Mysty

Ráno Harry vstával dost pozdě, samotného ho překvapilo, že spal tak dlouho. Když sešel dolu do kuchyně, našel na stole nachystaný obložený talíř s vychladlým čajem. A když viděl prázdný hrnek i další talíř ve dřezu, došlo mu, že Snape nachystal snídani i jemu.

Napadlo jej, jestli by v tom nemohl být jed, ale pak mu došlo, že tohle by Snape mohl udělat už dávno, a zvlášť… zvlášť se k němu teď choval docela hezky. Jakmile dosnídal, umyl nádobí po sobě i po Snapeovi a připravil se k odchodu.

Za celou dobu vlastně profesora nepotkal, ale ani mu to nevadilo, protože pořád musel myslet na to, že Snape je jeho otec a měl strach, aby náhodou neviděl jeho myšlenky. Vlastně už ho napadlo, jestli v tom dopise, který Brumbál po něm předal, nebylo právě tohle. To že Harry je jeho syn.

Vyšel ven a zamířil k domu Goldwinových a pomalu otevřel vrata do dvora, ale to neměl dělat. V té chvíli jej zmerčila šťeňata a ta, vidíc nového příchozího se rozeběhla k Harrymu.

Ten si se smíchem klekl a nechal je po sobě skákat a hladil každou chvilku jiné. Po chvilce se zvedl a viděl, že má obecenstvo. V rohu dvoru stál Mike se Severusem ml. a oba měli na tvářích úsměvy.

Harry s zvedl a oprášil si oblečení. Ale to už stáli oba u něj a Mike jej poplácal po zádech.

,,Ahoj Harry, předpokládám, že by jsi se chtěl podívat za Bleskem, Severus tě tam vezme. Já jsem slíbil Patricii, že s ní zajdu na Příčnou, takže tu nic nevyvádějte.“

Severus se vydal k pastvinám a Harry viděl, jak moc přemáhání jej stojí, aby už na něm nezačal vyzvídat o čem se včera bavil s jeho matkou. Avšak mu to chtěl říct až po setkání s Bleskem, na kterého už se hodně těšil. Když došli k ohradě, byl přesvědčen, že jej Blesk poznal, protože se všiml mírného zastřihání uší.

Přelezl ohradu, nevšímaje si toho, jak si Sev začal hrát s ostatními koňmi, kteří přišli k ohradě. Pomalu postupoval k Bleskovi, který jej nervózně pozoroval. Včera už si toho nevšiml, ale teď viděl, jak moj je Blesk ušpiněný. Věděl, že se k němu nemůže nikdo vůbec přiblížit, ale proč alespoň nepoužili čistící kouzlo.

Teď se na to rozhodl nemyslet a s pohledem upřeným do Bleskových očí se čím dál víc přibližoval, když už se konečně dostal až k němu, pohladil jej pomalu po nozdrách a tačal na něj tiše mluvit, když cítil, jak silně mu tepe ve slabinách.

,,Pšt, to je v pořádku. Já ti neublížím. No tak… v klidu. Je to v pořádku, neboj se.“

Konečně to vypadalo, že už se sklidňuje a dokonce se zdálo, že se mu to hlazení líbí. Harry se toho pocitu nemohl nabažit. Tolik se mu líbilo, že jej někdo potřebuje, i když je to kůň. Pomalu stáhl ruku a s pocitem radosti si uvědomil, že kůň jej hlavou pobízí, aby jej hladil dál. Ale Harry se otočil k Severusovi, který to nevěřícně pozoroval.

,,Seve? Mohl bych jej vyčistit? Myslím, že už mi to dovolí.“

Oslovený na něj sice koukal nevěřícně, ale přece jen odběhl a za chvíli se vracel s několika věcima. Vysvětlil Harrymu, co má s čím dělat, a pak zase odstoupil.

Pomalu začal přejíždět Bleskovi po srsti. Ten sice párkrát nervózně odskočil, ale jinak si to nechal líbit a Harry mohl pomalu vidět úspěchy své práce. Jakmile to dokončil, poplácal jej po plecích a zamířil ke svému bratrovi.

Došel až kněmu a podíval se na něj. Sev pochopil, že těď se už konečně dozví, o čem včera Harry mluvil s jeho matkou.

,,Můžeme jít někam jinam? A taky bych rád uklidil to, čím jsem jej čistil.“

Konečně jej Sev dovedl na dvorek, kde vedle sebe usedli na lavičku.

,,Včera mi tvoje matka řekla, kdo je mým otcem. Jenomže mi řekla ještě něco… Ten člověk, co je mým otcem je i tvým otcem. Jsme bratři.“

Harry šel rovnou k věci. Nechtěl se tomu vyhýbat.

,,Takže… ty jsi můj bratr?“

A když Harry přikývl, rozlil se mu na tváři úsměv a za chvíli musel starší chlapec čelit prudkému obětí. Ale vůbec mu to nevadilo. Dokonce se cítil velice šťastný. Konečně měl alespoň nějakou rodinu, která jej má ráda. V tom se od něj Sev odtáhl.

