Mysty

Ahoj, vím, že už je to celkem dlouho, omlouvám se, i když nikoho mé omluvy neberou. Celá ta covid situace je šílená. A bylo toho v práci mraky. Tak teď už to snad bude lepší. Užijte si kapitolu. 

Při ranním vstávání Harryho bodlo u srdce. Jeho pohled padl na prázdnou postel vedle něj a jeho zabolelo, že tento rok bude bez Rona. Mumraj nejen v jejich pokoji, ale i hlahol který se ozýval ze společenky ho donutil vstát. Za chvíli si už sedal ke kolejnímu stolu vedle Hermiony.

,,Dobré ráno Harry. Připraven na vyučování? Jedná se o náš poslední ročník a na konci nás čekají zkoušky…. Musíme s přípravou začít už na počátku roku, už jsem naplánovala rozvržení příprav na zkoušky, abychom nic nezanedbali.”

Harry se málem rozesmál.

,,Hermiono! Je teprve první den školy… nemyslíš, že bychom mohli začít trochu volněji?”

Vypadalo to, že by Hermiona ráda něco řekla, ale nakonec si to rozmyslela a Harry se tedy v poklidu pustil do své snídaně, od které ho vyrušilo až menší zakašlání. Když se za sebe otočil, zjistil, že za ním stojí Draco se svými přáteli. 

,,Dobré ráno…. Harry. Tak jsme si tak říkali, že bychom mohli utužovat kolejní spolupráci a pokud by vám to nevadilo, tak bychom se s vámi rádi nasnídali. Pokud s tím samozřejmě někdo nemáte problém.”

Od některých nebelvírů se ozvalo zabrumlání, ale Harry se pousmál a naznačil ostatním, aby se trochu semkli, aby se mezi ně všech 5 zmijozelů vlezlo. Draco se okamžitě posadil vedle Harryho a vedle něj si sedli ostatní. 

Všichni u stolu se odmlčeli, nikdo nevěděl co říct, až se první ozvala Pansy….

,,Tak myslím, že bychom měli vyzkoušet, jestli lvíčata dostávají stejné jídlo jako my. “

A jak, kdyby nevnímala žádné pohledy všech okolo natáhla se pro koláček a nalila si čaj z blízké konvice. Pak se podívala okolo.

,,Vy nikdo nemáte hlad? Nevadí, alespoň mi toho zůstane více.”

Draco se povzdechl.

,,Asi bychom se měli najíst. Pansy je opravdu schopná nám to vše sníst. Naprosto nechápu, kam se to všechno jídlo uvnitř ní ztrácí.”

Pansy se pousmála.

,,No… potřebuji hodně energie. Některé noci jsou náročné.”

Pokud by Zabiny vedle ní nezčervenal, nebyl by si Harry jistý, že ji dobře pochopil. Naopak Draco si jen povzdechl a pustil se do jídla. 

Během jídla ucítil Harry upřený pohled a zadíval se k učitelskému stolu. Tam Lucius Malfoy upřeně pozoroval jak jeho tak svého syna. Draco vedle něj pokračoval dál ve snídani a jen zašeptal.

,,Nedívej se tam. Otec se snaží rozluštit co se tu děje. Později mu vysvětlím, že Zmijozel nám dává najevo své antipatie a že nás napadlo, že takhle nejlépe ukážeme svoji loajalitu. Proti tomu nebude nic namítat.”

Harry se podíval na Draca a pak pokračoval ve snídani. 

Pansy konečně dojedla a se spokojeným povzdechem se narovanala na lavici.

,,Tak kdo máte jakou hodinu? Třeba bych se k někomu z vás mohla přidat.”

Její pohled přejel hlavně po mužském osazenstvu stolu. Jako první se však ozvala Hermiona. 

,,Já začínám lektvary, takže bych se pomalu měla přesouvat, abych hodinu stihla. Harry, Neville, jdete?”

Poslední ročník měli studenti vybrané jen předměty z kterých se chystali skládat zkoušky a z celého Nebelvíru si Lektvary zapsali jen oni tři. Pansy se zakuckala.

