Mysty

Když se Harry probudil, vylezl z postele, aniž by vzbudil Elennu a vyšel z pokoje upřímně doufal, že Draco ještě spí, protože pokud by je tam takhle našel, asi by jej zabil. Ve svém pokoji pohledem na hodiny zjistil že už je půl dvanácté, a tak rychle sešel do kuchyně, kde zatím stála Hermiona. V očích měla smutný výraz a bylo vidět, že brečela.

,,Hermi, co se stalo?“

Přešel k ní a rychle ji objal, protože dívka se znovu rozbrečela.

,,Já nemůžu Harry. Je to tvůj otec, nemůžu o tom s tebou mluvit.“

Harryho napadlo, proč by s ním o tom nemohla mluvit, ale raději to nahlas neřekl.

,,Ať jde o cokoliv, můžeš o tom se mnou mluvit. Mám tě moc rád, jsi moje nejlepší kamarádka. Neodsoudím tě za to, to ti slibuju už dopředu.“

Hermi pomalu přikývla, pak chytila Harryho za ruku a odvedla ho do knihovny. Tam ho posadila na pohovku a sama si sedla naproti němu.

,,Miluji tvého otce. Já vím, že je o mnoho starší, ale musíš mi věřit, že jsem se do něj zamilovala, ještě než jsem věděla, že je to tvůj otec, možná proto začal můj vztah s Ronem váznout. Co když se přidal k ty-víš-komu jen kvůli tomu, že sem ho dostatečně nemilovala? Jenomže já nemohla, milovala jsem mnohem víc svého profesora. Já vím, nenáviděli jsme ho všichni, ale jak blízko má nenávist k lásce? Hodně, znáš to. A teď... cítím, že není mrtvý, ale mám tušení, že mu nezbývá mnoho času. A my jsme tu. V jeho domě. Dostatečně chráněni. Bolí mě to. Vím, že bychom se nikdy nedali dohromady, ale aby zemřel to nesnesu. Musíme něco udělat. Harry prosím, nemůžeme jej tam někde nechat zemřít.“

Přesně tohle Harry tušil. A nezazlíval to své kamarádce.

,,Ne, není to ten důvod, proč se Ron přidal k Voldemortovi. To si vůbec nesmíš myslet. A ano. Půjdeme zachránit profesora, taky cítím, že už nemá mnoho času.“

Mírně se pousmál, nahl se a setřel jí slzy.

,,A nebreč, půjdeme dnes v noci. Zvládneme to a dostaneme ho odtud.“

Přikývla, pak se zvedla a vrátila se do kuchyně. Harry zůstal sedět. Jeho kamarádka miluje jeho otce. Musel se usmát, když ho napadlo, že by se dali dohromady a ona by byla jeho macecha, ale nevadilo mu to. Všichni měli právo na štěstí.

,,Nad čím se usmíváš?“

Dovnitř vešla Elenna, okamžitě k němu zamířila, vtiskla mu polibek na rty. Mělo to být pouze spontální gesto, ale Harry si ji okamžitě přitáhl a vášnivě ji políbil. Prvně byla zaražená, ale pak se k němu přidala. Avšak Harry se od ní musel za chvíli odtáhnout, ač nechtěl.

,,Mohl by nás někdo vidět. Jak si se vyspala.“

Elenna musela zatřepat hlavou, aby se vrátila do přítomnosti.

,,Skvěle, tak jak už dlouho ne. Akorát mi tam ráno někdo chyběl. Proč si mě nevzbudil?“

,,Musel jsem vypadnout, co kdyby nás tam uviděl Draco? Ne ne. A i teď bychom měli jít do kuchyně a pomoci Hermioně z vařením, tak pojď.“

Chytil ji za ruku, kterou ji ale před kuchyní pustil. Rychle ji vtiskl polibek, a pak vešel dovnitř.

,,Potřebuješ s něčím pomoci?“

,,Ne. Už to bude. Možná bys měl jít vzbudit Draca, já vzbudím Elennu, souhlasíš?“

,,Mě nikdo budit nemusí, ahoj Herm, ahoj Harry.“

Hermiona se otočila a objala ji.

,,To je dobře, že jsi v pořádku, ale neměla jsi dělat ta kouzla, četla jsem o nich, mohla si zemřít.“

,,Ale nezemřela, ne? A jsme v bezpečí, tak je to v pořádku ne?“

,,Ano, to že jsi v pořádku, je hlavní. Tak si sedni, Harry ještě vzbudí tvého bratra, a pak budeme moci obědvat.“

Harry přikývl a vydal se do poschodí za Dracem, zaklepal na dvěře a po chvíli se ozvala odpověď:

,,Dneska nevstávám! Tak neotravuj!“

,,Ale vstávej, dole už je i tvoje sestra, nechceš ji po včerejšku vidět?“

Za dveřmi byl slyšet šramot, a pak odtud důstojným krokem vyšel Draco.

