Mysty

 Před kabinetem byl pro jistotu o pět minut dříve. Takže nakonec čekal na Malfoye, který došel na čas. Věnoval Harrymu úšklebek a rovnou zaklepal na profesorův kabinet. Snape otevřel a oba je pustil dovnitř.

,,Sedněte si do křesel.“

Počkal až si překvapení chlapci sednou a pak se k nim otočil.

,,Draco! Myslel jsem, že to myslíte vážně, když jste za mnou na začátku roku přišel a žádal o ochranu, protože nechcete přijmout znamení zla a rád by jste se připojil k jiné straně než vaši rodiče. Vy jste to snad nemyslel vážně? Protože vaše řeči před hodnou nasvědčují tomu, že snad souhlasíte s názory Pána Zla. Co mi k tomu můžete říct?“

Draco se zadíval na Harryho a potm se znovu otočil k profesorovi.

,,Pane... Musíme to řešit před Potterem? Jeho se to netýká.“

,,A v tom se právě pane Malfoyi mýlíte. Potter je ten, kdo se má postavit Pánovi Zla. A díky nedávným zjištěnímm po vás požaduji, aby jste s panem Potterem vycházel mnohem lépe než dotěď. A věřím, že odhalení vzájemných vztahů napomůže vaší příští spolupráci.“

,,Pane!“

Harry i Draco se nadzvedli. Ani jednomu se nelíbilo, že by Snape měl zveřejnit jejich tajemství související s ním.

,,Ne! Už sem se rozhodl... Panm Malfoy je můj kmotřenec no a pan Potter můj syn!“

Draco už se nadechoval k otázce, ale Snapeův pohled jej zastavil.

,,Zjistil jsem, že je mým synem teprve před pár dny. Ale od vás obou očekávám, že to vezmete na vědomí. Možná by nebylo na škodu, kdyby jste začali spolupracovat na hodinách lektvarů. Věřím, že to by Vám, pane Malfoyi, zabránilo ničit lektvary pana Pottera, když bude záviset jejich kvalita i na Vaší známne.

A teď znovu k Vašemu chování před hodinou lektvarů. Jestli myslíte vážně váš přechod k této straně měl by jste si uvědomit, že na této straně stojí i mnoho mudlorozených a je ve vašem zájmu se k nim chovat slušně.“

Vypadalo to, že Draco má ještě spoustu otázek, ale Snapeův pohled jej umlčel. Potom přešel do učebny a čekal, než se chlapci zvedli a následovali jej.

,,Na stole máte každý deset žab. Předpokládám, že víte jak je preparovat a co ponechat a co naopak vyhodit. Až svoji práci oba... Zdůrazňuji oba... dokončíte, tak příjdete za mnou do kabinetu a já vás propustím. Opovažte se tu proti sobě zvednout hůlky.... víte co? Raději mi je dejte, nejsem si jistý, zda Vám v tom mohu věřit.“

Oba mu s mučednickým výrazem dali své hůlky a pak jen sledovali, jak se za ním zavřely dveře ke kabinetu. Potom se Draco otočil k Harrymu.

,,Tak Pottere... nebo spíš Snapee... můžeš mi říct... co se tu děje?“

,,Já? A nechtěl by si mi ty něco říct? Například to, že si se přidal na naši stranu? To už tě panáčkování před Voldemortem omrzelo? A co na to říká tvůj tatíček? Říká ti, jaký si krvezrádce?“

Draco se otočil a přešel až nakonec učebny k zatemněnému oknu.

,,Pottere! Já zradil svoji krev... jsem krvezrádce. Víš ty vůbec jaké to je? Zklamal jsem je. Očekávali, že půjdu v otcových šlépějích, ale já se otočil proti nim. To, že sem se rozhodl změnit strany je pro ně rána.

Podle Severuse však Pán Zla ještě nic neví. Takže nějak doufám, že mě měli alespoň trochu rádi a nešlo vždy jen o to vychovat stoupence Pána Zla, i když sem tak vychovávaný byl. Vlastně pro rodiče nejsem ani pod ochranou Severuse, ale Brumbála.

Už několikrát se snažili apelovat na mého kmotra, aby nějak zařídil, že se musím vrátit k nim, ale zatím si vždy našel výmluvu, že Brumbál mě moc hlídá. Ještě ani jednou jsem nebyl v Prasinkách, protože Severus se obává, aby se tam některý z mých rodičů neobjevil Jsem tu zavřený a nemám možnost úniku. A já snad ani utíkat nechci. Jsem tu v bezpečí. Venku na mě číhají rodiče.

A jestli mě bude chtít vydět Pán Zla a rodiče mu budou muset říci, že se k němu odmítám přidat, pak na mě budou číhat i Smrtijedi. Stejně jako na tebe. Budu hned po tobě nejžádanější oběť. A já nechci umřít, taky proto jsem změnil strany. A taky.... ač sem nikdy neměl rád mudlo.... mudlorozené, tak se mi příčí je pro zábavu zabíjet. Neuznávám tenhle hon za čistokrevností. To by potom kouzelnický gen zdegeneroval. I my, ač se tím otec nechlubí, máme v rodině mudlorozené. Například otcův bratranec žije žije v mudlovském světě se svojí mudlou.“

Harry se během Dracova objasnění posadil na jednu z lavic. Nevěděl, co má říct. Zatraceně... ani nečekal, že mu Malfoy něco objasní. A určitě ne, že si mu skoro vylije srdce. Už v něm nemohl vidět toho arogantního zmijozela. Musel vzít v potaz to co teď viděl a slyšel.

A ač nejprve nechtěl Malfoyovi říkat vůbec nic, tušil, že by bylo nyní od něj neslušné vše zamlčet. A hlavně... raději bude mluvit o tom, co chtěl Malfoy, než aby mu teď poskytoval útěchu. Na to vážně neměl... vždyť šlo o Malfoye.

,,To mě mrzí, Malfoyi... Draco. Myslím, že teď ti asi dlužím vysvětlení já. To že je Snape můj otec jsem se dozvěděl vlastně náhodou. Nevím jestli to víš, ale byl zraněný. Na pozemcích u školy jsme ho našli my s Ronem a já se mu snažil vyléčit zranění. Dle madam Pomfreyové bylo až nemožné, v jakém rozsahu jsem jej vyléčil, protože obyčejným medico bych to neměl zvládnout.

Na ošetřovně mě potom ředitel požádal, abych mu dal část svého silného jádra a na oplátku si vzal část jeho slabšího jádra. To, že máme stejná magická jádra mi přišlo zvláštní a tak to Hermiona našla v jedné knize.

Nemohl jsem tomu uvěřit, co mi tvrdila, ale potom mi to potvrdil i Snape, kterému to potvrdil Brumbál. Ten to věděl celou dobu, ale na přání mé matky nám nesměl nic říct, asi jen kdybychom to zjistili. Nevím, proč máma chtěla, aby to profesor nevěděl.“

V učebně se rozhostilo ticho, které trvalo celkem dlouhou dobu. Nakonec promluvil Draco.

,,Dobrá Pottere, myslím, že můžeme uzavřít příměří. Alespoň pro začátek, co myslíš ty?“

Draco natáhl ruku a čekal, jestli ji Harry přijme. Ten pomalu natáhl i tu svoji a uchopil do ní bledou aristokratovu ruku.

,,Myslím, že souhlasím, Malfoyi.“