Mysty

Harry právě oslavil své 17 narozeniny.

Ze svého okna v Zobí ulici pozoroval oblohu, která se ničím nelišila od předešlých nocí. Nikde v pokoji nebyly známky, že se právě přehoupla půlnoc a Harry se stal zase o rok starším. 

Jistě, během dne obdrží dárky od svých přátel a určitě srdečná blahopřání, ale přál si tak jako každý rok, aby zrovna v tuhle chvíli se něco stalo, něco co by mu změnilo život. A jak to tak vypadalo, i letos to měla být noc jako každá jiná. Ale v tom se Harry pletl, protože zrovna v tu chvíli, kdy se překlenula půlnoc, se v oddělení dokumentů v Gringottově bance rozezvučel alarm a službu konající skřet ihned vyhledal dokument, na který ho alarm upozornil. 

Jednalo se o dokument, který u nich byl uložen před více jak šestnácti lety a jeho platnost pro otevření právě nabyla právní moci.Skřet, který si přečetl instrukce se i přes svůj věk až zajíkl, na oddělení pracoval již 30 let, ale tento dokument si nepamatoval a pokud mohl říct, věděl o každém z dokumentů, které zde ležely. Podíval se na instrukce k danému dokumentu a potom zasedl ke svému stolu.

Než začal psát musel vykonat ještě jednu věc, dle instrukci pronesl heslo a z tajné přihrádky, o které neměl ani tušení, na druhé straně kanceláře vyletěla lahvička s bílou tekutinou. Jistě, mnoho kouzelníků po nich chtělo, aby si určité vzpomínky vyňaly, ale tyto vzpomínky byly uchovány u dokumentů. V té chvíli jej napadlo, kolik dalších vzpomínek může být kolem schováno, ale důležitá v této chvíli byla jen tato. Odšrouboval zátku a za pomoci své skřetí magie si vzpomínku vrátil a vzpomněl si… Vzpomněl si na ten den, kdy k němu přišli dva manželé, vzpomněl si i na dítě v plovoucím kočárku. Tehdy si jej moc neprohlížel, nebylo na něm nic zajímavého. 

Vrátil se k instrukcím, dalším krokem bylo kontaktovat to dnes již 17 leté dítě. Dítě, které v tuto chvíli znal celý kouzelnický svět, dítě, jenž se muselo dozvědět informace, které tu pro něj zanechaly rodiče.

 ::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Ráno přivítali Harryho první paprsky, které ho zahřály na tváři. Když konečně otevřel oči zjistil, že Hedvika není na svém místě, ale místo ní tam sedí cizí výrek, a v zobáku má dopis. První co jej napadlo, že se jedná o první přání k narozeninám, ale jakmile poznal pečeť na dopise, věděl, že se musí jednat o něco jiného. 

Dopis nesl pečeť Gringottovy banky. Ještě nikdy mu skřeti nepsali, okamžitě rozlomil pečeť a daný dopis rozložil

Vážený pane Pottere,

z důvodu neodkladných záležitostí vás prosíme, aby jste se dostavil dnes do naší hlavní pobočky v Příčné Ulici na oddělení kouzelnického práva a dokumentů. K dnešnímu dni evidujeme dokument, který vám má být předán co nejdříve. Prosíme o potvrzení přijetí této zprávy, pokud se dnes nemůžete dostavit žádáme také o sdělení nejbližšího možného termínu, kdy toho budete schopen.

S úctou

Krimgel Gorig

oddělení kouzelnického práva a dokumentů

Gringottova banka

Vůbec netušil co mu mohou chtít. Ale považoval to za důležité, jen nevěděl, jak se tam dostane. Na chodbě uslyšel kroky, rychle naškrábal odpověď, že se pokusí doručit, předal ji výrkovi. Po té schoval dopis pod polštář. Udělal tak na poslední chvíli, hned pak bylo slyšet zámek na dveřích.

,,Okamžitě jdi dělat snídani!”

A tak jako každé ráno zamířil Harry ihned do kuchyně, kde začal připravovat snídani pro své příbuzné. Dosmažil poslední plátek slaniny a již se do kuchyně jako velká voda přihnal jeho bratranec a dožadoval se snídaně.

Harry v nestřeženém okamžiku uzmul posledních pár kousků a pokračoval v mytí nádobí. Strýček a Dudley zrovna probírali jak se v Dudleyho škole bude příští rok konat důležitá schůze investorů, když někdo zazvonil.

