Mysty

,,Musíme jim to ukázat! Nemůžeme to před nim tajit!“

Marien nasupeně zíral na svého otce, který se právě rozhodl, že dopisy, které přišly chlapcům od dívek, by měly zůstat utajen.

,,Ale můžeme. Kdoví, co je v tom dopise a co když jim to ublíží a oni zase budou v tom stavu, ve kterém jsme je našli před několika dny. Pozítří pojedou do školy. Zítra jdeme na Příčnou.“

V té chvíli vběhli do kuchyně Harry s Thomasem a zůstali koukat na dopisy. Každý poznal písmo své dívky. V té chvíli nezbylo Arachbianovi, než jim dopisy dát a sledovat, jak oba odcházejí do pokoje, kde spolu zůstali od té události v noci.

Oba rozevřeli své dopisy a začetli se do nich…

Dopis pro Harryho:

Drahý Harry, snad jednou pochopíš, co jsem provedla, ale že to bylo v dobru k mé rodině. S Allospem si rozumím a jeho království je hezké. Je taky kouzelník, takže i tohle budeme mít společné. Měla jsem tě ráda Harry, ale asi jsem si nalhávala, že bych tě mohla milovat. Byl si skvělý a chyba určitě nebyla v tobě, ale ve mně. To štěně si nechám a doufám, že ty učiníš to samé. To je asi vše. Bude se mi po vás stýskat.

Ps: Zmizel můj přívěsek, zničeho nic asi to znamená, že už k vám nepatřím i Losarel o něj přišla. Nejspíš za naši zradu.

                                         Sbohem

                                                          princezna Aleranes Amanda Vendetová-Mortonová

Dopis pro Thomase:

Ahoj Thomasi, včera zmizel můj přívěsek a mé sestře taky, takže je to nejspíš kvůli té zradě vůči vám dvěma. Je mi jasné, že už si slyšel o mém zasnoubení, snad chápeš, že takhle už to mezi námi pokračovat nemůže.Ricardo je úžasný, nemusíš mít strach. Nebudu se rozepisovat o tom, jak se ti omlouvám a co bylo mezi námi. Stejně by to nic nevyřešilo. Takže snad…

                    Sbohem

                                                            princezna Katherina Losarel Lenis Mortonová 

Dočetli snad stejně a s úsměvem se na sebe podívali. Vlastně tohle čekali. Když o hodinu později vstoupili do pokoje Marien a Arachbian, byli překvapeni, když našli oba chlapce ležet v postelích a spát. Mysleli, že je najdou ve stejném stavu, jako před několika dny, ale oni spali a dokonce měli úsměvy na tvářích. Shodli se, že je to jeden velkej zázrak.

…

,,Ty Harry, máš ten seznam, co potřebujeme do tý školy tam u vás?“

Harry se zastavil uprostřed ulice a Thomas se na něj musel zpátky otočit.

,,To si snad děláš legraci! Já myslel, že ho bereš ty! Thomasi, vždyť ti to ráno Marien připomínal!!“

,,Já vím, ale nějak jsem na to potom zapomněl, budeme se muset vrátit a nebo ty tu musíš najít někoho známého, kdo chodí do stejného ročníku, jako ty.“

,,Tak jo, vrátíme se. Půjdeme sem znovu až odpoledne.“

Vydali se zpět k jednomu z krbů, který slooužil k vstupu na Příčnou. Jakmile ale došli, že na ně dohlédli, Harry se zastavil. Nikde okolo nikdo nechodil, jenom u krbů stálo pět mužů, už to samo o sobě bylo divné, ale když trošku víc zaostřil na muže, skoro až přestal dýchat. Poznal, že všichni z nich jsou smrtijedi.

Začínal tušit, že se tu děje něco podivného a o chvilku později se v tom přesvědčil, když si jich ti muži všimli a rychlým krokem se vydali k nim. Harry chytil Thomase a táhl ho za sebou. A ačkoliv Thomas nic nechápal, šel za Harrym.

Když se otočil, všiml si, že ti muži za nimi zrychlili. Hrozně se vylekal a ještě víc zrychlil. O chvíly později ucítil, jak jeho i Harryho něco vtáhlo do úzké uličky mezi obchody. Na ústech jim každému skončila ruka a zabránila jim i v nějkém pohybu.

Mohli jen němě sledovat, jak smrtijedi proběhli kolem nich a vůbec si jich nevšimli. Když už konečně uběhla nějaká chvilka, neznámý sundal ruce z úst chlapců. Ti se konečně mohli otočit a podívat se na toho, kdo jim nejspíš zachránil život. Sice by se jim nejspíše ubránili, ale nepochybovalim že by se jich nakonec objevilo mnohem více a sami dva by je nezvládli.

