Mysty

 A Harryho vyděšená nálada se rychle změnila na ještě vyděšenější. Před ním stál muž který už mu dlouho ničil život, a když ho spatřil na prahu domu, nedostávalo se mu slov. Ano… byl to Severus Snape, který právě našel svůj ztracený hlas.

,,Pottere!! Co tady děláte!?“

,,Dobrý den, pane. Profesor Brumbál mě tu nechal. Prý vám mám dát tenhle dopis.“

Snape po něm prudce sáhl a rychle otevřel a začetl se. Harry jen tipoval, že stihl přečíst teprve asi tak tři řádky, když znovu promluvil.

,,Dobře. Pottere, pojďte za mnou.“

Rychlým krokem dovedl Harryho nahoru a zastavil před jedněmi dveřmi.

,,Tohle tedy bude pro dva měsíce váš pokoj. Teď bežte dovnitř a nechte si tam svoje věci. Jak jste možná poznal, tak tohle je kouzelná vesnice. Takže pokud chcete, můžete se jít podívat jak to venku vypadá. Neopouštějte ochranné pásmo. Jeho ohraničení poznáte v podobě černých kamenů. Jsou vždy metr a půl od sebe.“

Otočil se a rázným krokem odešel.

  Harry nechápal, co mohl Brumbál Snapeovi napsat, že se k němu choval docela přijatelně.

Pomalu stiskl kliku a vešel dovnitř. Úplně ho vykolejilo, jak pokoj vypadal. Dům si nestačil vůbec prohlédnout, jak Snape nahoru skoro běžel. Ale jestli to vypadá ve zbytku domu alespoň podobně jako v tomto pokoji, tak mu to ke Snapeovi vůbec nepasuje.

Když se vynadíval na pokoj, zamířil ven a cestou se rozhlížel po domě. Celkově mu architektura a vybavení tohoto domu k profesorovi nepasovalo. Konečně došel až ke vchodovým dveřím. Vyšel zpět na ulici, kde jej zanechal Brumbál. A než se rozhodl kterým směrem půjde, vyřešil to za něj onen malý chlapec, který kolem něj předtím proletěl.

Teď šel po ulici a za ním se hrnulo několik malých pejsků, nakonci průvod uzavírala hrdě jdoucí fenka. Jakmile štěňata apatřila Harryho, rozeběhla se a začala kolem něj skákat. Harry neodolal a sehnul se, aby mohl chlupaté kuličky začít objímat a drbat v kožichu. Chlapec i s fenkou se zastavili o kousek dál a sledovali, jak si štěňátka užívají ve společnosti Harryho. Ten si právě uvědomil, že úplně zapomněl na chlapce. A tak se rychle zvedl, aby to napravil.

,,Ahoj, já jsem Harry Potter, a kdo jsi ty?“

Chlapec naproti němu vykulil oči a vypadalo to, že snad ani nezačne mluvit, jak ho překvapilo Harryho jméno. Avšak nakonec promluvil.

,,Ty jsi TEN Harry Potter? A máš jizvu?“

Harry si s povzdechem odhrnul ofinu z čela a chlapec nadšením vypískl.

To je skvělý. Budeme kamarádi, že jo?“

Ještě s dětskou naivitou ho pozoroval a staršímu chlapci se hned zalíbil.

,,Určitě. Ale ještě neznám tvoje jméno.“

Chlapec se majznul do čela, ale pak si na něj dal ruku. Trochu to stou ránou přehnal.

,,Jau… Já jsem Severus Goldwin.“

Harry sebou při chlapcově jméně trhl, ale ten si toho naneštěstí nevšiml. Místo toho se sklonil a podrbal fenku na hlavě.

,,A tohle je Casey. Štěňátka ještě jména nemají. Máma říkala, že bude lepší, když jim je dají až jejich noví majitelé.“

Harrymu zasvítily oči. Nejraději by si jedno vzal, ale nedovedl si vůbec představit, že by mu to Snape vůbec dovolil. A jak to tak vypadalo, zůstane u něj až do konce prázdnin.