Petunie se rychle zvedla, u zrcadla si prohlédla, zda má stále dokonalé upravené vlasy a vydala se otevřít dveře, jakmile tak učinila - vyjekla a dveře zase zabouchla. V té chvíli se ozvalo další zazvonění.

,,Vernone!”

Strýček se neochotně zvedl a vyšel na chodbu za svojí ženou.

,,Vernone! Ten člověk, je divný! Určitě patří k nim!”

V té chvíli se znovu ozval zvonek, Harryho napadlo, že pro něj letos konečně někdo přišel, rychle se protáhl kolem strýčka, který ho už nestihl chytit a otevřel dveře. Tam se zarazil.

Naproti němu stál muž v dlouhém kabátě, klobouku a černých brýlích. Vypadal jak nějaký z těch agentů, které Harry občas zahlédl v televizi, když se na ni strýček s Dudleym koukali.

Muž se na Harryho přes brýle zadíval a pak se zadíval na tetu se strýcem za ním, teta znovu vyjekla a strýc nešetrně odstrčil Harryho a chtěl dveře zavřít, ale muž se na něj pak zadíval, neuvěřitelně rychle si sundal brýle a tentokrát vyjekl i Harry.

Muž neměl žádné bělmo, celé jeho oči byly černé.

,,Právě si se rozhodl, že mě pustíš dovnitř.”

Vernon ztuhl a udělal krok zpět, jak kdyby může pouštěl dovnitř, zezadu narazil do Petunie.

,,Vernone! Co to děláš okamžitě zavři ty dveře!”

Ale Vernon stále pozoroval může před sebou.

,,Pozvi mě! Dovol mi vejít”

Mužův hlas se stával čím dál více vemlouvavý.

Bylo vidět, že Vernon vše dělá proti své vůli, ale vypadalo to, že si nemůže pomoci.

,,Pojďte dál!”

Petunie znovu zakřičela a muž udělal krok přes práh domu. Silně se nadechl a znovu z nasazenými brýlemi se podíval na přístěnek pod schody, pak se zadíval na Harryho a pak znovu na Dursleyove, to už z kuchyně vykukoval i Dudley.

,,Možná bychom se mohli někde posadit,”

Petunie hned začala protestovat, ale Vernon se prostě otočil a přes kuchyň zamířil do obývacího pokoje.

Když si teta uvědomila, že by tam měla zůstat s tím mužem a synovcem sama rychle se otočila a rozběhla se za svým manželem.

Muž se otočil k Harrymu. Ten muže neustále pozoroval a začínal nabývat dojmu, že tuší o jakou kouzelnou bytost by se mělo jednat.

,,Pane Pottere…. pokud můžete, rád bych si s Vámi a vaší rodinou pohovořil.”

A pokynul rukou k místu kudy zmizela jeho rodina.

Harrymu se nelíbilo, že by měl jít před mužem, ale nic jiného mu nezbylo. Dorazil do obývacího pokoje a postavil se k oknu. Muž se postavil naproti pohovce, kde se těsnali všichni tři Dursleyovi.

Počkal až se všichni tři Dursleyovi otočili k němu, pak si sundal brýle, v té chvíli vyjekl i Dudley. Na toho se zaměřil jako na prvního.

,,Následující rozhovor nebudeš vnímat, nebudeš si ani pamatovat, že jsem tu byl, vše co v následující hodině uslyšíš bude jako kdyby se to nikdy nestalo.”

Tuto řeč pronesl i k Petunii a Vernonovi. Pak se otočil k Harrymu. Ten ztuhl a čekal až stejnou řeč pronese muž i k němu.

,,Neznáme se Harry Pottere, ale jsem tu, abych ti nabídl neopakovatelnou nabídku. Nevím jestli jsi to už poznal, ale jsem to, čemu říkáte upír.”

Harry se prudce nadechl a jeho srdce začalo být rychleji. To že to zaznamenal i tvor naproti němu poznal i podle prudkého nadechnutí naproti němu.

,,Vím, že je to těžké, ale upřednostnil bych, kdyby si se zkusil ovládat. Tvým strachem ti rychleji bije srdce a krev tedy tvým tělem proudí rychleji.Nepřišel jsem ti ublížit, jen ti učinit určitou nabídku.”

Harry se zhluboka nadechl a snažil se uklidnit. Nechtěl se stát potravou pro upíra. Chvilku mu to trvalo, ale cítil, že se uklidňuje.

,,Kdo jste?”