,,Jistě, tak jdeme? Mám hlad, co je k obědu?“

Harry pokrčil rameny.

,,Vlastně nevím. Vaří Hermiona a já se jí neptal, co to bude. Budeš si to muset zjistit sám.“

Seběhli ze schodů a během chvilky už Draco objímal svoji sestru.

,,Jsem rád, že ti nic není, včera jsem se o tebe opravdu bál. Neměla jsi ta kouzla používat, i když takhle už to tu smrtijedi nenajdou nejspíš nikdy. To poslední kouzlo vás naučili na škole?“

Přikývla a dala talíře na stůl. Pak si sedla a počkala až Hermiona podala jídlo.

Po obědě všichni zamířili do knihovny.

,,Musíme zachránit profesora. Pochopím, když se mnou nepůjdete, je to nebezpečné. Ale já musím. Zvládnu se do sídla dostat přes svoji jizvu, ale tam už to bude náročnější.“

,,Musím se ti přiznat, že nevěřím, že je profesor naživu, ale pokud tam chceš jít, půjdu s tebou.“

Harry se na něj vděčně podíval.

,,Já jdu samozřejmě taky a nesnaž se mi to Harry vymlouvat... víš, že musím jít.“

Nebudu ti to vymlouvat, tušil jsem, že budeš chtít jít za každou cenu. Ale musíš mi slíbit, že si dáš pozor.“

,,No... já půjdu také.“

Draco prudce vyskočil.

,,S tím nesouhlasím! Jsi určitě ještě vyčerpaná. Nebudeš mít dost sil. Zatím počkáš doma a můžeš vše nachystat. Budeme mít určitě hlad a Severus bude potřebovat ošetření. Pokud ještě teda žije.“

,,Žije... citím to.“

,,Dobře Harry, budeme věřit tvým citům. Běžte se nachystat. Půjdeme za dvě hodiny. Schůze končí většinou hodinu před tím, než tam půjdeme. Já si jdu ještě zdřímnout, vzbuďte mě tak půl hodiny před tím, než půjdeme.“

Zvedl se a odešel, po chvilce se zvedla i Hermiona s tím, že si taky na chvíli půjde lehnout a Harry tam zůstal sám s Elennou. Ta si okamžitě přesedla k němu a položila mu hlavu na hruď.

,,Mám o tebe strach.“

Harry se uchechtl a vtiskl jí polibek do vlasů.

,,Nemusíš. Půjdu s tvým bratrem a Hermionou. Budeme všichni v pořádku. Jenom to všechno nachystej. Profesor určitě bude potřebovat ošetření. Jestli zvládneš udělat pár lektvarů nebo si vybrat z těch, co už má udělané. Dole ve sklepení jsem viděl laboratoř. Nevyznám se v tom, ale řekl bych, že je opravdu dobře vybavená.“

Pohnula se mu na hrudi a stočila k němu rty. Na nic nečekal a její pozvání přijal. Cítil jak se v něm vše stahuje a zase rozpíná. Byl to úžasný pocit. Odtrhli se od sebe oba oddychujíc.

,,Měl by jsi si taky jít na chvíli lehnout. Já vás potom všechny vzbudím. Na rozdíl od vás nebudu nasazovat svůj život a nemusím být tak čilá jak vy. Zatím si prohlédnu ty laboratoře.“

Ještě jednou ji políbil, a pak odešel i on.

O tři hodiny později všichni tři stáli na okrají pozemků, Harry i Hermiona se drželi Draca, který jediný znal místo přestění. Všichni se objevili uprostřed stromů a Draco okamžitě zamířil na správnou stranu. Zastavil se na okraji lesa a vytáhl hůlku.

,,Z téhle strany je je jeden z tajných vchodů. Vede přímo do žalářů. Půjdeme tudy. Nesnažte se pomáhat vězňům. Mohlo by nás to leda stát život. Sme tu pouze pro Severuse, pokud teda ještě žije. Jakmile ho najdeme musíme rychle pryč, žaláře jsou často kontrolované.“

Nepočkal na jejich odpovědi a rozběhl se k domu. Tam prošel zdí a Harry i Hermiona ho napodobili. Seběhli schody a ocitli se v místnosti s mnoha mřížemi. Všude byl cítit zápach krve, zvratků a smrti.