,,Jak jsou staří?“

,,Je jim měsíc, takže je budeme dávat pryč až tak za měsíc. Ale naštěstí je o ně velký zájem. Už nám ze všech devíti zbývají jen dvě. Nejraději bych si je nechal všechny, ale máma mi to nedovolila.“

Harry pokýval hlavou.

To docela chápu. Víš jak by to u vás po chvíli vypadalo? Měli by jste těch psů až nad hlavu.

,,No právě. Máma už taky nadává, že máme těch zvířat moc. Ale strejda naopak chce pořád další a další.“

,,To ti závidím. Já měl vždycky jen Hedviku, moji sovu.“

Chlapec se zatvářil lítostivě, ale hned se zase usmál.

,,Že mě to nenapadlo hned. Tak pojď se mnou. Strejda tě možná i sveze na některém z našich koní.

Harryho to nadchlo. Hned souhlasil. A společně s chlapcem a hejnem štěňat, které se jim pořád pletly pod nohy. V jednu chvíli se Severusovi dost  nešťastně zamotala pod nohy, že něbýt Harryho, skončil by dost škaredě na zemi. Harrymu tlouklo rychle srdce, když držel malého chlapce u sebe. Tolik se lekl, když ho uviděl padat a až v poslední chvíli ho zastavil. Ovšem, jak to tak vypadalo, Severuse to tolik nevyděsilo.

,,Ty jo, děkuju. Málem jsem si namlel, ale nebylo by to poprvé. Zrovna nedávno jsem spadnul z koně a měl zlomenou ruku a nohu. Máma tehdy hrozně vyváděla a dokonce jsem měl strach, že mi zakáže jezdit na koních. Ale strejda ji tak dlouho přemlouval, až od toho upustila. Strejda se ti určitě bude líbit, je hrozně super. Vůbec se nechová jako většina dospělých. Je mladší než máma, teprve má třicet let, to máma je o šest let starší. A přísnější. Ale mám ji moc rád. Za jinou bych ji nikdy nevyměnil.“

Harryho Severusova slova dojala. On tohle o své matce nikdy říct nemohl, protože ji vůbec neznal. Vlastně ho taky napadl, proč Severus nemluví o svém otci, ale přišlo mu blbé se na to vyptávat, přece jen se ještě moc neznali. Procházeli kolem domů. Ty se Harrymu moc líbily. Připadal si jako v pohádce.

Viděl rostliny, které ještě v životě neviděl. Taky některé domy vypadaly opravdu zvláštně. Ale dům před kterým Severus zatavil byl ze všech nejhezčí. Tak jak Snapeův byl úplně obyčejný, tak tenhle byl plně obkvetlý s několika druhy popínavých rostlin. Před domem v malé zahrádce byly úhledné cestičky a kolem nich se táhly záhony různých květin.

Do domu vedly jedny nízké dveře a hned vedle byla vrata, která vedla do dvora. Ty teď právě Severus pootevřel a Harrymu se naskytl pohled na rozlehlý dvůr. Odkaď vedla jedna široká cesta a několikero větších i menších dveří. Z jedněch zrovna vycházel mladý muž a jakmile zahlédl Severuse s Harrym, tak se pobaveně usmál.

,,Ahoj Seve. To je ten neznámí chlapec, o kterém jsi mluvil, že se tu objevil s Brumbálem?“

Nečekal na jeho odpověď a přešel k Harrymu.

,,Ahoj, já jsem Mike Goldwin. Strejda tohohle střeštěnce. A ty jsi?“

Než stihl Harry odpovědět, předběhl ho rozzářený Severus.

,,To je Harry Potter, ten Harry Potter.“

Mike si ho zpytavě prohlédl.

