Mysty

Ahojky, vítám vás u další kapitolky. Doufám, že si ji užijete jako já. Upřímně už se těším na tu další, protože konečně začne škola a řekněme, že Draco se dozví novinky.... ale to už předbíháme. Tak si zatím užijte tuto! A díky za komentáře. Každý i ten s jedním slovem opravdu potěší. A zaplatila jsem si za vyšší verzi estránek, aby jste nemuseli potvrzovat, že nejste robot! :D 

Harry vlastně chtěl hned z ředitelny zamířit do Komnaty nejvyšší potřeby, ale že tam skončí s Dracem neplánoval. 

Komnata pro ně připravila krb s dvěma křesly naproti sobě.

,,Já… vlastně nevím kde začít.”

Harry se vyděšeně zadíval do krbu. Najednou neměl dost sil, aby se díval na Draca.

,,Pottere… a to si říkáš Nebelvír? Začnu tedy já, i když mluvit si chtěl hlavně ty. Ale co od tebe čekat že?”

Harry už se nadechoval, že něco odsekne, ale Draco ho zastavil.

,,Ne… omlouvám se. I pro mne je to těžké. Nevím, co by si chtěl slyšet? To, že mi na Tobě záleží? To jsem myslím dokázal už na Příčné ulici. Nebo to, že mě neuvěřitelně přitahuješ… i když jsem se tomu dlouho bránil? To, myslím dokazuje to, že se od tebe nedokážu držet dál. Nebo co chceš slyšet víc?”

Harry si povzdechl. Vlastně nevěděl, co chtěl slyšel. I když ho samozřejmě Dracova slova těšila, tak sám nevěděl, co přesně cítí, až na…. Draco ho přitahoval. To nemohl popřít. Ale bylo to něco víc? Nevěděl. 

,,Já… nevím, co cítím Malfoyi.”

Teď si povzdechl Draco.

,,Nikdo nechce, aby sis tu vyléval srdce. Chci jen vědět, jestli tomu dáš šanci.”

,,Ale čemu Malfoyi? Co to je?”

,,A to je právě to… pojďme to zjistit.”

Tvrdit, že nebyl nervózní byl nesmysl. Šest let byli s Malfoyem nepřátelé a teď by měli vycházet… i když… To co mezi nimi bylo ho zajímalo. Nikdy nic takového necítil, ale měl tušení… že by tomu měl dát šanci. 

,,Já můžeme to zkusit, ale tvůj otec… naše koleje… všichni okolo.”

,,A  co jim bude do toho? I když můj otec by mohl být problém. Severus měl pravdu. Ale otec mě miluje. I když možná bychom s tím alespoň ze začátku neměli jít tolik na veřejnost. Pro okolí se z nás zatím mohou stát hlavně přátelé. A jen my budeme vědět, že ve skutečnosti je to něco víc.”

,,Ale Snape…”

,,Severus je můj kmotr. Miluje mě. Jsem si jistý, že nám bránit nebude. Co s tebou vlastně potřeboval dnes řešit?”

Harry chvilku Draca pozoroval.

,,To není pro teď důležité.”

Draco si povzdechl, když poznal, že s Harryho už nic dalšího nedostane. 

,,Harry? Máš hotové všechny úkoly? Já teda samozřejmě ano, ale úkol do Péče o kouzelné tvory jsem ještě nedodělal, pokud by si měl chvilku a pomohl mi s tím mohli bychom spolu strávit trochu času navíc.”

Zbytek dne tedy strávili sami dva v knihovně. Madam Pinceová tu ještě nebyla a tak nemuseli dodržovat ticho a nutno říci, že se u dělání Dracova úkolu opravdu bavili.

Protože Dracův názor, že kdyby bylo možné lektvary docílit, aby Bahňák středozemní tolik nesmrděl, tak by rozhodně raději v hodinách kontroloval jeho chrup a pak by samozřejmě věděl, kolik ten tvor má zubů byl opravdu vtipný a Harry navrhoval, že by to mohl Draco samozřejmě vyzkoušet.

Když dokončili Dracův úkol zůstali sedět v křesílkách. Oba věděli, že se musejí rozejít. I když pro ně aktuálně neplatila večerka nebylo by dobré se po nocích jen tak potulovat.

,,Víš Pottere… Harry… co kdybych tě doprovodil ke tvé koleji. Když ty víš, kde máme kolej my bylo by dobré vědět, kde ji máte vy… Však víš… jen pro všechny případy.”

Harry se pousmál.