,,Počkat…. Longbottome, ty máš Lektvary? Tak to bude zajímavé. Tak to vypadá, že se k vám přidám.”

Spolu s ní se zvedli i Draco s Blaisem. Vince a Gregory zůstali sedět.

O chvíli později už byli před dveřmi učebny. Harry rovnou zamířil do zadních řad, ale Draco jej šikovně nasměroval ke stolku v přední části učebny a automaticky se přiřadil k němu do dvojice. Harry na něj překvapeně koukal. 

,,Otci to vysvětlím. Musíme přece dávat veřejně znát, že jsme na vaší straně. Bude to v pořádku. A alespoň pohlídám, že se letos z lektvarů alespoň něco naučíš.”

Z jedné strany vedle nich zabrala stolek Hermiona s Nevillem, z druhé si své věci položili Blaise a Pansy. O chvíli se prudce zabouchly dveře a dovnitř vkročil profesor Snape… Chvíli prodlel pohledem na přední šestici a pak mávl hůlkou k tabuli.

,,Předpokládám, že všichni kdo jste zde máte touhu udělat zkoušky. Upozorňuji, že zde nebudou žádné úlevy - jedná se o váš poslední ročník, kdy vše základní už by jste měli znát a v tomto ročníku se tedy zaměříme na těžší lektvary. Dopředu budete znát, který lektvar budeme připravovat. Od vás očekávám, že si o daném lektvaru vše zjistíte a při jeho vaření vás tedy nic nepřekvapí. Dnes to vezmeme ještě lehčeji, ale na příští hodinu již dorazíte připravení. Pořadí lektvarů jak je budeme letos vařit obdržíte na konci této hodiny. Nyní začněte.”

,,Harry, krájej prosím toho slimáka na menší části. V lektvaru na tom opravdu záleží a změnilo by to jeho konečný výsledek.”

S Dracovým vedením, i když to chvilkama Harryho štvalo, dopadl lektvar skvěle. Když Harry odevzdával jejich lektvar věnoval mu Snape pochvalný pohled a Harryho z toho zahřálo u srdce.

Další hodinou byla Obrana proti černé magii, kam už zamířili pouze on, Draco, Hermiona a Pansy. Harry rovnou zamířil k Hermioně, ale Draco jeho směr změnil a znovu se s ním usadil do lavice. K Hermioně si přisedla Pansy.

,,Tak co Grangerová? Myslíš, že to se mnou vydržíš? Draco očividně oželí moji společnosti, ale my bychom se mohly třeba spřátelit. Co děláš dnes večer?”

Hermiona se šokovaně podívala na Pansy a Harry se stejně zadíval na Draca, který s pobaveným pohledem sledoval Pansy.

,,Nebuď potvora Pans. Vůbec ji neposlouchej Grangerová. Snaží se tě jen šokovat. Co ji znám, nikdy si s žádnou holkou nezačala… nemáte to správné vybavení které hledá.”

Pansy si odfrkla.

,,Ty umíš zkazit zábavu Draco. Tak se přece tak netvař Grangerová… já se na tebe nevrhnu, jak říká Draco, opravdu nemáš to správné vybavení, které mě zajímá.”

Ze dveří za katedrou vyšel Remus a vrhl Harryho směrem úsměv, překvapeně se podíval na Draca vedle něj, ale pak začal s výukou. Harryho s Dracem pak ještě zaměstnala péče o kouzelné tvory a bylinkaření. Před večeří mu dorazila zpráva od Remuse, kde ho žádal, o menší setkání u něj v kabinetu po večeří.

Když se tedy později posadil u Remuse v kabinetu vůbec neočekával jeho první větu.

,,Harry… co se děje mezi tebou a mladým Malfoyem?”

Harry zaskočeně pozoroval Remuse.

,,Nic se neděje Reme. Myslím, že začínáme být přáteli. Víš jak… Malfoy chce dokázat, že je na naší straně.”

Remus se zamračil. 

