Mysty

Klečela na kolenách uprostřed ruin domu a před ní ležely dvě mrtvoly. Nestihla to. Přišla pozdě. Nepomohla jim. Kvůli ní zemřeli. Její rodiče zabila ona. Měla odejít, dokud byl čas. Když začala válka. Měla se stáhnout z první linie. Věděla, že vystavuje své rodiče nebezpečí, ale zabezpečila jejich dům fidelovým zaklínadlem a jeho tajemství svěřila jemu... svému příteli, který zradil a přidal se na stranu Zla. Zradil. Ještě teď se z toho nemohla vzpamatovat. Tolik jí tím ublížil.

Vedle ní se někdo přemístil, ale ona to vůbec nezaznamenala. Pořád apaticky pozorovala své rodině a přemýšlela, že to ona může za jejich smrt.

Muž, který se tam přemístil, mávl rukou a na dvě těla se snesli látky. To ji teprve probudilo a vyskočila s hůlkou v ruce, připravena zaútočit na člověka za sebou. Ale když ho spatřila, pocítila zlobu a nezmezný vztek.

,,Ty? Jak se sem vůbec opovažuješ přijít? Přišel si se snad pokochat pohledem na to, jak jsou mí rodiče mrtví? A nebo si přišel dokončit úkol a ještě zabít mne?“

Mužova, tvrdá maska na tváři se zjemnila.

,,Ty víš, že k ním nepatřím. Zjistil jsem o tomto útoku teprve před chvílí od své sestry, která to zaslechla od našich rodičů. Mrzí mě, že jsem přišel pozdě, ale měl jsem práci. Pojď, půjdeme. Musíš mi věřit. Víš, že ti neublížím, ale za chvíli se vrátí, aby tu na tebe buď narazili a nebo tu na tebe počkali. Věř mi.“

Nedůvěřivě na něj koukala. Věděla, že se za poslední rok dost změnil a stal se Harryho přítelem, ale nevěděla, jestli mu teď smí věřit. Nerozhodně se podívala na těla svých rodičů.

,,Vezmeme je s sebou. Nenecháme je tu.“

Mávl rukou a těla zmizela.

,,A teď mi. Pojď. Nemáme mnoho času.“

Natáhl k ní ruku a trpělivě čekal, až do ní položí tu svoji. Pak se oba přenesli neznámo kam.

Dveře v Zobí ulici č. 4 se právě rozletěli na kousky následkem kouzla, které seslal muž s dlouhými černými vlasy. Když zazvonil, otevřel mu tlustý muž, který, když viděl jeho oblečení, okamžitě mu zavřel dveře před nosem. To se mu nelíbilo. Takové věci se Severusi Snapeovi nedělají.

Teď se Vernon Dursley krčil v rohu chodby a třepal se jako ratlík při pohledu na muže s velice rozezleným výrazem.

,,Kde je Harry Potter?“

Nepočkal na odpověď a vyběhl schody do poschodí odku cítil slabý magický podpis. Otevřel dveře na jednom z pokojů a jen taktak se vyhl kouzlu letícímu proti němu. Druhé zvládl zablokovat, ale překvapením nezvládl odblokovat třetí kouzlo a skončil svázaný na zemi. O chvíli později už byl bez provazů.

,,Profesore, promiňte. Myslel jsem, že to budou smrtijedi. Kdo by taky vyhazoval dole něco do vzduchu.“

Severus Snape se postavil a rozhlédl se po malém pokoji, který se mu vůbec nelíbil.

,,Sbalte si věci. Půjdeme.“

Harry se na něj nedůvěřivě zadíval.

,,Ale nikdo mi nepsal. Většinou mi dá někdo vědět.“

Snape si povzdechl.

,,Bylo by to moc nebezpečné. A je důležité, aby jste se odtud, co nejdříve dostal. Je velká pravděpodobnost, že brzy na tento dům zaútočí smrtijedi. Pán Zla už přišel na to, jak obejít ochranu vaší matky. Dělejte. Vysvětlovat se bude až potom.“

Harry rychle naházel těch svých pár věcí do kufru. Seběhl dolů a profesor šel za ním.Sledoval jak seběhl k přístěnku pod schody a zalomcoval dveřmi, pak do nich vztekle kopl nohou. Severus jenom mávl rukou a dveře se otevřely. Chlapec se na něj vděčně zadíval a potom vytáhl s přístěnku své koště. Pak vběhl do vedlejšího pokoje.

