Mysty

Ahojky tak je tu nová kapitolka.. Chci moc poděkovat SŠ za obetování! 

Užijte si čtení!

Bylo už chvíli po setmění, když z hlavní silnice sjeli na polní cestu. Ve světlech auta se míhaly různé keře a stromy.

,,Už tam skoro budeme. Godrikův důl je menší vesnice, dům Potterů je na jejím samotném konci kousek od lesa. Tvůj dědeček se do toho místa zamiloval a nechal tam tehdy postavit dům. Když byli tví rodiče zabiti...” Christianovi se zadrhl hlas a chvilku vyčkal, než pokračoval. ,,O tom, že zemřeli, jsem se dozvěděl o pár dní později. Spěchal jsem sem, ale dům… dům, který tolik milovali, byl poničen. Nebyl přímo zničený, zdi zůstaly stát, ale vnitřek… nic nevypadalo tak, jak to milovali, nikdy jsem se sem nevrátil. Ale z toho, co mi řekl skřet, by vše mělo vypadat jako před jejich smrtí. Podle všeho jim tvůj otec s matkou předali fotografie a přáli si, aby vše bylo stejné. Takže uvidíme.”

Během Christianova vyprávění vjeli do malé vesničky. Harryho zaujalo, jak to tam vypadá obyčejně, chtěl se otočit k Christianovi, aby se na to zeptal, ale zrovna projížděli kolem domu, kde plál obrovský oheň, kolem kterého poskakovaly děti, a z ohně vylétaly různé jiskry ve tvarech zvířat. Harry to okouzleně pozoroval.

Jakmile projeli kolem posledního z domů, ukázal Christian k lesu.

,,Tam u toho lesa stojí dům tvých rodičů, z toho, co vidím, to vypadá, že je opravdu udržovaný a ve spodních patrech se svítí. To je divné. Až zastavíme necháš mě jít prvního.”

Harry chtěl protestovat, už byl dospělý, mohl kouzlit, ale Christian pouze zvedl ruku a nedovolil mu nic říct. Ale to už zastavovali a během mžiku oka byl Christian venku a rozhlížel se. Harry z auta taky hned vyskočil.

,,Ne Harry, stůj, někoho tam cítím. Mé pozvání do tohoto domu by mělo platit, ale kdybys viděl, že jsem se zastavil, tak mě hned pozvi, abych mohl překvapit toho uvnitř.”

Harry se na něj podíval, ale na Christianově místě již nikdo nebyl, takže jen uslyšel otevření vchodových dveří a pak vypísknutí. Hned se rozběhl k domu, ale to už stál Christian ve dveřích a usmíval se.

,,Je to v pořádku, Harry, jen jsem přistihl někoho, koho jsem naprosto nečekal. Pojď dál a rozhlédni se, pak ti ho představím.”

Harry vstoupil a ocitl se ve vstupní hale se schody do patra a třemi dveřmi. Schody i obložení zdi byly ze dřeva a na Harryho to působilo příjemně. Christian ukázal doprava a Harry vstoupil do rozlehlé kuchyně s velkým jídelním stolem a tam u kuchyňské linky stálo malé stvoření.

,,Upřímně jsem nečekal, že tu někdo bude, ale představuji ti Kiki, skřítku rodů Potterů.”

Stvoření naproti němu mělo široce otevřené oči a v nich se objevily slzy.

,,Pan Harry? Mladý pán se vrátil domů? Kiki má takovou radost!”

A pak již malá skřítka objímala Harryho nohy.

,,Kiki se tolik těšila, až se mladý pán vrátí. A ti hrozní skřeti ji nechtěli nic říct. Prý nevědí, zda se ukážete, ale Kiki tu uklízela a starala se o dům. Skřeti opravili celý zničený vršek, ale Kiki spodek udržela v pořádku a doufala, že se mladý pán vrátí brzy.”

Christian skřítku oddělil a usmál se na Harryho. 

,,Možná by sis  chtěl dům prohlédnout a pak by sis měl jít lehnout. Bylo toho na tebe poslední dny hodně a měl by ses pořádně vyspat.”

Harry přikývl, ale než se nadál, tak ho malá skřítka chytila za ruku a táhla do druhé místnosti přístupné z chodby. 

,,Zde je salonek, kde si pán Harry často hrál. Ještě jsou tu některé jeho hračky.”

Později mu skřítka ukázala i zbytek domu, ale jelikož byl celý vršek nově vystaven, tak se jednalo o neosobní pokoje. Harry nepoznával nic ani ze spodního patra domu. Trochu jej to mrzelo. Doufal, že když se tu objeví, tak si na něco vzpomene, ale nestalo se tak.