,,Znal jsem tvé rodiče, ale jen letmo. To Patty je znala dobře. Byla nejlepší kamarádkou tvé matky. Taky byla na jejich svatbě a na tvých křtinách. Já byl teprve v prváku a oni v sedmáku, ale pamatuji si, že Lily byla párkrát u nás na prázdninách.“

Harryho to nadchlo. Konečně se dozví i o své matce. O otci toho ví dost od Remuse a Siriuse. Vzpomínka na kmotra jej rozesmutnila, ale naneštěstí si toho nikdo nevšiml, protože Mike už se otočil za popraskem, který už stihla udělat štěňata, kterým se podařilo objevit kočku, a teď za ní běželi a ničili vše co jim stálo v cestě.

Jedno uvízlo pod proutěným košíkem a snažilo se z pod něj dostat. Všem třem tato komická situace vykouzlila úsměvy na tvářích. Severus se rozběhl a štěně osvobodil. To si radostně poskočilo a rozutíkalo se za svými sourozenci. V té chvíli si Severus vzpomněl proč vlastně s Harrym přišli.

,,Miku? Víš, nemohl by se Harry svézt na koni?“

,,Proč ne, už si na něm někdy seděl?“

,,Ne, pokud nepočítám jízdu na hypogrifovi, testrálovi a kentaurovi.“

Mike i Severus nad jeho výpočtem vyvalili oči. Starší můž se vzpamatoval jako první a prudce vydechl.

,,No vidíš. To už máš velkou praxi. Na koni to nebude o moc jiné. Snad jednoduší, protože tam budeš mít sedlo. Bude jen stačit, abys chytil správný rytmus ve vysedávání.“

Mike se rozešel průjezdem a Severusovi s Harrym naznačil, aby ho následovali. Zastavili se až před obrovskou ohradou. Ale koně nikde neviděl. Jenomže to už vedle něj Mike zapískal na prsty a brýlatý chlapec mohl spatřit, jak až úplně zezadu se k nim začalo přibližovat několik koní. Harrymu až přecházely zraky. Opravdové koně ještě nikdy neviděl.

Jen polovičnho, což byl kentaur, a pak když přiletěli koně z Krásnohůlek, ale to také nebyli jen tak ledajací koně. Teď k nim natahovali hlavy a nechali se hladit. V tom si Harry všiml koně, který se držel v pozadí. Mike si jeho pohledu všiml. A jeho tvář dostala smutný nádech.

,,To je Blesk. Zabavili ho jednomu majiteli, který ho týral. Doufali jsme, že se nám podaří jej naučit jíst, ale nějak se nám to nepovedlo. Jí hrozně málo a straní se stáda. Jestli se do týdne nezlepší, budeme ho muset utratit, bude to lepší, než aby se trápil.“

Harrymu bylo toho koně líto, ale musel uznat, že utracení by jediné připadalo v úvahu.

,,Mohu jít za ním?“

Mike pokrčil rameny.

,,Jestli chceš. Ale nenechá se, bude před tebou couvat.“

Prolezl ohrazením a zamířil pomalými kroky ke zvířeti. To jej pozorovalo nedůvěřivýma očima. A když se Harry více přiblížil, opravdu uhnulo. Ovšem Harry nepřestal, pořád se pomalým krokem přibližoval a neustále mezi nimi udržoval oční kontakt.

Už se dostali kus od ohrazení, když se konečně nechal pohladit po hlavě, ale hned potom odskočil a Harry se rozplácl v trávě. Když se zvedl, zjistil, že jeho oblečení po Dudleym je celé zelené. Ovšem když se přibližoval, tak odměnou mu byly nevěřícné pohledy Mikeho a Severuse.

,,Ty jo, on ti dovolil se ho dotknout, i když hned odskočil. To je úspěch, hned tě najímám. S tebou se mi to za ten týden povede.“

Harry byl celý nesvůj z té pochvaly. A tak raději jen kývl na souhlas.

,,Chceš se teď teda svézt na některým z koní?“

Harry zavrtěl hlavou.

,,Ne, počkám, jestli mě nesveze on, ale vím, že dneska to nebude, takže jestli bych mohl, nějak bych vám pomohl než se budu muset vrátit. Profesor mi totiž vůbec neřekl, v kolik bych měl být zpátky.“

Mike vyvalil oči.