,,Možná byste měli zmizet, brzy se tu objeví Voldemort a smrtijedi.“

V pokoji hned nastal poprask. Z domu vyšel Harry po boku svého profesor. Ten ho zavedl do uličky za domem, odkud je oba přenesl.

,,Kde jsou moji rodiče?“

,,Jsou v jedné z nepoužívaných sklepních místností. Teď pojď, ukážu ti pokoj a než se troškku zabydlíš, uvařím něco k jídlu. V pokoji najdeš nějaké věci mé sestry, určitě ti budou.“

Draco ukázal Hermioně pokoj a sešel dolů do kuchyně kde na něj čekal Severusův výrek.

Měl jsi pravdu. Harry žil v nedostačujících podmínkách. Teď je u mě. Dal jsem mu večeři a hned potom usnul v pokoji. Co slečna Grangerová? Oba zítra klidně i s tvojí sestrou příjďte. Mám další dokumenty. Pokud se vše podaří, budeš do konce prázdnin jejím poručíkem a mohla by začít chodit do Bradavic. Čekám vás už na snídani. Bede přesně v devět hodin. Neopozděte se!

Na chlapcově tváři se objevil mírný úsměv. Severus byl se svojí dochvilnosti již znám.
Rychle dal kouzlem vařit vodu a odlevitoval do ní suroviny. Připraví silný vývar. Ten Hermionu postaví na nohy a skoro ji uspí. Bude to tak lepší. Ráno ji vzbudí a odvede k Severusovi. S trochou štěstí se mu podaří ji tam zanechat. Jistě, s Harrym si začal rozumět, ale s Grangerovou nikdy moc nemluvil. A ani neměl v plánu ji teď utěšovat.
,,Ty vaříš?"
Draco sebou mírně trhl. Vůbec ji neslyšel přijít.
,,Jo. Někdo to dělat musí. Sedni si, hned to bude. Přišel mi dopis od profesora Snapea. Harry je u něj. Máme zítra přijít na snídani. Přesně v devět. Možná s námi půjde i moje sestra."
Hermiona přikývla a nalila si polévku, kterou Draco položil na stůl. Byla překvapena tím, jak dobrý ten vývar byl, ale odmítala to uznat nahlas. Dojedla a ve dřezu po sobě umyla nádobí.
,,Díky za jídlo. Pokud mne omluvíš, půjdu už spát."
Draco kývl hlavou a začal psát dopis pro svoji sestru.

,,Pottere... Harry. Vstávejte! Za chvíli přijde pan Malfoy a přivede slečnu Grangerovou. Včera jsem vám říkal, co se stalo. Bude potřebovat vaši podporu."
Harry otevřel a ospale přikývl. Snape mu včera řekl, co se stalo, a kdo za to může.
V 8:50 už seděl na phovce v hale a čekla na svoji kamarádku.
V 8:55 vyšla z krbu a hned se hodila Harrymu kolem krku. Draco, který vyšel po ní Harrymu na pozdrav a rovnou zamířil za Severusem do kuchyně.
,,Moc mě to mrzí, co se stalo Hermi. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna on zradí."
Nepromluvila hned, prvně se k němu přitiskla těsněji.
,,Jak nám to mohl udělat? Já ho milovala. A on... prozradil tajemství mých rodičů. Kdybych ho nesvěřila jemu, mohli žít."
,,Bude to v pořádku. Za chvíli začne škola a příští rok budeš plnoletá. Půjdeme spolu někam pryč. Zvládneme to. Teď pojď. Snape nemá rád nedochvilnost. Vždyť jej znáš."
Do kuchyně věšli a ve chvíli, kdy Draco radostně objal Snapea.
,,Severusi, děkuji. Moc ti děkuji. Elenna bude šťastná, až se to dozví. Vlastně dnes sem dojde, ale až po snídani. Počká, až naši odejdou z domu."
Všiml si Harryho ve dveřích a teprve teď se s ním přišel přivítat. Minulý rok se z nich stali opravdu dobří přátelé, a tak ani jednomu z nich nečinilo problém se obejmout. (POZOR! Nejedná se o slash)
,,Rád tě vidím. Takže podle tvých slov asi můžu gratulovat. Podařilo se ti dostat Elennu od rodičů, co? Gratuluji. Hrozně moc jsem ti to přál.“
,,Jo. Konečně budu moci vzít Elennu od nich. Dneska přijde. Budu tě s ní konečně moci seznámit.“
Harry přikývl a sedl si vedle Hermiony ke stolu.
,,Rád vás vidím slečno Grangerová a prosím, přijměte moji upřímnou soustrast.“
,,Já… moc děkuji. Víte zajímalo by mne. Nestalo se vám něco? Jste v pořádku?… On… musel určitě říct, že jste Brumbálův špeh.“
Snape se zarazil.
,,Ne naštěstí jsem si včas všiml pana Weasleyho v řadách stoupenců Pána Zla a dokázal jsem si vše přečíst v jeho myšlenkách. Je mi líto, Vaši rodiče již byli po smrti, ale měl jsem ještě čas zajít pro pana Pottera. Zvládli jsme odtud odejít právě včas. Do rána byl dům zničen. Naneštěstí stihli Potterovi příbuzní zavčas odejít.“
Snape mávl hůlkou a jídlo začalo z linky létat na stůl. Všechno se poskládalo a nakonec před každého dolétl talíř a hrnek. Harry i Hermiona tímhle byli překvapeni. Naopak Snape ani Draco se tímhle vůbec nevzrušovali a začali si podávat to na co měli chuť.
Po snídani je Severus zavedl do knihovny, kde se posadili před vysoká okna, která vpouštěla dovnitř spoustu světla. Hermiona se posadila k Harrymu.
Snape nechal přilevitovat tři konvice s kouřícími nápoji – káva, čaj čokoláda.
Harry sáhl po čokoládě, Draco si vzal čaj a Hermiona stejně jako Snape natáhla ruku po kávě. Snape ji ale chytil první a nalil nejdřív Hermioně a pak sobě.