,,Christian. Vím o tobě již odmalička. James mi tehdy poslal oznámení o tvém narození s žádostí, abych s touto nabídkou vydržel až do tvých sedmnácti let. Napsal mi v něm spoustu dalších drobností. Podle všeho si dnes měl obdržet dopis s Gringottovi banky, aby jsi se dostavil. Jedním z důvodů proč tu jsem, je že mě o to James tehdy požádal. Dalším…”

Harry jej nenechal domluvit a skočil mu do řeči.

,,Znal jste mého otce?”

Upír naproti němu se zhluboka nadechl a mírně pousmál.

,,Stejná zbrklost jako u tvého otce. Pokud by si mě nechal domluvit, sdělil bych ti, že tvého otce nejen znám, ale že jsem i jeho příbuzným, tedy i tvým. I když se spíše dá říct, že jsem byl Jamesův prapraprapradědeček, ty si k tomu tedy můžeš přidat ještě jedno pra.”

Harry se zachytil okenního parapetu. První co ho napadlo bylo proč nepřišel dříve. 

,,Určitě přemýšlíš, proč jsem nepřišel dříve” Harry se prudce nadechl ,,ne nečtu ti myšlenky, ale lze v tobě číst jako v otevřené knize. Slíbil jsem to tehdy tvému otci, nechtěl, aby si poznal náš svět. Věřil, že ve světě smrtelníků ti bude lépe.”

Upír se rozhlédl kolem.

,, I když si myslím, že kdyby viděl v čem žiješ tak by šťastný nebyl.”

Harry může pozoroval, ten pozoroval jeho.

,,Hlavním důvodem je, že jsem ti přišel nabídnout přidat se k mému rodu. Mohu tě proměnit a starat se o tebe. Mám menší sídlo na severu Skotska, místa je tam dost, žít by si mohl se mnou. Jen prvních několik let by si nemohl chodit mezi lidi.” 

Prudce se nadechl, okamžitě chtěl odmítnout, vzpomněl si na své přátele a úkol, který tu měl. 

,,Než něco řekneš pořádně si rozmysli co ti tu nabízím. Nejsme nesmrtelní, ale nezemřeme stářím a jen není úplně snadné nás zabít. Ocitl by ses mimo veškeré dění kouzelnického světa, držíme se totiž na jeho okraji. Ale získáš sílu, rychlost, vylepšený zrak a čich. Hlavně v nás nalezneš oporu, každý klan si hlídá své. Pokud je potřeba pomáháme si a snažíme se najít vždy kompromis dobrý pro všechny.”

,,Já…”

,,Jak jsem řekl promysli si to. Byl bych pro to, abychom navštívili Gringottovi, pak bych tě odvedl zpátky a dal ti nějaký čas na promyšlení pokud souhlasíš.”

V první chvíli byl Harry rozhodnutý odmítnou, ale v té další ho napadlo, že už by nikdy nemusel řešit Voldemorta, získal by něco jako rodinu, ale zase ztratil veškeré své přátele. Která z těch možností byla lepší? To nevěděl, ale každá měla něco do sebe. Rozhodně by tak byl nablízku svému příbuznému, který o něj evidentně jevil alespoň nějaký zájem, ne jako Dursleyovi.

,,Promysli si to. Teď si zaběhni nahoru pro věci a budeme moci vyrazit. Počkám u hlavních dveří.”

Harry vyběhl, ale cestou po schodech jej ještě napadlo… co když mu muž lže? Co když je to nějaký plán Voldemorta vylákat jej ven. Nebyli upíři náhodou stvoření temnoty? Ale jak zase muž mohl vědět, že se zrovna dnes má dostavit ke Gringottům? 

Jeho krok ztěžkl, začal uvažovat, zda by se neměl pokusit utéct, případně pokusit se zavolat pomoc, napadl ho patronus, ale jak daleko by byl schopný se dostat? 

,,Neplánuju ti ublížit.”

Úlekem nadskočil. Muž stál najednou za ním na schodech.

,,Je z tebe cítit strach. Něco ti ukážu, třeba tě to přesvědčí.”

Natáhl k Harrymu ruku a čekal, jestli mu Harry dovolí se ho dotknout. Chlapec jej chvilku sledoval a pak mírně kývl hlavou. Upír již na nic nečekal a přitiskl dva prsty na Harryho spánek.