,,A kdo je náš otec?“

Harry věděl, že se na to zeptá, ale i teď nevěděl, co by měl říct. A tak se rozhodl mu říct skoro vše.

,,On o nás neví, ani o jednom. A tvoje matka si ani nepřeje, aby o tobě věděl. Promiň, ale slíbil jsem ji, že ti neřeknu, kdo to je.“

Sev pokýval hlavou.

,,A dozvím se to někdy?“

Harry pokrčil rameny. Na tohle neznal odpověď. Mladší chlapec se zvedl a beze slova odešel k pastvinám. Harry slyšel, že už se vracejí Patricie a Mike, a tak se zvedl a zamířil k domu profesora Snapea. Došlo mu, že už by měl být oběd, a tak trochu se i děsil, co Snape udělal a jestli to bude k jídlu.

Už ve dveřích cítil nějakou spáleninu a hned o kousek dál profesorovo láteření. Musel se hodně ovládat, protože když vpadl do kuchyně,  měl neuvěřitelnou tendenci se rozesmát. Kuchyně vapadala jak po výbuchu atomové bomby a ani Snape nebyl ušetřen a byl celá špinavá, nejlepší snad byly ty kousky zeleniny v Snapeových vlasech.

,,Profesore?“

Musel se kousat do rtů, aby se nerozesmál.

,,Jste v pořádku?“

Snape se na něj jízlivě podíval.

,,Jistě Pottere, ale jak vidíte, náš oběd ne. Takže si zajděte pro chlíb a s něčím si ho namažte.“

Snape mávl hůlkou a kuchyně byla uklizená.

,,Profesore?“

,,Co zase chcete Pottere? Něco si namažte, jak jste si jistě všiml, já vařit neumím. A teď mě omluvte, rád bych si dal sprchi a tohle vše ze sebe smyl.“

Znovu se otočil, ake teenager jej zastavil.

,,Já… umím vařit. Jestli by vám to nevadilo, tak než se vrátíte… Udělal bych oběd.“

Snape pokrčil rameny.

,,Jak chcete. Horší než ode mne to určitě nebude.“

S tím jej opustil a Harry se jal prohledávat zásoby s jídlem. Našel špagety a nějaké maso v konzervě. Hned bylo jasné, co bude k obědu. Když konečně cedil špagety a vypínal maso na sporáku, přišel zpátky profesor. Nadechl se a úžasem zůstal stát, chlapci došlo, že nevěřil, že by to od Harryho bylo lepší, ale už podle vůně to tak vypadalo.

Než Harry dokončil přípravu jídla, vytáhl profesor talíře a prostřel stůl. Přendal jen jídlo na stůl a už zasedl ke stolu společně s profesorem. V tu chvíli ho napadlo, jak by to vypadalo kdyby oba věděli, že jsou rodina a mohli takto trávit všechny prázdniny.

V poklidu se najedli až se oba divili, jak dobře jim to šlo, a ani se nepohádali. Harry zvedl svůj i profesorův talíř s úmyslem je umýt, ale Snape jej zastavil.“

,,Nechte to být. Nechám to potom umýt pomocí kouzla!“

Harry tedy pokrčil rameny a talíře položil do dřezu. Potom beze slova odešel. Rozhodl se znovu jít ke Goldwinům.

Šel hrozně ztěžka, jakoby někdo nebo něco nechtělo, aby tam šel. A když se dostal na obzor, zjistil, co to bylo. Místo domu Goldwinů tam teď byly pouze trosky. Tryskem se tam rozběhl. Vběhl polámanýma vratama na dvůr a z úst se mu vydral zoufalý výkřik. Běhal od jednoho rohu k druhému a netrpělivě čekal, odkud vyběhnou štěňata nebo, kde jej vyděsí Sev, ale všude bylo ticho a prázdno. V té chvíli mu to došlo.

Klesl na kolena a rozštkal se. Nechápal, co se stalo. Vždyť ještě dopoledne to tu vypadalo jinak. Seděl na kolenou a nemohl se přestat třást. V tu chvíli tam tam vletěl starší muž… No starší, mohlo mu být tak šedesát, sedmdesát. Když uviděl Harryho, tak se sice na chvilku zarazil, ale pak zamířil k Harrymu a dotkl se jeho shrbených zad. Ten sebou trhl, ale když uviděl milou tvář staršího muže, uklidnil se.

,,Co se ti stalo chlapče?“

Harry se zatvářil nevěřícně.

,,Mě? Spíše co se stalo tady. Ještě před pár hodinami jsem tu byl a bavil se se Severusem a vypadalo to tu úplně jinak.“

Muž se zatvářil vyděšeně a šáhl Harrymu na čelo.

,,Chlapče. Tento dům byl smrtijedy zničen již dávno a jeho majitelé byli zabiti. Ale opravdu tu tehdy žil malý chlapec jménem Severus, společně se  svojí matkou a strýcem. Byl mu tehdy rok. Dnes už by mu bylo 11 let. Určitě jsi nemohl mluvit s ním.“

,,Ale já ho tu opravdu viděl. A nejen jeho, ale i jeho fenku se štěňátky. I jeho mámu se strýcem. Dokonce mě zavedli i k těm koním. Pomohl jsem jim s Bleskem.“

Muž se zatvářil nešťastně.