Hermiona poděkovala a labužně se kávy napila. Vždyť po ránu si alespoň jednu dala, aby jí to lépe myslelo.

,,No teda... Vy si tu užíváte ranní pohodu beze mne. No za to vám budu muset trochu pocuchat nervy.“

Draco jako jediný, komu došlo o čem dívka mezi dvveřmi mluví vyskočil na nohy a zvolal:

,,Ne!“

Ale už bylo pozdě. Dovnitř vběhlo něco velkého a chlupatého. Prvně se to vrhlo na stojícího Draca, ale pak zaznamenala Harryho a rozběhlo se k němu. Ten prvně vyvalil oči, pak si rychle stoupl a natáhl ruku před sebe.

,,Sedni!“

Jeho hlas zazněl tichou místností a pak k překvapení všech si pes sedl a vrtěl chlupatým ocasem s očima upřenýma na Harryho. Na to se Draco rozesmál.

,,Ach bože... I obyčejný pes je okouzlen Harrym Potterem. Spasme duši.“

Dívka přešla k Harrymu.

,,Ahoj, Harry, Draco mi o tobě povídal. Jsem jeho sestra Elenna. A ten pes se jmenuje Mairos. Vypadá to, že tě má rád. Pohlaď ho, bude úplně šťastný.“

Harry k němu přešel a podrbal za uchem. Pes přivřel oči a nakláněl hlavu blíž k Harryho ruce. Ten si přikleknul a drbal jej oběma rukama. Mairos byl nadšený a radostí Harrymu oblízl obličej.

Elenna se už stihla představit Hermioně a teď s ní seděla na pohovce a společně něco probíraly. A tak Harrymu nezbylo nic jiného, než se posadit vedle ní.

,,Draco, o čem si psal v tom dopise na začátku prázdnin? Byl si v něm tak tajemný.“

Blonďatý teenager se plácl do čela.

,,Promiň. Zapomněl jsem na to. Promluvíme si, ano? Jen my dva. Pokud ti to Severusi nebude vadit, použijeme kuchyň.“

,,Bude Draco. Prvně mu to chci říct já. Víš co? Přijď zítra ráno a můžete si o tom promluvit. Zítra tu vůbec nebudu, můžeš vzít i slečnu Grangerovou a tvoji sestru. Můžete tu i přespat, vrátím se až pozítří. A teď už běžte. Mudeme muset s Harrym probrat hodně věcí.“

Né právě vybíravě je všechny i se psem vypoklonkoval krbel a vrátil se k Harrymu do knihovny, kde se posadil do křesla proti němu.