Mysty

S Ronem se setkal poprvé až k večeru ve společence a to s ním raději nepromluvil ani jedno slovo. Prošel celou společenkou až za Hermionou k malému stolku pod oknem a položil si učebnice vedle jejích, pak bez jediného slova začal pracovat na svých úkolech.

Hermiona si povzdechla, ale nejprve se nesnažila z něj dolovat jakákoliv slova, ale později po dlouhém tichu už to nevydržela.

,,Harry! Nemusíš o tom mluvit, ale mluv se mnou. Je mi jedno o čem, ale to ticho je hrozné!“

Chlapec zvedl hlavu a smutnýma očima se zadívál do těch jejích.

,,Máš pravdu, omlouvám se. Když... měl sem strach, že budeš chtít hlavně mluvit... víš o čem. A potom... slyšel sem dnes ráno jak si mluvila s Ronem.“

Hermiona se prudce nadechla a podívala se na ryšavého chlapce, který seděl mezi dalšími chlapci a všichni se něčemu vesele smáli. Pak se znovu otočila k Harrymu. Ten ji ovšem nenechal mluvit jako první.

,,Víš... věděl sem, že Ronovi na mě něco začíná vadit, ale doufal sem, že to nějak vyřešíme. Teď když vidím, jak jsme se všichni změnili, je mi jasné, že s ním už nejlepší přítel nejspíše nikdy nebudu.

Jsme teď každý jiný. Nechci ho urážet... ale příjde mi a nejen on, ale spousta dalších z našeho ročníku příliš dětinských. Nemají žádné starosti. Venku je teror, ale je to vůbec nezajímá. Blíží se závěrečné zkoušky, ale oni se na učebnice ani nekouknou.

Příjde mi, jako kdybych já příliš rychle dospěl a oni si mohli užívat volnost, beztarostnost a veselost, na kterou už já tolik času nemám. Neodsuzuji je, protože jak mám vědět, co je správně. Jestli jejich chování a nebo to moje, tvoje a několika dalších v našem ročníku?“

Hermiona na něj koukala chvíli překvapeně, ale pak se mírně pousmála.

,,Čí chování je správné, taky nevím. Ale věř, že se chováš podle sebe a to je hlavní. Máš pravdu, všichni se měníme, ale to je jenom dobře.... A také sem ráda, že to s Ronem si tolik nebereš.“

Pak mu v nepozorné chvilce sebrala úlohu do lektvarů a vyvalila oči.

,,Harry ty si se učil a nebo jak to všechno víš?“

Chlapec se mírně začervenal a příkývl.

,,Učil jsem se. Po vyučování jsem si zašel do knihovny a našel sem si tam několik knih k tomuhle úkolu a začal sem ho tam mírně vypracovávat. Sem jsem si donesl už jen dvě knihy a udělám tam jen mírné úpravy a dodělám konec.“

Hermiona se na něj usmála.

,,To je dobře. Si chytrý, jenom je potřeba, aby si v hodinách vnímal a sem tam si i do knihovny zašel. Vždyť ty můžeš mít samé výborné.“

Harry se rozesmál.

,,Hermiono! Já nepotřebuji mít samé výborné. Ale sem rád a těší mě, že si to myslíš... Si dobrá kamarádka.“

Věnovala mu vřelý úsměv a vrátila mu jeho úkol. Pak se sama pustila do svého. Tušila, že Harry většinu ročníkových zkoušek splní lépe než kterýkoliv rok předtím a nakonec byla ráda, že jeho otcem je Snape a že se to Harry dozvěděl právě teď.

To ho donutí se zlepšít a hlavně... Harry před jejíma očima dospíval čím dál více a ona byla ráda, že je jeho kamarádkou.