,,Víš co? Pojď se mnou, udělám ti kakao. Hned ti bude líp. A u koho tu jsi? Vím, že tu určitě nebydlíš, ještě jsem tě tu neviděl.“

,,Já… bydlím u profesora Snapea. Co… co se vám stalo?“

Muž se v chůzi zastavil.

,,U Severuse Snapea?“

A když Harry přitakal, pokračoval.

,,Pošlu mu tedy vzkaz, ale nejsem si jist, jestli přijde.“

Vyvolenému bylo blbé se ptát, proč, ale muž mu to poveděl.

,,Víš… to já jsem jej vychovával. Není sice můj, ale já jej vždy považoval za vlastního. Jenomže jsem tehdy udělal špatnou věc. Když jsem se dozvěděl, že se přidal k smrtijedům, zřekl jsem se jej. Měl jsem s ním zůstat. Mohl jsem mu v té chvíli pomoci. Později jsem se dozvěděl, že jej zatkli. Ale slyšel jsem i o tom, jak se za něj profesor Brumbál postavil. Ani tehdy jsem za ním nedokázal jít. A dodnes mě to mrzí.“

Harry cítil, jak je starý muž, vedle něj, zlomený. Avšak, sám se cítil špatně. Jak s nimi mohl mluvit, má snad halucinace? Už viděl ty titulky v novinách. Prudce zatřepal hlavou a srovnal svůj krok s mužem po své pravici.

XXXXXX

V obouch rukách držel hrnek horkého kakaa a pozoroval muže, jenž nervózně pochodoval po kuchyni. Docela jeho nervozitu chápal. Sám byl nervózní z toho, až Snape příjde. Bylo mu jasné, že bude muset říct, s kým byl poslední dva dny nebo s kým si alespoň myslel, že je. A Snapeovi dojdou všechny souvislosti, a pokud ne hned, tak časem určitě.

Z přemýšlení jej vyrušilo prudké klepání. Hrklo v něm, to už musí být profesor. Muž se též zarazil, ale pak rychle zamířil ke dveřím. Otevřel… chvíli se jeden druhému dívali do očí, a pak muž přitiskl profeosra Snape prudce k sobě, ten objetí váhavě opětoval.

Ale pak mu pohled padl na Harryho a starého muže pustil.

,,Pottere: Co jste zase vyváděl, vždyť jste tu teprve druhý den!“

Chlapec se stáhl do sebe. Muž si toho všiml a odvedl tedy Severuse o kus dál, kde mu proradil vše, co Harry řekl jemu. Profesorovi nebylo do řeči. Zjistil, že malý Severus byl jeho syn, ale už bylo pozdě. Tehdy už byli všichni mrtví. Sedl si naproti Harrymu.

,,Omlouvám se. Myslel jsem, že … že jste už stihl něco provést.“

Snape vypadal opravdu zahanbeně a nebýt toho, asi by teď byl Harry naštvaný. Teď mu bylo profesora spíše líto. Dokonce jej napadlo, že by mu měl říct pravdu, ale hned to zavrhl. Na jednu stranu by to mohlo profesora potěšit, na druhou spíše naštvat. Starší muž se zamračil.

,,Já jsem se ti ani nepředstavil, že? To musím napravit. Mé jméno je Adam Leslie. Ale říkej mi Adame.“

Konečně se dozvěděl, jak se onen muž jmenuje a došlo mu, že ani on se nepředstavil.

,,Jsem Harry… Potter.“

Muž se pousmál.

,,To vím, hned jsem tě poznal, ale to snad každý. Víš co… mluvil si o koních. Já je taky mám. Nechceš se za nimi podívat?“

Chlapec pochopil, že by si ti dva rádi promluvili, a tak se bez řečí vydal ven. Adam ještě za ním zavolal kudy má jít. Prošel malou kůlničkou a před sebou uviděl veliké pastviny a před nimi byla menší kruhovitá ohrada. A Harry toho neznalý nevěděl, na co to je. Ale teď jej více zaujal pohyb ve větší ohradě.

Bylo tam mnohem víc koní, než viděl u Goldwinů. Zase jej obestřel smutek. Nemohl to pochopit, jak to, že je viděl. A vždyť malý Severus byl jeho bratr, nechtěl o něj přijít hned jak jej poznal. Přijali ho tak hezky k sobě, cítil se u nich moc dobře. A najednou je zase stratil, jestli to vůbec bylo možné. Opřel se zády o strom a hlavu si položil na skrčená kolena. Roztřásla jej zimnice a chtělo se mu spát…

XXXXXX

Všude byla tma. Cítil chlad. Slyšel nářky a steny. A něco mu rvalo srdce na kousky. Chvílemi slyšel i to, jak jej něčí hlasy obviňují ze své smrti. Točil se pořád dokola. Nechápal, kde se to najednou vzal. V tom jej však zasáhlo prudké světlo.