,,Lžeš mi Harry…. cítil jsem to… A věř vlkodlakovi, když něco cítí. Tak co kdyby si mi řekl pravdu?”

Než Harry stihl něco říct ozvalo se zaklepání, a pak aniž by někdo na druhé straně vyčkal na vyzvání otevřely se dveře.

,,Lupine! Zapomněl si se stavit pro lektvar. Příště ti osobního sluhu rozhodně dělat nebudu.”

Nově příchozí se zarazil, když uviděl sedět v jednom z křesel Harryho. Rychle zavřel dveře a zadíval se na něj.

,,Harry! Co tu děláš? Provedl si něco?”

Než stihl Harry promluvit ozval se Remus.

,,Děkuji ti Severusi, zastavil bych se později. Harry nic neprovedl. Ne všichni si zveme studenty do kabinetů, jen když něco provedli. Co kdyby si se také posadil? Právě jsem zjišťoval co je mezi Harrym a mladým panem Malfoyem.”

Ač to bylo nečekané, tak od Snape se ozvalo menší uchechnutí - Harry i Remus se na něj překvapeně podívali. Ten si to uvědomil, nasadil si znovu svoji masku a usadil se do křesla vedle Harryho.

,,To si rád poslechnu, jak ti to tady Harry vysvětlí.”

Remus se na něj pozorněji podíval.

,,Ty něco víš Severusi! Nechtěl by si mi to tedy sdělit ty? Od Harryho si nejsem jistý, že se něco dozvím.”

Oba se na nejmladšího z nich podívali. Harry opravdu vypadal rozhodnutě a Severus si byl jistý, že nemá nejmenší chuť něco prozradit. 

,,To bych možná mohl, ale nejsem si jistý, zda mám na to právo. A podle všeho ani Harry pořádně netuší co se mezi nimi děje. Tak co kdybychom jim dali ještě nějaký čas, než si to oba ujasní? Když už jsme se tu takhle sešly rád bych si promluvil o tom, co se stalo v Brumbálově pracovně. Ty si tam nebyl Lupine, ale Harry odsouhlasil Brumbálovi, aby se Lucius stal jedním z profesorů zde na škole.”

Remus se překvapeně podíval na Harry.

,,Zajímalo mne, proč tu Malfoy bude učit. Jak si něco takového mohl Harry odsouhlasit? Vím, že podle všeho by Lucius měl být na naší straně, ale aby zde učil? Nechápu to Harry.”

Harry byl vděčný za změnu tématu, ale ani tohle téma mu nebylo příjemné, chtěl to Remusovi sdělit trošku jinak. Nazlobeně se podíval na profesora lektvarů a pak se otočil k Remusovi.

,,Víš Remusi, Malfoy starší mi nabídl na oplátku něco, co jsem nemohl odmítnout. Chápu, že to profesora Snapea štve, ale věřím, že ty mi budeš rozumět. Malfoy zná způsob, jak dostat Siria zpoza Závoje. To jsem nemohl odmítnout.”

Remus si povzdechl a oči mu podezřele zvlhly.

,,Je způsob jak jej dostat ven? Co pro to můžu udělat? Kdy začneme? A můžeme mu věřit?”

Harry jej chápal. Tichošlápek byl vlastně jediný, kdo mu z přátel zbyl. 

,,Musíme počkat do Halloweenu Remusi. Tehdy podle všeho bude nejlepší doba. Nevím zda můžeme věřit staršímu Malfoyovi, ale Draco je přesvědčený, že to vyjde a jemu tak nějak věřím. “

,,Lupine, ač si nejsem jistý, zda věřit Luciusovi, a nejsem ani příznivcem Blacka, tak sám sem si včera přečetl o rituálu, o kterém mluvil a laskavě mi k tomu zapůjčil jejich písemnosti. Má to hodně velkou šanci na úspěch.”

Remus i Harry se na něj vděčně podívali. 

,,No nedáte si se mnou oba čaj? Když jsme se tu tak sešli? Severusi? Harry?”