Ocitl se na louce za obrovským domem. Pokud mohl soudit mohlo se jednat o dům rodičů v Godrikově dole, ale znal jej jen podle jedné fotografie, tak si nebyl úplně jistý. Bylo to jiné jako ve vzpomínkách, které viděl v myslánce, ne tady to bylo jak kdyby byl přímo osoba, která mu vzpomínku ukazovala.

Před sebou viděl muže, ač byl ještě daleko, viděl jej naprosto přesně. Kdyby mohl zalapal by po dechu, ale takhle pouze sledoval jak jeho otec stojí u domu a na někoho čeká. Pak během vteřinky stál přímo u něj.

,,Chrissy! Přesný jako hodinky! Každý rok jsi zde na minutu přesně. Pojď dál rodiče tě již očekávají.”

Pak udělal něco co by Harry nečekal. Objal ho. A jelikož Harry byl v té chvíli v Christianově vzpomínce, bylo to jako kdyby James objal jeho. Na chvilku, jen na malou chvilku pocítil, jaké by to bylo, kdyby jej James někdy objal doopravdy. Hned po té se vzpomínka rozplynula a Harry na tvářích ucítil slzy.

Upír mu je něžně setřel. Jeho dlaň zastudila a chvíli na jeho tváři setrvala.

,,Opravdu jsem tvého otce znal. A on znal dobře mne. Tehdy jsem se s ním i jeho rodiči potkával každý rok. Po smrti jeho rodičů už jsem Jamese viděl jen jednou. Po té mi dal věděl, že se oženil a musejí kvůli tvému bezpečí pod Fideliovo zaklínadlo. Odepsal jsem, že pokud by si přál mohu proměnit i jeho ženu, tebe že zatím pohlídají důvěryhodné osoby a jak by tví rodiče ovládly žízeň mohli by se o tebe znovu starat, ale James tehdy odmítl, nechtěl se stát upírem. Psal, že si přeje rodinu a nechce přijít ani o chvíli s tebou. Možná již tehdy věděl jak málo času mají a chtěl si ho užít co nejvíce.”

Harry jej pozoroval. Nepřesvědčilo jej to úplně, ale znamenalo to, že otec mu věřil. Pro tuto chvíli se k tomu rozhodl i Harry. Mírně znovu přikývl a Christian se na něj usmál.

,,Teď běž mládě, vem si co potřebuješ a vyrazíme. Ač mi denní světlo ani tato doba nevadí, upředňostňuji noc.”

Harry tedy vyběhl schody, vzal si hůlku, přes sebe si natáhl jedno z nejlepších triček a obnošené rifle. Pak seběhl zpátky dolů. Upír jej chvilku pozoroval, ale pak přikývl hlavou. 

,,To půjde. Teď pojď, venku na nás čeká auto.”

Vyšli před dům a Harrymu spadl brada. Po ulici postávalo několik sousedů a sledovalo auto, které stálo před jejich domem.

,,To je Vaše auto?”

Před domem stála menší limuzína se zatmavenými skly. Upír se jeho úžasu uchechtl.

,,Nemáme schopnosti jako kouzelníci a když žiješ stovky let, chceš si život zpříjemnit, je pravda, že častěji se proběhnu, je to i rychlejší, ale myslel jsem si, že tomu dáš přednost.”

Harry přikývl a muže následoval. Jakmile se přiblížili, tak z místa řidiče vyskočil muž, pomalým krokem oběhl auto a otevřel jim dveře, když kolem něj procházeli, tak Harry poznal, že se jedná o dalšího upíra a krok mu začal trochu váznout.

,,Nemusíš se bát, je to jeden z mých nejspolehlivějších lidí. Dá se říci že spíše přítel. Ne všechny bych s sebou vzal na první setkání z tebou, ale Marek je jeden z nejlepších. Kdyby si někdy něco potřebova a já nebyl k zastižení můžeš se na něj obrátit.”

Muž s čepicí na hlavě se na něj usmál a cvrkl si do šoférské čepice, pak se zase zatvářil vážně. Počkal až oba nastoupí, zavřel dveře a oběhl auto zpět na místo řidiče. Jakmile nastoupil, nastartoval a než se rozjel otočil se dozadu.

,,Čau mládě, kdyby něco, obrať se na mě, rozhodně mám víc smyslu pro humor než tady pán… Kam to bude pánové?”

,,Marku! Nevyděs jej na poprvé a jedeme do Gringottovy banky, můžeš na to i trochu šlápnout.”

,,Jak si přeje jeho veličenstvo!”

Uličnicky se zašklebil na Harryho a pak se rozjel až zaskřípěly pneumatiky.