,,Dobře, ukážu ti náš vstup, ale nesmíš toho nikdy zneužít rozumíš?”

,,Za koho mě máš? Samozřejmě, že toho nezneužiji! Možná jen trošičku, když se mi to bude hodit.”

Harry do Draca mírně hypl a poodběhl mu, takhle se pošťuchovali celou cestu až obrazu Buclaté dámy, která již podřimovala. Tam se vrátila Harryho nervozita.

,,Tak asi dobrou noc.. Draco.”

Ale Draco se nehodlal spokojit s takovýmhle rozloučením.

,,Vážně? Pouze dobrou noc? Nezasloužil bych si alespoň menší polibek? Doprovodil jsem tě až k tvé koleji, teď budu muset jít celou tu cestu až do sklepení. Za to si menší odměnu zasloužím, nemyslíš?”

Harry se začervenal a udělal krok k Dracovi, který se opřel o zeď. A zůstal koukat do jeho očí. K dalšímu kroku se neměl. Draco začal prudčeji dýchat a špičkou jazyka si oblízl oschlé rty. Ten pohyb přiměl změnit místo Harryho pohledu.

A tak jako už ráno se znovu zadíval na Dracovi rty a pak ho políbil. A stejně jako ráno převzal Draco iniciativu a Harry se ocitl opřený o zeď. Pak Draco prudce odskočil.

,,Sakra. Raději už jdi Harry. Uvidíme se zítra. Mohli bychom si jít sednout k jezeru, než přijedou ostatní vlakem. Mohli bychom si dát oběd u jezera. Pokud chceš může s námi jít i Grangerová. Jsem si jistý, že to bude v pořádku.”

Harry stále prudce dýchal, ale přikývl. Nevěděl co říct. Situace, která se mezi nimi právě odehrála ho stále překvapovala. Byl tak zmatený, že se ani nebyl schopný rozloučit.

Draco se nad ním pousmál. A otočil ho k obrazu. Než odešel, zašeptal mu ještě do ucha, že se sejdou ve 12 na nádvoří a oběd, že obstará on. Pak se otočil a rychlým krokem zamířil do žalářů.

Harry po projití zaznamenal prázdnou společenku a napadlo ho, jak to asi dopadlo mezi Charliem a Hermionou. Naštěstí Hermiona právě scházela ze schodů.

,,Harry! Kde jsi byl? Charlie říkal, že si tu jen chvilku proběhl.”

Pří Charlieho jméně se začervenala a Harryho pobaveně napadlo, že se tu toho stalo asi hodně.

,,Tak Charlie? A neměl bych se spíš já ptát co jste tu  dělali Hermiono?”

,,Harry!”

Hermiona nejprve ještě víc zčervenala a pak se zatvářila smutně.

,,Myslíš, že by to Ronovi vadilo?”

,,Hermiono… Určitě by mu to nevadilo. Byl by rád, že jsi šťastná.”

Harry si povzdechl a svoji kamarádku objal. Aby ji přivedl na jiné myšlenky stočil řeč na zítřek.

,,Obdrželi jsme pozvání od Malfoye. Abychom si s ním dali oběd u jezera. Pokud tedy souhlasíš.”

,,Kde si potkal Malfoye, Harry?”

,,Já… promluvili jsme si. Shodli jsme se, že bychom mohli být přátelé. Nevadí ti to?”

,,Vůbec ne, byl za mnou na ošetřovně. Povídal si se mnou. Mluvil i o Ronovi, že byl opravdu statečný, a že ho mrzí, že se mu nepovedlo zachránit i jeho. Choval se… vůbec to nebylo jeho klasické chování. Já… asi bychom si mohli dát společný oběd.”

Nazítří v pravé poledne seděli Harry s Hermionou na zídce na nádvoří a čekali příchodu Draca, ten dorazil během chvilky i s napěchovaným piknikovým košem a dekou.

,,Ahoj, neviděl jsem vás na snídani. To nemusíte jíst?”

Draco se na ně usmíval.

,,Stavili jsme se v kuchyni. Nechtělo se nám znovu do Velké síně. Můžeme jít? Už mám celkem hlad.”

Harry hladově pozoroval koš v Dracových rukách, který voněl až k němu. 

,,Můžeme. Sedneme si k tomu stromu co je těsně u jezera jestli souhlasíte. Mohli bychom tam sedět v jeho stínu.”

Oba souhlasili. Došli ke stromu a Draco podal jeden konec deky Harrymu a společně deku položili na zem, pak otevřel koš a začal vytahovat neuvěřitelné množství jídla i dalších propriet a Harry zase jednou musel žasnout nad tím co magie dokáže a jak se to tam vše vtěsná. 

