Mysty

,,Tvým otcem je Severus Snape.“

Hermiona zalapala po dechu, Harry zůstal zaraženě sedět.

,,Ste si jistý, profesore Lupine? Profesor Snape, že by byl Harryho otec? Jsou úplně rozdílní. Oni nemohou být příbuzní.“

Remus si povzdechl a podíval se na Harryho, který pořád seděl a nevnímal svět.

,,V tom se právě mýlíš Hermiono. Jsou si podobni v mnoha věcech. Oba jsou tvrdohlaví jak mezci. Mají stejné názory. Je toho spoustu. Jen kdyby si je oba sledovala, všimla by sis, kolik gest a vlastností mají společných.“

,, Je pravda, že nikdy sem je neporovnála, protože sem to nevěděla. Ale vy jste to věděl, takže to asi budete vědět lépe. Jo, asi máte pravdu. Ale musí mu to Harry říkat? Podívejte, jak ho to vzalo.“

Měla pravdu. Harry jejich rozhovor vůbec nevnímal. Pořád seděl zhroucený v křesle, s pohledem upřeným před sebe. Hermiona se snažila na něj mluvit, ale její kamarád ji nevěnoval ani kapku pozornosti.

Remus přistoupil znovu ke skříňce s alkoholem a nalil i Harrymu ohnivou whisky, tu mu pak přímo vnutil do ruky a nakonec ho donutil to vypít.

Teprve s prvním douškem, který Harrymu protekl krkem, se mírně vzpamatoval.

,,Remusi? A jsi si jistý, že je to pravda? Opravdu by Snape mohl být mým otcem?“

Remus si povzdechl.

,,Je to pravda. Sirius to prověřoval nejméně dvakrát. Taky tomu nemohl uvěřit. Vždy došel ke stejnému výsledku. Jedině Snape může být tvým otcem. Nevím, zda říct, že je mi to líto nebo ti poblahopřát k členovi rodiny.“

Harry se hořce rozesmál.

,,Nevím. Možná by ti to spíše mělo být líto. Nechci mu to říkat. Nemůžeme zapomenout, že sem ti slíbil, že mu to řeknu? To po mě nemůžeš chtít. To mám za ním jako přijít a říct... Nechme té nenávisti, vždyť jste můj otec.“

Hermiona mu konejšivě položila ruku na rameno a úzkostlivě se podívala na profesora Lupina. Ten jen zavrtěl hlavou.

,,Ne, musíš mu to říct. Má na to právo. A co ty víš, třeba až se dozví, že tvým otcem není Potter, ale že je jím on, změní své chování. To jak se chová hlavně k tobě může být vážně hlavně kvůli Jamesovi.“

Harry si povzdechl.

,,Tak alespoň ne hned. Prvně se s tím musím smířit já. Teprve pak to mohu říkat jemu.“

Remus přikývl.

,,Souhlasím. Do konce roku zbývá už jen měsíc, před vámi jsou zkoušky, tak se soustřeďte na ně a teprve na konci roku mu to řekneš. Ale ne, že se tomu budeš vyhýbat! Já tě donutím mu to říct! Má na to plné právo stejně jako ty a ty už to víš.“

Harry přikývl a pak vyběhl z kabinetu. Hermiona chtěla běžet za ním, ale Remus ji zastavil.

,,Potřebuje čas. Dej mu ho. Až se s tím vypořádá, bude schopný o tom mluvit, teď ještě ne. Tak mu ukaž, že jsi mu řádnou oporou. A že v tobě v jakékoliv době může vidět nejlepší kamarádku. Dej mi na vědomí, že ho máš pořád ráda a stojíš při něm, ale nevyzvídej.“

Hermiona se mírně začervenala. V úmyslu měla přesně, že se bude Harryho na vše vyptávat, ale díky profesorovi pochopila, že by to bylo k ničemu.

,,Máte pravdu. Půjdu tedy rovnou do věže. Za chvíli bude večerka. Děkuji, že jste mi to řekl a dobrou noc.“

Rozloučila se s Remusem ve dveřích a i ona odešla. Hodnou chvíli stál Remus ještě ve dveřích a pozoroval její vzdalující postavu, dokud nezahnula za roh. Potom si povzdechl, vešel zpět do kabinetu a zavřel dveře.

Pro dnešek toho na něj už bylo hodně a ještě ho čekalo opravování písemek po druhácích. S povzdechem si sedl za svůj stůl, kam si přivolal vetší hromádku pergamenů a pustil se do opravování.