Mysty

….Harry se ušklíbl. Zamířil pryč od domu… 8. Kapitola „Sakra. Kde může Potter být!“ zavrčel si Severus Snape pro sebe, když nakoukl do prázdného pokoje, kde teď měl být jeho syn. Naposled se porozhlédl , otočil se ve dveřích a spěšným krokem odcházel chodbou pryč. *** Harry nyní mířil ode dveří do hustého lesa, které se rozprostíralo všude kolem Snapeovského sídla. Řekl si, že je jedno kam pude, hlavně když to bude hodně daleko… „Ať si dělá co chce, já tam být nemusím.“ Odfrkl si, když se zrovna prodíral jedním křovím, které mělo dlouhé ostny od niž byl už dost pořezaný. Právě teď se skrčoval pod jednou větví, když se mu zase ozvala rána, kterou mu způsobil bratranec v oblasti břicha. „Sakra, už zase!“ zasténal a po dobelhání k nejbližšímu stromu se sesunul na zem, kde zůstal opřený sedět. Prudce oddechoval a rukou si tiskl místo, kde byla ona bodná rána, aby se alespoň trochu zbavil bolesti. „Proč zrovna teď?“ zeptal se úzkostlivě a rozhlížel se kolem sebe, jestli neuvidí něco, čím by si mohl pomoct dostat se na nohy a pokusit se dostat blíž k baráku, kde by ho když tak mohli najít. Ale jak se díval, nikde nic nemohl najít… Po chvilce začal mít od bolesti mžitky před očima a za nedlouho se sesunul k zemi v bezvědomí… *** Severus Snape nyní běhal po domě a hledal chlapce s černými vlasy a jizvou na čele. Už byl snad ve všech pokojích a on nikde nebyl. Dorazil právě do kuchyně, kde se svalil na nejbližší židli a hlavu si položil do dlaní. Takto setrval chvilku než se z ničeho nic prudce postavil a koukal před sebe… „Snad není,… Ne, přece by nebyl tak hloupí, aby v tuto hodinu šel ven…“ Kroutil hlavou, ale i přes to se vydal směrem k hlavním dveřím. Stihl na sebe hodit hábit a už mizel dveřmi pryč, ven do zšeřelého podvečera. Oklepal se zimou a vyrazil směrem do lesa…. Po cestě viděl zlámané větvičky a podle nich šel pořád hlouběji . Tudy musel jít jeho syn, protože byli zlomené teprve nedávno. Takovéhle stopování se naučil jako smrtijed, když musel pro pána Zla sledovat různé lidi. A teď tomu děkoval, protože jinak by ho hledal o hodnou dobu déle, než takto. Už šel asi čtvrt hodiny, když před sebou spatřil vysoký trnitý keř ve kterém byla vidět úzká cestička. Přišel k němu blíže a pořádně si ho prohlédl… „Tohle už jsem někde viděl…“ mumlal si pro sebe a pak se mu rozšířili zornice u očí „To snad ne!“ vykřikl a rychle se jím začal prodírat na druhou stranu. „Lumos!“ řekl, jen co se tam dostal a teď pátral okolím, zda ho někde neuvidí… Popošel ještě pár kroků a světlo z hůlky osvítilo chlapce válejícího se na zemi. „Pane Bože.“ Vyhrkl Snape a běžel k němu, kde se rychle posadil na zem a skrčil se nad ním. „Harry!“ oslovil ho, když se nic nedělo zkusil to znovu a více nahlas, ale pořád nic. Pak ho vzal za ruku a zkusil mu puls. Byl tam, ale velmi slabý… Zvedl se a zamumlal levitační kouzlo. Chlapec se vznesl, tak metr a půl nad zem a začal vzduchem plout směrem k sídlu. Za ním běžel Snape co mu síly stačili. Musel svého syna ošetřit a to co nejdřív. O tom keři už něco četl, ale moc si toho nepamatoval, věděl pouze, že je velice nebezpečný… *** Před bránou řekl kouzlo s heslem a už běžel i se synem chodbami do jeho laboratoře ve sklepení domu. Otevřel dveře a s Harrym v náručí vyčaroval v rohu místnosti postel, kam ho poté položil. Nalil do něj hned několik lektvarů a přivolal si z police knihu s nebezpečnými rostlinami a zuřivě začal hledat keř, o který se jeho syn poranil, aby mohl co nejrychleji připravit protilektvar. „Kde to je!