Už sahal po kuřecím stehýnku, ale Draco ho majzl přes ruku.

,,Pozor Pottere! Budeme jíst popořadě a hlavně budeme dodržovat nějakou etiketu. Takže schovej svoje pracky, než ti podám talíř s jídlem na kterém je řada.”

Hermiona se uchechtla a Harry se naštvaně podíval na Malfoye. Jeho naštvání polevilo, když mu Draco do ruky vrazil talíř s nějakou pomazánkou a vekou.

,,To je předkrm Pottere. Jedná se o pomazánku s tuňáka a veka by měla být tak akorát křupavá, aby si z toho měl co největší požitek.”

,,Nejsem si jistá Malfoyi, že tímhle Harryho nějak pohostíš. Jemu stačí, když je to k jídlu. Nedodržují nějakou etiketu.”

Malfoy se na ni podíval.

,,Takže bych měl začít s její výukou co nejdřív, pokud si chci svoje jídla v jeho přítomnosti vychutnávat, že?”

Harry se na ně uraženě podíval.

,,Taky se můžeme domluvit a ani jeden svá jídla v mé blízkosti jíst nemusíte.”

,,Ale Pottere! Tak se hned neurážej!” 

Draco se natáhl a nabídl Harrymu misku s pečivem. Když ji Harry přebíral, tak mírně pohladil Dracovi prsty. Čehož si samozřejmě všimla Hermiona, ale rozhodla se to ignorovat. 

Po předkrmu Draco před Harryho postavil konečně kuře, na které se Harry tak těšil. A které vábilo jeho čichové buňky.

Harry po dojedení kuřete olizoval své prsty, aby se zbavil mastnoty a všiml si Dracova pohledu. A jelikož měl chuť na provokování, zpomalil čištění svých prstů. Oba se navzájem pozorovali a nevnímali Hermionu, která je fascinovaně pozorovala. Harry se začal nahýbat k Dracovi a ten se začal přibližovat k Harrymu. 

Než se jejich rty spojily, tak Draco na ty Harryho položil prst a očima naznačil, že nejsou sami. V té chvili se od Hermiony ozvalo nešťastné zakňučení a Harry se na ni překvapeně podíval. 

,,Vy… byly jste tak žhaví… a do sebe zahledění… nemuseli jste přestávat…”

,,Tobě to nevadí? Jsme oba kluci a donedávna jsme spolu ani nemluvili…”

,,Harry… možná jsem vyrostla v mudlovském světě. Ale ani tam není problém s … se vztahy osob stejného pohlaví.. a to co jsem tu viděla…. jste spolu dobří. Co víc chtít? Je úžasné, že podle všeho máte jeden druhého.”

Draco se na ni vděčně pousmál. Harry nebyl tak zdrženlivý a prudce Hermionu objal. Do ucha ji zašeptal.

,,Děkuji… Děkuji, že to chápeš.”

A pak než se vrátil na své místo ho Draco stáhl k sobě a na rty mu vtiskl prudký polibek, který prohloubil a jazykem pohladil ten Harryho a pak ho pustil a otočil se k Hermioně.

,,Jeden pro tebe… za to že si tak chápavá. Ale poprosím tě… kvůli mému otci, který by s tímhle asi nesouhlasil nebudeme náš vztah ukazovat navenek. Pro všechny ostatní budeme jenom dva kamarádi. I to předpokládám, pro všechny bude šok, ale pro otce to bude přijatelné, když jsme vlastně teď oficiálně na straně světla.”

Hermiona přikývla.

,,Jedna se o tu situaci, kterou dodržují čisté rody - že hlavní je dědic musí zplodit dalšího dědice a teprve tehdy si opravdu může vybrat svého partnera?”

Draco přikývl a omluvně se zadíval na Harryho. Ten mu konejšivě stiskl ruku. Nevěděl kam to zajde, ale tohle rozhodně nehodlal řešit. 

,,Jaký máme dezert Draco? Doufám, že je to něco s čokoládou.”

Draco se pousmál a vytáhl s košíku čokoládový dort.

,,Řekněme, že několik posledních let jsem měl možnost poznat co máš rád a tvojí obliby v čokoládě jsem si všiml.”

Harry se na něj vděčně pousmál a s požitkem stáhl z vidličky kousek dortu a labužnicky přivřel oči. A Draco mu zase věnoval ten svůj pohled, ale tentokrát na ně promluvila Hermiona.