,,Tady bydlí nějaký profesor? To asi v tom oranžovém domě. Jeho majitele nikdo nezná a vlastně snad ani nikdy neviděl. Jakej je?“

,,No nesnáší Nebelvíry a své koleji Zmijozelu neuvěřitelně naddržuje. Já jsem speciální případ. Mě nenávidí ze všech nejvíc, protože můj otec s přáteli jej šikanovali.“

Mike se zatvářil vyděšeně.

,,Severusi? Mohl by jsi se jít zeptat mámy, kdy bude večeře?“

Chlapec se beze slova otočil a upaloval zpět k domu.

,, Harry… ten profesor o kterém mluvíš… není jeho jméno Severus Snape?“

Teď pro změnu vykulil oči Harry.

,,Znáte ho? Myslel jsem, že jste byl v prváku, když on v sedmáku a tehdy se Nebelvír se Zmijozelem taky nemusel. Leda by jste byl ve Zmijozelu.“

,,Chraň bůh! Ale moje sestra s ním chodila. Ano teď ti to došlo. Malý Severus je jeho syn, ale ani jeden z nich to nesmí vědět. Takže… zabraň tomu, aby se ti dva setkali. Hlavně jak bude reagovat Patty.“

Harry se cítil omráčeně, ale přece jen ze sebe něco vydoloval.

,,Ale učí v Bradavicích, uvidí jej tam.“

Mike se zarazil.

,,To je pravda, ale až to řeknu Patty, bude stejného názoru a budeme jej muset dát na jinou školu. Pat určitě nebude chtít, aby se ti dva poznali. Prosímtě, slib mi, že zajistíš, aby se nikdy nepotkali. My zajistíme, aby k vám nikdy nešel.“

To už se vracel Severus a zdálky polřikoval.

,,K večeři jsou zapečené brambory. Máma počítá i s tebou Harry, prý tě ráda uvidí. A určitě se nám vymlouvat.“

Přesně to chtěl Harry dělat, ale raději mlčel a sledoval, jak Mike svolává koně, vede je do stáje, kde je umísťuje do boxů. Ucítil, jak se malá ručka vsunulado jeho dlaně, a tak ji stiskl. Veden Severusem ml. se rozešel k domu, z kterého se linula vůně zapékaných brambor.

Sotva vstoupil do domu, ocitl se pod zpytavým pohledem tmavěhnědých očí. Pak se však ocitl v obětí Sevovi matky.

,,Ráda tě vidím. Promiň mi to. Chtěla jsem se o tebe starat, ale Brumbál mi to nedovolil a mluvil něco o krvi tvé matky.“

Odtáhla ho od sebe na délku svých paží.

,,Ale pořád vypadáš jako James, vůbec se nepodobáš svému otci. Jakto? Brumbál měl to kouzlo zrušit v den tvých patnáctin a dát tě ke tvému otci, který vlastně nic nevěděl. Teď už ti bude sedmnáct, jestli se nemýlím. Takže by si měl všechni vědět, ale tváříš se tak, že to slyšíš poprvé.“

Harry se nemohl ani pohnout. Tolik ho to dostalo, a tak jej Mike, který tohle taky nevěděl, ale nebyl tak ztuhlý jako on, musel posadit.

,,Je mi to líto. Ale tohle měl tobě i tvému otci říct Brumbál už před rokem. Zatraceně… slíbil to Lily, že pokud tu nebude, tak to udělá.“

Mike se vzpamatoval jako první.

,,Patty… já… víš Harry tu ani není u otce, ale u svého profesora a v tom je ten problém. Ten profesor se jmenuje Severus Snape!“

Teď to byla hlavně Patricie, která byla neuvěřitelně ztuhlá. Opravdu u něj bydlíš?“

Ani nepočkala na odpověď a otočila se na Seva.

,,Nandej si na talíř a pak jdi s Mikem se najíst ven, ano? Ne Miku, běž s ním, pokud Harry bude chtít, řekne ti, o čem jsme mluvili.“

Severus se s brbláním nechal vytlačit Mikem a Harry obrátil svůj zrak zpět k paní Goldwinové.“

,,Harry, já… nevím, jak bych ti to měla říct, a tak ti řeknu, jak se to vše tehdy stalo.“

Sedla si na lavici a s pohledem upřeným do stolu začala vyprávět.