Když usínal v pokoji, který, jak Kiki prohlašovala, patřil dříve jemu, napadlo ho, že by měl napsat i svým přátelům. Určitě jej už museli hledat i u Dursleyů, ale byl tak unavený, že si řekl, že to udělá ráno, a v té chvíli usnul.

Už nevnímal, že po jeho pokoji prochází upír, který mu přitahuje přikrývku až pod bradu a ze tváře mu odhrnuje vlasy.

XXXXXXXXXXXXXXX

Několik příštích dní strávili tím, že jej Christian vodil po okolních místech a mluvil o vzpomínkách na jeho otce. Samozřejmě, že Harry věděl, že jeho otec byla veselá kopa, ale když mu Christian vyprávěl všechno, co se navyváděl,nemohl tomu skoro až uvěřit.

Druhý den po tom, co sem přišli, poslal po Hedvice dopis Ronovi a Hermioně. Seznámil je s tím, že našel jednoho svého příbuzného, a že se znovu ozve co nejdříve. Ale ještě nevěděl zda by je například měl pozvat nebo se s nimi sejít na Příčné ulici. 

Tohle dilema za něj vyřešilo ministerstvo, když mu napsalo, že je zván na zkoušku z přemísťování. Termín byl stanoven na 23. srpna, pokud by se nemohl dostavit, měl zaslat zprávu s omluvou a byl by mu stanoven nový možný termín dané zkoušky.

Ještě ten den napsal Ronovi a Hermioně další dopis s otázkou, jestli tam budou také a že pokud ano, rád by se s nimi sešel a probral s nimi nové skutečnosti. Ještě nevěděl, co všechno jim řekne, ale určitě si s nimi musí promluvit. 

Zprávy od nich přišly obratem. Také měli přemísťovací zkoušku ve stejný den a oba vyjádřili svoji radost z toho, že Harryho konečně uvidí. Harry jim tedy napsal, že se sejdou na ministerstvu a pak se přesunou. Sledoval, jak Hedvika znovu odlétá, a přemýšlel, jak to vlastně vše bude dál.

V kouzelnickém světě byl dospělý. Ale ve svém nitru se cítil jako dítě. Ještě nad tím nepřemýšlel, ale i když sám nevěděl co dál, měl by vše říct Snapeovi… vlastně otci, ach bože, bylo tak složité nad tím přemýšlet. Nevěděl, zda jej chce za svého otce, ale očividně neměl na výběr. Věděl však, že mu to musí říct. Nesnášel, když někdo něco tajil jemu, a tedy nemohl ani on mít tajemství, které se dané osoby týká, a která má právo znát pravdu. 

Zatraceně… nikdy o mužském těhotenství neslyšel a teď byl synem dvou mužů. V duchu se uchechtl, další rarita v jeho životě, už viděl ty titulky, pokud se to veřejnost někdy dozví. Chlapec, který přežil je synem dvou mužů. Harry Potter - výsledek mužského těhotenství. Napadaly ho i další titulky, ale nechtěl se tím nyní zabývat. 

Během svého přemítání došel až k okraji lesa. Christian jej sem několikrát vzal a ukázal mu i Jamesův oblíbený strom. Harry k němu došel a prstem přejel po vyrytém JP. Jedna z mála památek na svého otce. A v té chvíli, jako kdyby jeho otec stál vedle něj, mu slíbil, že se pokusí se Severusem Snapem kvůli němu vycházet.

Najednou stál vedle něj Christian a pozoroval vyryté JP. Harryho napadlo, že rychlost upírů jej asi nikdy nepřestane udivovat.

,,Shání se po tobě Kiki, Harry, má pro tebe vařenou večeři a stěžuje si, že jsi hubený a před tím, než se vrátíš do školy, musíš přibrat.”

Christian si jej prohlédl od hlavy až k patě a uchechtl se. 

,,Ale jsem přesvědčený, že aby se jí to povedlo, musela by tě od rána do večera krmit pouze sladkostmi.”

Harry jej praštil do ramene.

,,Nemáš být na mé straně?”

,,Byl bych, kdybys i mně nepřišel podvyživený, a víš, že jsem viděl tvé příbuzné a dovedu si tedy představit, jak jsi dosáhl své podvýživy.”

Harry se na něj podíval, ale pak se otočil a vyrazil k domovu.

,,Promiň Harry. Vím, že o tom nechceš mluvit. Co kdybychom vyrazili některý den do sídla Prewettů?”

Harry se zastavil a přemýšlel. 