“ rozčiloval se, když ho nenašel a přivolal si další knihu. Takto se to opakovalo s mnoha dalšími, a když už začínal být zoufalý si na něco vzpomněl. Rychle přešel ke skříni s ingrediencemi do lektvarů a pomocí hůlky některé z nich přenesl na pracovní pult. Vyndal si kotlík a dal ho postavit nad oheň. Na stole pak začal krájet přísady, které tam postupně přidával. Z kotlíku se začala valit fialová pára a lítat červené jiskry. Snape kolem toho rychle běhal a občas pronesl nějaké kouzlo, po kterém se změnila barva, nebo něco jiného. Když ho odstavil, zmoženě si sedl na židli vedle postele a čekal až vychladne… Toto byl jeden z hodně těžkých lektvarů, které on připravoval a tak byl po jeho zhotovení dosti vyčerpán. Po chvíli nalil i tento lektvar do svého syna a teď mu nezbývalo nic jiného než čekat až se probudí. Také doufal, že mu ona tekutina pomůže, protože jinak by si už nevěděl rady s tím, jak mu má pomoci… Dal si hlavu do rukou a pořádně si sedl do křesla. Takovýhle strach o nikoho snad v životě neměl, a navíc teď když Harryho našel o něj nechtěl přijít… *** Už to byli dva dny co se Harry neprobouzel a Severus nespal, pořád byl u něho a kontroloval jeho stav a jestli je všechno v pořádku. Harry, i když byl v bezvědomí měl pocit, že u něj někdo pořád je a i na něj mluví, ale nebyl si jistý jestli se mu to nezdá a jestli je to skutečné… Už se chtěl probudit, ale zatím mu to nešlo, asi ještě nebyl čas… „Harry, probuď se prosím“ opakoval už po několikáté toho dne Snape a držel ho za ruku, která byla pořád poněkud ledová a bílá. *** Už tomu byl týden, co ležel v posteli a až nyní se začal probouzet. Celé tělo ho bolelo a měl velikou žízeň. Otevřel oči a oslnilo ho světlo vycházející z okna jeho pokoje. Chvilku se rozhlížel kolem sebe, až mu zrak spadl na Profesora, tedy jeho otce, sedícího v křesle vedle něj s hlavou sklopenou k zemi. Zkusil na něj promluvit, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Pořádně si Snapeho prohlédl a když se ujistil, že spí, pokusil se vstát, ale nějak mu to nešlo. Asi až na třicátý pokus se konečně dostal ke dveřím pokoje, odkad vyšel na chodbu a pokusil se vzpomenout, kde je koupelna… Po chvilce se rozešel chodbou vlevo, přidržujíce se chladné stěny… *** Severus se s zavrčením probudil. Pohlédl na postel a velice se vyděsil, když viděl, že je prázdná. „Jak jsem mohl usnout!“ zanadával si a opustil pokoj. „Harry!“ zavolal chodbou, chvíli se nic nedělo, ale pak se před ním objevil Kobby, který se mu hluboce poklonil a podíval se na něj.„Kobby, nevíš, kde je Harry?“ zeptal se ho, když už se tam objevil alespoň domácí skřítek. „Kobby, mladého pána viděl jak jde do koupelny, pane.“ Uklonil se znovu. Snape se na něho koukl a už si to mířil na ono místo. Zaťukal a zeptal se „Harry jsi tam?“ Od tamtud se ozval nějaký neidentifikovatelný zvuk a dveře se otevřeli. V nich se objevila rozcuchaná hlava chlapce, který přežil „Pane?“ zeptal se opatrně, když viděl, jak na něj profesor kouká…