,,Jak se plánujete skrývat, když i teď stačí jen jídlo, aby jste se chtěli zakousnout sami do sebe.”

Draco se pousmál.

,,Já sám už to nějakou dobu zvládám. A věřím, že Potterovi s tím budeme muset hodně pomoct, ale taky to nějak dokážeme. Alespoň ze začátku. Než si otec zvykne na naše přátelství. Dál uvidíme.”

U jezera strávili příjemné odpoledne. Sem tam se Harry i Draco setkali rukama. Oběma se to líbilo, ale k ničemu víc již nedošlo. Sotva se začalo stmívat, Hermiona se zvedla a popohnala i oba chlapce.

Rychle se převlékli a setkali se u Velké síně. Draco věnoval Harrymu poslední povzbudivý pohled a pak se všichni tři přesunuli do síně a posadili se ke svým stolům. Během chvilky začali přicházet i jejich spolužáci. A v síni se rozproudila veselá debata, kdy si všichni sdělovali své zážitky s prázdnin. 

Prošlo rozřazení nových žáků a pak se postavil Brumbál, aby začal se svým každoročním proslovem.

,,Vítám vás všechny v novém školním roce. Než předám slovo Moudrému klobouku a seznámím vás se všemi zákazy dovolte, abych začal trochu smutnější zprávou, kterou jste již určitě zaznamenali i v tisku. Letošní rok, začínáme bez jednoho našeho žáka.”

Harry se rozhlédl po stole a hledal Ginny. Ta seděla mezi svýma spolužačkama a koukala do stolu.

,,O letošní prázdninách došlo k útoku na Příčné ulici, kde bojoval i Ron Weasley. Díky jeho odvaze přežili nejen jeho přátelé, ale i mnoho dalších návštěvníků ulice. Bohužel sám Ron Weasley zde padnul. Chtěl bych vás tedy poprosit o chvilku ticha na uctění jeho památky.”

Všichni v síni začali vstávat a minutou ticha uctili Ronovu památku. Jakmile se posadili Brumbál pokračoval.

,,Naštěstí v té chvíli byly na Příčné ulici i pan Malfoy Lucius a jeho syn Draco. Postavili se Smrtijedům a díky jejich pomoci bylo možné zachránit mnoho dalších životů. Za což jim děkuji.

Dostáváme se tedy k dalšímu bodu. V letošním roce otevřeme nově Soubojnický klub, který je v dané době velmi potřebný. Pan Malfoy souhlasil, že bude hlavním vyučujícím tohoto předmětu. Jako další učitelé se zde budou střídat profesor Snape a letošní profesor Obrany proti černé magii, kterým je letos znovu pan profesor Lupin. Poprosil bych tedy o přivítání, jak profesora Malfoye tak profesora Lupina.”

V síni se strhl poprask a Harry tušil, že za to mohla hlavně radost z toho, že tu Remus bude znovu učit. I Harry byl nadšený. 

,,Dále bych vám chtěl přiblížit co se bude dít na okraji bradavických pozemků. V Rumunsku již začíná být v Dračí rezervaci trošku těsno, tak jsme sdružení nabídli část našich pozemků. Zde přítomný Charlie Weasley bude zodpovědný za nově vznikající rezervaci. Apeluji na všechny studenty. Určitě vám draci budou v hodinách Péče o kouzelné tvory představeni, ale nevstupujte do rezervace sami. Bude zde i mnoho kouzel, které by tomu měli bránit, ale znám vynalézavost místních studentů. Tím bych se rád přesunul k dalším zákazům, které určitě tak rádi posloucháte.”

Vyslechi si všechny zákazy, které poslouchali každý rok. Poslechli si hymnu klobouku a konečně se před nimi objevilo jídlo. Harry ani neměl moc hlad po velkém obědě. Jeho oči zamířily k zmijozelskému stolu.

Draco seděl na jeho okraji a vedle něj seděl Blaise Zabiny, Pansy Parkinsonová a Grabbe s Goylem. Pak byla mezera a seděl zbytek zmijozelského stolu. Vypadalo to, že čtveřici jejich odloučení nevadí, ale Harryho teprve tehdy napadlo, zda situace nebude pro Draca ve Zmijozelu příliš složitá. 

Blondýn jako by jeho pohled ucítil, sám se na něj zadíval a věnoval mu povzbuzující pohled. Pak na něco odpověděl Pansy, která do něj strkala. A Harry si říkal, že snad vše bude v pořádku.