,,Nevím, jestli už ti to Mike řekl, ale Severus Snape je otec Seva, mého syna. Potkala jsem Severuse pět – šest let po smrti tvých rodičů. Měla jsem totiž nějaké věcí k prořešení s Brumbálem. Byla jsem v Bradavicíh. Tehdy jsem se stavila i za ním, abych zjistila, jak se mu vede. Býval to totiž můj i Lilyin kamarád.

Ani nevím jak, ale vyspala jsem se s ním. Ráno jsem utekla než se vzbudil. O tom, že má dítě vůbec neví. Jenomže toho neví víc. Víš, Lily s ním chodila, ale dozvěděla se, že se stal Smrtijedem. Tehdy ho opustila a začala žít s Jamesem. O rok a několik měsíců zemřela i s Jamesem. Nikdy nezjistila, že Severus byl Brumbálův špeh. Harry… to Severus je tvůj otec. Můj syn je tvůj poloviční bratr.“

Teď to byl zase Harry, kdo nevěděl, co říct a jak reagovat, byť jen udělat pohyb.

,,Víte to jistě?“

,,Ano, vím. Lily mi to tehdy řekla.“

,,Já… mohu to říct Severusovi?… Tomu mladšímu. Neřeknu mu, kdo je náš otec, ale jen to, že jsme bratři.“

Na Patriciině tváři se objevil jemný úsměv.

,,Jistě, můžeš, ale upozorňuji tě. Můj syn nepůjde do Bradavic, když tam učí Severus.“

Harry se zatvářil smutně.

,,To je škoda, ale co kdybychom mu změnili příjmení? To by Snape neměl šanci poznat.“

,,Uvidíme. Teprve je začátek prázdnin. Přihlásíme jej i do jiné školy, ale řešit to začneme až později, ano? Teď si nandej brambory a běž za nimi ven. A Severusovi, mému synovi… to prosím řekni až zítra.“

Harry přikývl, nandal si trochu brambor a vyšel na dvůr za Mikym a Severusem. Ten jej napjatě pozoroval a čekal, kdy mu to Harry řekne. Ten se na něj pousmál.

,,Řeknu ti to až zítra, jo? Měl bych se asi už vrátit k profesorovi. Nechtěl bych to od něj schytat.“

Sev se zatvářil zklamaně, ale Harry nemohl teď nic dělat, a tak raději rychle snědl brambory, potom vešel do kuchyně, kde se na něj pousmála Patricie. A když chtěl umýt po sobě nádobí, zastavila jej, a vypakovala ho z kuchyně.

Na dvoře se rychle rozloučil, a pomalým krokem se rozešel k domu, v němž měl strávit celé prázdniny. Už o něco těžším krokem procházel dovnitř. Potichu zavřel dveře, ale během pár sekund už vedle něj stál Snape.

,,Pottere, co si myslíte! Tohle je naposledy, co jste přišel tak pozdě! Ode dneška tu budete už v osm hodin. A teď pojďte, měli bychom si ujasnit nějaká pravidla. Pojďte za mnou!“

Odvedl Harryho do místnosti vedle kuchyně. Bylo jasné, že je to knihovna, hned jej napadlo, že tady by se Hermioně muselo líbit. Tolik knih pohromadě ještě nikdy neviděl. Bylo to pro něj skoro až strašidelné.

,,Tak… můžete se pohybovat po celém domě, jen do mého pokoje ne a do laboratoře můžete jen v mém doprovodu. Pokud budete vstávat jindy než já, vemte si k jídlu cokoliv budete chtít. Obědy budou vždy ve dvanáct hodin. Večeře v osm. Vím, že dochvilnost není vaší silnou stránkou, ale očekávám, že se dostavíte včas. Kde budete mimo tento čas mi je jedno. Teď by jste již měl jít spát. Dobrou noc!“