Mysty

,,Rone? Kde je Harry?“

,,To netuším. Ráno už v ložnici nebyl. Asi si přivstal.“

S tím se otočil znovu k Seamusovi a Deanovi a začal s nimi probírat nově vzniklé družstvo famfrpálu. To Hermionu naštvalo. Chytila jej a ne zrovna šetrně ho vyvedla z Velké síně.

,,Co blbneš? Neviděla si, že mluvím s kluky?“

,,Já blbnu? Co ty blbneš? Poslední dobou nevím, co si mám o tobě myslet. Harry je náš kamarád, tedy můj určitě. Ale nevím, jak je to s tebou. Vždyť se o něj vůbec nezajímáš a skoro s ním nemluvíš.“

Ron mírně zrudl, ale po chvilce nabrala jeho tvář naštvaný výraz.

,,No a co. Díky Harrymu se dostáváme jenom do problémů. Ten Harry Potter... vyvolený. Nemusíme se kvůli němu všichni zbláznit, ne? Mám i jiné přátele a abych se přiznal, ti jsou pro mě teď důležitější.“

Ani jeden si nevšiml, že kousek od nich stál chvilku Harry, kterého Ronova slova velice bolela. Raději se otočil a vydal se rovnou na hodinu. Šel sklesle, mrzelo ho kamarádovo chování. Byl zamyšlený, a tak si ani nevšiml, že jde zrovna kolem jednoho zmijozeláka.

,,Tak co Potříčku? Copak se ti stalo? Že by ti někdo neprojevil dostatek své úcty? Nebo ti některá z tvých obdivovatelek odmítla podržet?“

Nevšímal si Malfoyových narážek a došel až k učebně lektvarů. Připadal si jak kdyby šel na lektvary poprvé. Tentokrát bez Rona, ale s vědomím, že ten muž, který mu ztrpčuje život a opovrhuje jím, je jeho otec.

Nevěděl ani, kolik je hodin, ale doufal, že za chvilku příjdou i ostatní, nechtěl stát sám zrovna před touto učebnou. Vůbec netoužil po tom, se někde setkat se Snapem a ještě k tomu o samotě. K jeho úlevě se za chvilku objevila Hermiona, která jej pozdravila a opřela se o stěnu vedle něj. O chvíli později došli i ostatní.

Naneštěstí měli lektvary tak jak každý rok se Zmijozelem a Malfoy mezi všemi vážně nebyl k přehlédnutí, ale Harry doufal, že teď už bude mlčet, nechtěl zavdat jakou koliv příčinu k trestu u Snapea.

Naštěstí se za chvilku otevřeli dveře do učebny a Harry si okamžitě zabral poslední lavici. Vedle něj si sedla Hermiona. Ron v lektvarech už nepokračoval a Harry tomu teď byl rád, nevěděl jak se k němu chovat stejně tak, jako nevěděl jak se chovat ke Snapeovi.

Za okamžik už se ale s bouchnutím zavřely dveře a dopředu dovlál profesor lektvarů. Stoupnul si před katedru a celou třídu přejel svým pohledem.

,,Blíží se zkoušky a proto si dnes vyplní každý z Vás samostatně jeden krátký test a potom každý připraví lektvar, který si po odevzdání testu vylosuje. Takže všechny učebnice z lavic.“

Sotva si každý uklidil učebnice objevil se přede všemi na lavici pergamen z natištěnými otázkami. Několik lidí zabreptalo, když si všimlo témat z dřívejších ročníků, ale byli rázně umlčeni profesorem a tak se do toho každý urychleně pustil.

Harry se také raději snažil vyplňovat otázky, jak nejlépe uměl, ale nemohl se soustředit, jeho zrak se neustále obracel ke Snapeovi, který si toho samozřejmě všimnul.

,,Potter! Nečumte na mne, jako bych Vás měl zachránit od toho testu a raději na něm pracujte! Nebo už snad nevíte žádnou odpověď? To už by bylo ubohé i na našeho hrdinu, ne?“

Několik lidí se tomu zasmálo. Harry chtěl něco říct, ale zastavilo jej kopnutí pod stolem. Tak raději sklonil hlavu a pokračoval v otázkách. Na některé se nesnažil ani hledat odpověď, protože mu vůbec nic neříkali, ale většinu doufal, že napsal správně.

Ještě si to naposledy zkontroloval. Potom se zvedl a položil test na Snapeův stůl. Nasledovně si vybral jeden z lístečků na stole a málem si štěstím povyskočil. Měl felix felicis. Doufal tedy, že ten připraví správně.

Když asi po hodině odstavoval kotlík, věřil, že jej udělal správně. Oštítkoval lahvičku a položil ji na stůl k dalším hotovým lektvarům, pak stejně jako ostatní, kteří už měli hotovo si vzal tašku a vyšel ze třídy. Venku na něj již čekala Hermiona a společně s ní vyrazil na další hodinu.