,,To bychom mohli, 23. srpna mám zkoušky z přemísťování, tak co se tam podívat až potom? Pokud je složím, mohl bych nás tam přemístit, bylo by to rychlejší.”

Christian se zamračil.

,,Nemám moc rád přemísťování. Ale můžeme se domluvit. Počkáme po tvých zkouškách. Pokud je složíš, tak jako odměnu se tebou nechám přenést k sídlu. Zpátky však už poběžím.”

,,Nechci tě k tomu nutit, klidně můžeš běžet i tam. Není důležité, aby ses přemístil se mnou. Bude pro mne i jednodušší, pokud se budu přesouvat sám.”

Christian se usmál, ale pak zvážněl.

,,Jsme tedy domluveni. Teď trochu vážněji... Ozval se mi Marek. Vyskytly se menší problémy, budu se muset vrátit do svého sídla. Nemělo by to být nic příliš vážného, ale vyžaduje to moji přítomnost. Vrátím se hned, jak to půjde.”

Harry posmutněl, zůstane tu sám. Upřímně doufal, že tu Christian bude celé prázdniny, ale chápal, že má i své povinnosti. 

,,To je v pořádku, Christiane. Nebudu říkat, že mě to nemrzí, mrzí, na tvoji přítomnost jsem si zvykl, ale máš svůj klan, musíš se o své lidi postarat. Já se o sebe zvládnu postarat sám, bude to v pořádku. Kdy budeš muset odejít?”

,,Zůstanu do večera pak bych odešel. Takže máme ještě chvilku, mohu ti říct ještě pár příběhů o tvém otci, ale jenom za předpokladu, že se nyní pořádně najíš.”

Harry přikývl a rozešel se znovu k domu.

Na stole pro něj Kiki zanechala pečeni s opečenýma bramborama a švestkovou omáčkou. Harry si pochutnal jako vždy. Nechtěl říci, že by bradavičtí skřítci nebo snad paní Weasleyová nevařili dobře, ale Kiki se překonala

Během jídla se prosebně zadíval na Christiana. A ten pochopil, o co Harry prosí.

Celé odpoledne vyprávěl Christian o Jamesově výletě se Siriusem, který podnikli těsně po pátém ročníku. 

Když večer Christian odcházel, přistoupil k Harrymu, chvíli jej pozoroval a pak jej objal, Harry jeho objetí opětoval a hlavu si položil na Christianovo rameno.

,,Budeš mi chybět.”

,,Ty mi taky budeš chybět. Opatruj se tu. Budu se snažit vrátit co nejdříve. Ty si zatím rozmysli, co bys chtěl ještě o prázdninách podniknout.”

Pak od Harryho odstoupil.

,,Na viděnou, mládě.”

Otočil se a v té chvíli po něm nebylo vidu.

Harry si povzdechl, zůstal tu sám. 

,,Pane Harry, večeře je na stole. Pojďte se najíst.”

Vlastně tu nezůstal sám, zůstal tu se skřítkou, která si vzala za úkol, že ho vykrmí. Teď nevěděl, zda by ta samota nebyla lepší.

O týden později mu přišel dopis od Christiana. Ten vysvětloval, že problémy jsou vážnější, než si myslel. Aktuálně nebyl schopný Harrymu slíbit, kdy se vrátí. Avšak doufal, že ho Kiki opravdu vykrmuje. 

Harry mu odpověděl, že Kiki ho samozřejmě vykrmuje a hlavně ať se Christian opatruje a samozřejmě přednostně vyřeší problémy svého klanu. 

A ač už mu Christian nemohl vyprávět další historky z otcovy minulosti, tak zde byla Kiki, která mu vyprávěla o jeho prvním roce i o době, než se narodil.

Dozvěděl se, že “Pan James” byl horší než jakákoliv těhotná žena, se kterou se Kiki potkala. Prý si neustále stěžoval, že ho to a to bolí a jeho chutě byly neuvěřitelné. Nejraději prý měl medovou zmrzlinu s gumovými medvídky, lupínky a vše zalité čokoládou.. Harry se snažil si to představit, ale nedokázal to a tak mu to jeden den Kiki představila. Asi čekala, že to Harrymu chutnat nebude, ale toho jídlo opravdu zaujalo a rozhodl se, že to není naposledy, co si jej dal.

A jelikož zde nebyl Christian, začetl se Harry do knih z knihovny. Když zrovna nečetl, pracoval na svých úkolech. U úkolu do lektvarů se letos opravdu snažil. Ač nevěděl, kdy vše Snapeovi řekne, nechtěl mu dávat příležitost jej znovu zesměšnit.

A tak se nachýlil 23. srpen…