7.kapitola
Chlapec se již nesvíjel v křečích, pouze tiše ležel na zemi a trhavě oddechoval. Severus se k němu hned vrhl, následován Brumbálem, který ihned dorazil.
"Co je s ním?" obrátil se Snape s otázkou na ředitele.
"Voldemort ho už nechal, je jen unavený. Doneseme ho do pokoje, aby si mohl v klidu odpočinout."
"Ale tohle se může kdykoliv opakovat, ne?!" dožadoval se odpovědí.
"Ano, to může. Nějak to vyřešíme," usmál se Brumbál, mávl hůlkou a zvedl Harryho tělo na neviditelná nosítka.
Zamračený Snape následoval Bradavického ředitele, před kterým plulo Harryho, nyní bezvládné, tělo. Vešli do pokoje, který měl chlapce přidělený.
Brumbál opatrně položil mladého kouzelníka na postel a obrátil se k odchodu. V očích mu hrály veselé jiskřičky, když za sebou spatřil Severuse.
***
Seděli v kuchyni. Snape právě Brumbálovi převyprávěl vše, co se za tu chvíli, kdy zde nebyl, stalo. Dudleyovým napadením jeho svěřence začínaje a tím, že je Harry z největší pravděpodobností, vlastně určitě, jeho syn konče.
"Brumbále, vůbec nevím, co mám dělat," Snape seděl u stolu s hlavu v dlaních. Albus Brumbál stál vedle něj i on se musel s novou situací nějak sžít a začít podle ní spřádat další plány Fénixova Řádu.
"Severusi, to se vyřeší, hlavně bys tu pro něj měl být."
"Být? Jak tu mám asi být?! Jsem smrtijed a on je 'chlapec, který přežil', těžko tu pro něj můžu být, navíc..."
"Navíc?"
"Vždyť mě nesnáší!" vyhrkl profesor lektvarů, pohlédl na ředitele, opět hlavu složil do dlaní. Brumbál jej lehce zamračeně pozoroval.
"Severusi, Harry to určitě pochopí, není už malé dítě."
"Jistě, já vím... Ale stejně... Nesnáší mě," trval si na svém Snape.
"A ty? Vždyť jsi ho také neměl zrovna dvakrát v lásce, změnilo se to teď?" zajímal se ředitel.
"Já... Nevím... Na jednu stranu je to přece můj syn, jistěže ho mám rád, ale stále je to Potter, pořád tak vypadá, chová se tak..."
"Takže?"
"Nevím!" zavrčel Snape.
"To je milé, aspoň mám jasno," ozvalo se ode dveří, kde již nějakou chvíli, nezpozorován, stál černovlasý chlapec.
"Harry," Brumbál se otočil akorát v okamžiku, kdy za chlapcem zapadly dveře, jak rychle zmizel z kuchyně.
"Měl by sis s ním promluvit, v klidu. Myslím, že prázdniny, které spolu strávíte budou víc, než ideální."
"Jistě," zavrčel Snape, zamračeně sledoval dveře, kterými odešel jeho syn.
"A co ten jeho bratranec, přece ho tady nenecháte, vždyť Pottera už dvakrát napadl?"
"Severusi, Harryho napadl, přece svému synovi nebudeš stále říkat 'Potter'. A ano, Dudleyho zde ještě nechám, kam jinam bych jej dal. Třeba se ti podaří nalézt něco, čím ho zabavit," pousmál se Brumbál.
"Ale-"
"Ne, Severusi, musím jít ještě něco zařídit, věřím, že si zde se vším poradíš," s tím Bradavický ředitel odešel ze Snapeova domu.
***
Harry se vrátil do pokoje, neopomněl přitom řádně třísknout dveřmi. Vlastně ani nevěděl, proč je naštvaný, mohl mu být jasný, že ho Snape nebude chtít, tak proč ho to teď trápilo. Vždyť Snape měl pravdu, nesnáší ho! Nebo se to snad změnilo?
Jistěže změnilo.
Chlapce o tom tu chvíli, kdy seděl na posteli a rozmýšlel se zda jít nebo nejí dolů, přemýšlel. To, že je Snape jeho otcem je sice, ne zrovna pozitivní změna, ale je to změna a přece jen něco málo k lepšímu. Snape přece žije! Má někoho z rodiny, kdo žije, teda Voldemorta nepočítaje...
Sice si nikdy nemyslel, že zrovna Snape, obávaný profesor, bude člen jeho rodiny, ještě ke všemu otec, ale... Věci se mění a když už s tím bude muset žít, tak si myslel, že by bylo dobré, aby spolu začali aspoň trochu vycházet. Ale Snape má na to asi jiný názor.
Harry naštvaně schodil ze stolu několik knih.
Zuřil. NE! Byl zklamaný.
Vždyť Snape je jeho otec, sakra! Ale nechce ho, no nevadí, vždyť on ho taky nepotřebuje, byl bez něj do teď, může být i dál.
S tím se zvedl a vyšel ze dveří. Tentokrát s nima nepráskl, nepotřeboval aby někdo věděl, že jde pryč.
***
Snape mířil do pokoje svého syna. Cestou se ještě na okamžik zastavil, aby zkontroloval, zda je Dursley stále v pokoji, naštěstí tak stále byl. Naštěstí pro něj. Severus netušil jak moc by mudlovskému chlapci ublížil, kdyby opět poranil jeho syna, zvláště teď, když už ví, že Harry je jeho syn. SYN!
Snape se s tím stále nedokázal dost dobře smířit...
Zaklepal na dveře Harryho pokoje. Žádná odezva.
"Harry," opatrně otevřel dveře.
Zaraženě se zastavil na prahu. V pokoji nikdo nebyl.
***
Harry prošel hlavními dveřmi, zamířil ven. Na chvíli jej trochu udivilo, že vchod nebyl nijak chráněný, ale proč by také měl být. Vždyť neměl zamezit projít lidem ven, ale dovnitř a tuto funkci nejspíš ovládal výtečně.
Chlapec ani nevěděl, kam jde. Jen pryč odsud. Potřeboval si urovnat své myšlenky. A nepotřeboval, aby mu přitom asistoval jeho bratranec nebo Snape. A už vůbec neměl v plánu se Snapeem teď něco probírat. Nepochyboval totiž o tom, že za ním Brumbál profesora hned poslal.
Vlastně bylo docela štěstí, že se dostal až ven bez toho, aby na majitele domu narazil. Nepochybně by mu vynadal. I když, teď už mu těžko mohl předhazovat jeho otce, když jím byl on sám...
Harry se ušklíbl. Zamířil pryč od domu.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak, tohle byla tedy opravdu dobrá kapča :D Moc se mi líbila...
Title
(Verča, 17. 11. 2007 11:00)Opravdu super kapitola!!! Moc se povedla!! Těším se na další!!
super
(rikisa, 17. 11. 2007 11:00)velmi podařená kapitola, těším se jak se to bude vyvíjet dál. Jsem zvědavá na Snapea jako roli otce:)
Nadpis
(Cissy, 17. 11. 2007 12:47)