Severus už už chtěl odmítnout, ale pak si všiml Harryho, který vedle něj rychle přikývl a menším pokývnutím se tedy přidal. Remus se usmál a během chvilky měl každý před sebou kouřící hrnek s čajem.

,,Harry, co kdyby si nám prozradil co plánuješ po škole? Vím, že je to ještě daleko, ale jedná se o tvůj poslední ročník, takže nějaké plány už by si mohl mít.”

,,Já vlastně nevím. Do prázdnin jsem byl přesvědčený, že chci být bystrozorem, ale už si tím nejsem ani tak jistý. Všechno je najednou jinak…. už mě neláká být bystrozorem a každý den se vystavovat nebezpečí. Stačí, že se musím postavit Voldemortovi. A kdo ví jak tohle dopadne. Myslím, že teprve až bude nadobro po všem budu moci uvažovat o budoucnosti, do té doby…. kdo ví.”

,,Mohl by si zkusit studium lektvarů…. ne nech mě domluvit, vím, že Ti nikdy příliš nešly, ale třeba, kdyby si se do nich pořádně ponořil a měl lepší vedení bylo by vše jinak.”

Remus se pousmál.

,,Je mi líto pane, ale jsem si jistý, že v budoucnu se lektvarům věnovat nemohu. Vím, že by vás to asi potěšilo, ale nechci strávit množství času nad kotlíkem. Raději bych byl někde venku. Ale jak jsem říkal, zatím nic pořádně neplánuji.”

,,Severusi… že ty by si rád předal své vědomosti? Vždy jsem si myslel, že považuješ mladého Malfoye za svého nástupce.”

,,Draco je můj kmotřenec a na lektvary má rozhodně nadání a opravdu o něm takto přemýšlím, ale Harry… je můj syn. Pokud by měl zájem o lektvary, tak bych mu rozhodně dal přednost.”

,,Rozumím ti, ale musíš nechat Harryho, aby si sám rozhodl, co bude v budoucnu dělat.”

Z pohledu Harryho to skoro vypadalo, že oba zapomněli, že tam sedí.

,,Lupine! Tohle není tvoje starost. Harry je můj syn. Můj a ne tvůj!”

,,Už jsem ti to Severusi říkal, beru jej jako svého. A to, že je tvé krve nic nezmění!”

,,Hej! Přestaňte oba. Harry je pořád tady a Harry vás slyší. Děkuji vám za vaše názory, ale pokud mohu, tak si sám rozhodnu o své budoucnosti. Pane omlouvám se, ale lektvary asi opravdu nikdy nebudou moji vášní a bylo by zbytečné své znalosti předávat mě místo Dracovi, kterého lektvary fascinují.

A pokud mohu, Remuse považuji za svoji rodinu už velmi dlouho. Vás pane také považuji za svoji rodinu, i když kratší dobu. Chtěl bych vás poprosit, aby jste se nehádali. Bylo by to možné? Protože, pokud já vás oba považuji za svoji rodinu, tak i vy dva máte něco společného a to mne.”

Oba se na něj dívali. Remus měl v pohledu mírné zahanbení, naopak Snape se na něj díval zamyšleně. První promluvil Remus.

,,Omlouvám se, Harry. Samozřejmě, že je vše na tobě. A my se Severusem se spolu určitě pokusíme lépe vycházet.”

Severus na potvrzení jeho slov přikývl.

,,A teď už by si možná měl jít na svoji kolej Harry. Brzy bude večerka a ze spolehlivých zdrojů vím, že někteří profesoři rádi čekají na opozdilce, aby jim mohli strhnout body.”

Od Severuse se ozvalo zavrčení, Harry se naopak pousmál.

,,No jsem si jistý, že bych se těm profesorům zvládl vyhnout, ale proč to pokoušet. Děkuji vám oběma za příjemný večer a přeji dobrou noc.”

S tím se Harry zvedl a zmizel. Severus už se chtěl také zvednout, ale Remus jej zastavil svoji rukou. Severus se na ni zadíval a Remus jej zase hned pustil.

,,Mohli bychom si promluvit? Rád bych s tebou něco probral….”