Draco jim nedovolil se zastavit a pokračoval rychlým krokem pořád dál. Očima rentgenoval každou celu, došel až ke konci, a tam... V rohu ležel člověk, který už mu tolikrát pomohl. Kouzlem otevřel mříže a vešel dovnitř. Kolem něj proběhla Hermiona a sehla se k němu. Z bolestným výrazem zkontrolovala životní funkce.

,,Žije, ale potřebuje rychlou pomoct, já ho pomocí kouzla ponesu a vy hlídejte, pojďte.“

Převzala velení a nikdo se nad tím nepozastavil. Všichni už chtěli rychle vypadnout z tohohle místa. Rychlým krokem vyběhli z hradu a Draco je dovedl až na mýtinku, kde se objevili před tím. Měli štěstí. Nikdo je nezastavil.Tam Hermiona chytili Severusovu ruku a společně s ním se přemístila. Harry i Draco ji následovali.

,,Hermiono, uklidni se. Udělala jsem co sem mohla, ale Severus to zvládne. Nemusíš se bát. Už by sis taky měla jít lehnout. Sedíš tu nad ním bezmála osmačtyřicet hodin.“

Dívka však zavrtěla hlavou.

,,Ne, Elenno, zůstanu tu, dokud se neprobere. Ale ty si běž lehnout. Jsi tu stejně dlouho jako já. Harry s Dracem už šli taky. Já tu zůstanu. Pak se třeba s někým na chvíli vyměním, tak běž.“

Elenna pokrčila rameny a vyšla z pokoje. Nešla však do svého pokoje, ale zamířila do toho Harryho. Po cestě k posteli si sundala hábit a v tričku a kratěsech si lehla vedle Harryho. Ten ji ve spánku objal a ona doufala, že mu ráno nebude vadit, až se probudí vedle ní, ale tušila, že teď by s ním chtěla být neustále. Za chvíli zavřela oči i ona a propadla se do říše snů.

Zatím co všichni spali, seděla Hermiona vedle Severusovi postele a přemýšlela, co se stane, až se probudí. Bude rád, že tu je a nebo ji pořád bude nenávidět? Doufala, že to bude to první. Přešla přes jeho pokoj a z knihovny vytáhla jednu ze vzácných knih co tam ležela. Sedla si zpět k posteli a ve svitu svíčky si četla o vývoji lektvarů. Avšak při každém sebemenším pohybu na posteli, knížku odložila a zkontrolovala životní funkce. Ale jeho stav se pořád neměnil a ji to opravdu děsilo. Až k ránu začal dýchat rychleji a o hodinu později otevřel oči, které se zastavily na jejíjm obličeji. Něco zachraptěl, ale vůbec mu nebylo rozumět. Hermiona vyskočila na nohy a rychle mu podala sklenici z vodou a pomohla mu se napít.

,,Profesore, nemluvte. Dovedu sem Elennu, ta Vás vyšetři. Prosím, počkejte tu.“

Vyběhla z pokoje a o chvíli později vletěla do toho Elennina. Hrozně ji překvapilo, když jí tam nenašla, a tak vběhla do toho Harryho, kde se zarazila. Chtěla se jej jen zeptat, kde najde Elennu, ale našla ho sedět u okna a Elennu ležet v jeho posteli.

,,Stalo se něco?“

Harry se zvedl a popošel kousek k Hermioně.

,,Tvůj otec se probral. Elenna by jej měla zkontrolovat. Harry, si si jistý?“

Chlapec pochopil na co se jej ptá a s úsměvem přitakal.

,,Víc než si myslíš. Je to jako bych našel svoji druhou polovinu. Počkej, probudím ji. Půjdeme se za ním podívat oba.“

Přešel k posteli a naklonil se nad dívku v ní.

,,Eli, vstávej. Můj otec se probudil“

Dívka pomalu otevřela oči a s úsměvem pohlédla do Harryho obličeje.

,,Dobré ráno.“

Natáhla se a věnovala mu malý polibek. Potom vylezla z postele a oblékla si hábit. Usmála se na Hermionu a po Harryho boku vyšla z pokoje. Všichni tři vešli do Severusova pokoje a zarazili se! On na posteli neležel! Zmizel. Pak je však Harry upozornil na hluk z koupelny. Hermiona se zamračila, ale přešla ke oknu a zadívala se ven.

,,Je nezodpovědný! Dneska se teprve poprvé probral a hned vstane a aniž by to někomu řekne v klidu se jde vysprchovat!“

Byla naštvaná. Celou dobu o něj měla takový strach a on hned po probuzení vstane, jako by se nic nestalo.

Voda přestala téct. Teď už jen zbývalo čekat, až profesor příjde do pokoje.