprve přemýšlej. Jak je chceš zachránit? Tím, že tě někdo okamžitě trefí? Musíš si to rozmyslet!”

 

,,Nemůžu čekat. Okamžitě mě pusť!”

 

,,Pottere!”

 

Ale Harry se už Malfoyovi vykroutil a s napřaženou hůlkou se rozběhl ke svým přátelům. Jakmile jej smrtijedi zaznamenali, začali pálit jednu kletbu za druhou, a v tom Harry uslyšel, jak se za ním ozvalo “PROTEGO” a kouzlo, které už bylo skoro u něj, se odrazilo.

 

Neměl čas se otáčet, ale podle hlasu poznal Malfoye. Naprosto nechápal, proč to udělal.

 

Před Harrym se ozvalo zuřivé zakřičení, když poznali mladého dědice rodu Malfoyů a začali pálit i po něm. Malfoy se dostal na Harryho úroveň a stále odrážel většinu kouzel. 

 

,,Vem nejprve Grangerovou a odtáhni ji dozadu, budu vás krýt. Pak můžeš vzít Weasleyho, ale dělej, Pottere, moc dlouho nevydržím!”

 

A pak Harry uslyšel něco, co si myslel, že už neuslyší. Vedle Malfoye se postavil muž v bílé masce, kterou si strhl z obličeje.

 

,,Pottere, dělejte!”

 

Harry zůstal zaraženě stát a muže pozoroval. Nemohl pochopit, že zrovna tenhle člověk se rozhodl postavit na jeho stranu. Kouzlo, které mu však proletělo kolem hlavy, ho probralo a on pomocí kouzla přenesl svoji kamarádku za roh obchodu. Pak se znovu přiblížil ke dvěma mužům, u kterých by nikdy nečekal, že mu budou zachraňovat život, a začal přesouvat i Rona. Avšak jakmile se dostali za roh obchodu, Harry se zarazil. Nad jeho kamarádkou tam stál další smrtijed. Když si všiml Harryho okamžitě na něj zamířil hůlkou.

 

,,Ale Pottříčku. Tebe hledám. Můj pán bude nadšený, pokud mu tě předvedu. Určitě se nebude zlobit, pokud si s tebou nejprve pohraju!”

,,Bellatrix!”

 

Harry pocítil, jak jej spaluje nenávist k ženě, která zabila jeho kmotra.

 

,,Copak, Pottere? Snad ti nechybí můj bratránek. Crucio!”

 

Harry se vyhnul kouzlu a hned pálil to své.

 

,,Můj bratránek byl k ničemu, Pottere! Ani chránit tě nedokázal! Ale nemusíš se bát, můj pán tě za ním brzy pošle!”

 

Za Bellatrix se ozvalo Hermionino fňuknutí a Harry ztratil koncentraci, v té chvíli jej zasáhlo Bellatrixino “CRUCIO”. Do celého těla se mu začaly zabodávat tisíce jehliček a Harry se snažil nevykřiknout.

 

,,Tak co, Pottříčku? Jak se cítíš? Můj pán tebou bude potěšen.”

 

Pak se začala přibližovat k Harrymu. Ten po chvíli začal cítit, jak jej opouští vědomí. Ale v tom se nad ním ozvalo “SECTUMSEMPRA”. Bellatrix odskočila a zařvala.

 

,,Zrádci!!!! Oba jste zrádci!! Pán vás za tohle potrestá.”

 

Harry ještě zaznamenal, jak někdo pokračuje v útoku na vražedkyni jeho kmotra, a pocítil, jak jej někdo chytá za tvář.

 

,,Pottere! Neštvi mě! Teď nemůžeš odpadnout jako nějaká panenka!”

 

Harry chtěl Malfoyovi ještě něco odseknout, ale v té chvíli přišel i o poslední zbytky sil a jeho vědomí se propadlo do temnoty.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

asi je to moc dlouhé, nereaguje mi robot.

(sisi, 29. 2. 2020 15:14)

Protože se mi předtím zasekl robot, musím doplnit komentář k předchozí kapitole sem a přidám i něco k této.
Ad kpt. 5 - jedním slovem parádní. Nemůžu pochopit nebelvíry. nemají pud sebezáchovy. Neřídí se pokyny. Musí počítat s následky. Těším se na pokračování.

Ad kpt. 4. Je pěkné vědět, že Harry má doma skřítku, která se o všechno postará a není šílená jako jiní opuštění skřítkové. Také hodně pamatuje a může Harrymu vyprávět o rodičích a starých časech.
Děkuji, kapitolu po kapitole si moc užívám tuto povídku. Těším se na pokračování, resp ono už na mě čeká, protože viz datum... :-)

:)

(yellow, 24. 1. 2020 15:07)

Vypadá to zajímavě. I když upíři mě teda moc neberou. Ale dám tomu šanci.

Parada

(Karin, 23. 1. 2020 20:59)

Krásna povídka občas mi nefunguje robot tak nemůžu komentovat.

Super

(Jana, 9. 1. 2020 20:43)

Super jsem zvědavá jak to bude pokračovat a co Volný na jejich zradu

...

(Šárka , 8. 1. 2020 12:42)

Děkuji za pokračování :)

Další..

(Aseti, 3. 1. 2020 21:47)

Honem další kapču!!