Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 13

27. 4. 2008

Severus se přemístil a první na co mu padl pohled byla Lily, rozešel se k ní a objal ji. Lily si položila hlavu na jeho rameno a využívala té chvíle, kdy zase mohli být spolu. I Severus si tu chvíli užíval. Liliin pohled ovšem padl na otce ležícího na posteli, a tak se jemně odtáhla od Severuse. Ten se na ni bolestně podíval, nechápal proč se od něj odtahuje. Ona mu jen vtiskla malí polibek a ukázala na otce.

 

Snape se teprve teď probral z poblouznění po Lily a uvědomil si, kvůli čemu tu vlastně je. Okamžitě se jal prohlížet Pána Zla. Potom šáhl do svého kabátu, odkaď vytáhl malí flakonek s fialovou tekutinou a tu nalil do úst nemocného. K fialovému pak ještě přibily žlutý, zeléný  a červený lektvar, než se Snape od něj odtáhl.

 

,,Teď by mu mělo být lépe. Radši by u něj měl někdo zůstat, kdyby se probudil a něco potřeboval. A jelikož já jsem tvoji matku neviděl několik let, je to na tobě Harry.“

 

Harry se na něj naštvaně podíval.

 

,,Opravdu ty jsi ji několik let neviděl?“  Pravil Harry jízlivě.

 

,,Ano, neviděl.“ Odvětil Snape nevšímaje si Harryho jízlivosti, což se mu v zápětí nevyplatilo.

 

,,Já ji taky neviděl, několik let. Takže jak to chceš vyřešit?“

 

Bylo vidět, že Lily se jejich hašteřením baví.

 

,,Já bych řekl, že jako otec mám autoritu, takže ty jako syn mi určitě rád uvolníš místo.“

 

Severus objal Lily a  odváděl ji ven z pokoje. Harry tak vyveden z míry z otcova krátkého ponaučení za nimi jen vztekle prskl.

 

,,Harry, nech je, mají si toho tolik co říct. Vždyť jaké to pro ně muselo být. Prvně svoji lásku tajili, potom jim v ní bylo zabráněno jen proto, aby tě chránili.“

 

Harry vylekaně povyskočil, potom se s jemným úsměvem a slzami v očích otočil na svého dědečka.

 

,,Probral si se.“

 

,,Myslel jsi si snad jiného? Pamatuj, Raddleové se nevzdávaj!“

 

Harry se na něj šokovaně podíval, nikdy by si nepomyslel, že jeho dědeček přizná, že je Raddle a ne Lord Voldemort, vlastně o tom nikdy nepřemýšlel, koho by to totiž napadlo.

 

,,No  co, nedívej se na mě tak, pokud chci žít se svojí rodinou musím udělat nějaké ústupy a Raddleho nikdo nezná. Nebudou mě považovat za někoho jiného. Hold Lord Voldemort zmízí z povrchu zemského.“

 

Harry nasál vzduch do plic. Po dobu co jeho dědeček mluvil vůbec nedýchal a teď to potřeboval napravit. Sotva se pořádně nadýchal vzduchu. Rozeběhl se obejmout svého dědečka.

 

,,Dědo, dědečku.“

 

Voldemort, vlastně teď již Tom Raddle se usmál. Bylo tak hezké slyšet tato slova, která mu v srdci rozezněla nádhernou melodii. Nikdy by si nepřipustil, že se vzdá vlády nad světem, ale teď to bylo tady a on si přiznal, že ani moc mu to nevadilo, vždyť to dělal pro rodinu.

 

,,Harry, promiň, ale mohl by jsi mě pustit, trochu to bolí.“

 

Omluvným pohledem pozoroval svého vnuka.

 

,,Děkuji. Děkuji za to, že díky mě si se toho vzdal. Všechno bude lepší, jenom ještě musíme zneškodnit toho démona.“

 

Dotěť ho muž na posteli pozoroval s pobaveným pohledem, ten se však okamžitě změnil v ustaraný, když uslyšel o démonovi.

 

,,Harry, démoni jsou mýtická stvoření, pocházejí se samotných pekel, je jen málo kouzelníků, kteří jej dokáží zničit a ještě méně těch, kteří mají čisté srdce, aby ho dokázali zahnat úplně.“

 

Harry se zatvářil sklesle. Doufal, že se s démonem rychle vypořádá a bude se moci konečně věnovat rodině, rodině, kterou nikdy neměl a teď najednou měl hned několik členů rodiny, no kdo by chtěl v tu chvíly víc.

 

Tom Raddle, když viděl, jak jeho vnuk zesmutněl rozhodl se jej povzbudit.

 

,,Neboj Harry, patříš do rodiny nejlepších kouzelníků. Dědečkové dva nejmocnější kouzelníci této doby, otec, největší Mistr lektvarů a černé magie. Tvoje matka skvěle ovládá přeměňování a ani bych se nedivil, kdy by jsi zjistil, že se dokáže přeměnit do více zvířat, svojí pílí již toho dokázala….“

 

Harry na něj hodil pohled plný naděje.

 

,,Takže mi pomůžete?“

 

Muž ležící na posteli se zamračil.

 

,,Jak si jen na chvíli mohl pochybovat o naší pomoci? Pamatuj Harry, jsme rodina a rodina se neopouští ani v těch nejtěžších chvílích, vždy tu budeme pro tebe.“

 

Harry se usmál, ano teď měl všechno co by si jen mohl přát. Možná, možná jen, pár osob mu zde chybělo a to se rozhodl napravit co nejdřív. Hned ráno pro ně půjde. Rozloučil se z dědečkem, ujistil ho, že se zde má cítit jako doma a šel spát.

 

Ihned jakmile se zachumlal do červené přikrývky objevil se na jeho tváři šťastný úsměv. Ano teď již jeho rodinu nic nerozdělí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

,,,

(zuzu, 5. 6. 2008 21:12)

parádní povídka, super námět no prostě nemám slov :-D

Těším se na další kapču..

(Isabel, 3. 6. 2008 10:54)

Ahojky tahle povídka je mocinky hezká... Tenhle námět je taky supr prostě TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA=D
Těším se na další kapču
Páčko Isabel

nádhera

(ravenablue, 24. 5. 2008 23:06)

Tvá povídka je prostě nádherná, zatím jsem žádnou na tohle téma nečetla a jsem velisce mile překvapená. Doufám, že brzo přibude další kapitolka. Přečtla jsem to jedním dechem a moc moc se těším na další

Hmm

(Simple(dvorkin.blog.cz), 2. 5. 2008 17:18)

fíha, poviemti, že tvoju poviedku som zhltol takou závraatnou rýchlosťou, že ani sám tomu neverím. Veľmi sa mi páči a už sa neviem počkať pokračovania. Len dúfam, že pridáš nové kapče čo najskôr, pretože ja zomieram od zvedavosti:) Máš u mňa jedničku