Šokovaně ztůstali koukat na člověka před sebou. Snad v životě by nečekali, že zrovna on jim zachrání život. Teď na ně koukal spíš zkoumavě a pak promluvil na Thomase.

,,Takže ty jsi můj synovec. Jsem rád, že tě poznávám. Věděl jsem o tobě. Marien mi dal vědět, když jsi se narodil, zval mě na křtiny, ale já nepřišel, mrzí mě to. Do té doby, co jste se objevili na ústředí jsem tě neviděl. Hrozně jsem se bránil styku s jakýmkoliv členem mé rodiny.“

Thomas se na něj pousmál. Ale Severus už ten úsměv neviděl, otočil se na Harryho, který se na něj nejistě díval.

,,Takže si můj syn. Nikdy mě nenapadlo, že když mě Lily opouštěla, byla těhotná. Bude ale trvat nějakou dobu, než si na tento fakt zvyknu. Ale teď už by jste měli jít.“

,,Víš… strýčku… ale nemáš náhodou seznam pro šestý ročník? My jej nechali doma a vůbec nevíme, co bychom měli koupit.“

Snape si povzdychl.

,,Celej Marien. Já vám to koupím, ale vy už běžte domů. Není tu pro vás teď bezpečno.“

Thomas s Harrym se nadějně podívali na Severuse. Ale promluvil jen Thomas, Harry měl v krku knedlík.

,,Takže to máme chápat tak, že příjdeš k nám? Co takhle na večeři? Táta i dědeček by určitě byli rádi.“

,,Snape se zatvářil podivně.

,,Myslím, že radši ještě ne. Ve škole je dám skřítkům, aby vám je dopravili. A teď rychle pojďte. Vezmu vás ke krbům. Jděte rovnou domů.“

Počkal až oba zmizeli v zelených plamenech a vydal se po obchodech, aby sehnal věci pro chlapce a sám potřeboval nové přísady do lektvarů. Zrovna když procházel kolem famfrpálových potřeb, vzpomněl si, že Harry miluje famfrpál a jak si pamatoval, tak Marien ho měl také rád, tak snad i Thomas ho má rád.

Chvilku se rozhodoval, a pak vkročil dovnitř. Pordavačka uvnitř na něj překvapeně koukala a on v ní poznal svoji bývalou studentku a před dvanácti lety i svoji milenku. Stala se jí, sotva vyšla z Bradavic. Jenomže ji od sebe odehnal stejně jako Lily.

,,Severusi… co tady děláš? Pokud si pamatuju, nikdy jsi famfrpálu příliš nehodloval.“

,,Ann… nejdu sem kvůli sobě. Šel jsem okolo a napadlo mě koupit něco i svému synovi a synovci. Májí rádi famfrpál.“

Nevšiml si, jak Ann sebou trhla, protože už se díval, co by koupil chlapcům.

,,Ty… oženil jsi se?“

Severus sebou trhl a bolestivě se na ně podíval, tak bolestivě, až se zachvěla.

,,Ne… nedokázal jsem nikoho milovat od té doby, co jsi odešla. Kam jsi vůbec zmizela? Snažil jsem se tě najít, ale jako by si zmizela z povrchu zemského.“

,,Prosím… už se o tom nebavme. Bylo to hodně bolestivé.Vraťme se k tomu, proč si sem přišel. Kolik je tvému synovi a synovci? A chceš spíše něco většíno a nebo spíš nějaký suvenýr?“

,,Asi spíš suvenýr. Harry má Kulovej blesk, lepší koště nepotřebuje.“

Annie vypadala zamyšleně. Došlo ji, že Kulových blesků je jen pár. A jako každý četla noviny a věděla, že Harry Potter jedno takové má.

,,Harry? Harry Potter? To je tvůj synovec? To není možný!“

,,Ne Harry Potter je můj syn. Dozvěděl jsem se to teprve o těchto prázdninách. Byl to pro mě docela šok a hlavně jsem ho asi dost ranil s tím, jak jsem se k tomu postavil. Nezachoval jsem se zrovna jako správný otec.“

V tom mu pohled padl na přívěsky, které ležely na pultu. Chvilku se mezi nimi přehraboval o chvilku později už měl, to co hledal. V ruce držel balení tří stejných košťat.

,,Mohu si z toho vzít jen dvě?“

,,Ne… je mi líto. Ale třeba tě napadne nějaké řešení pro to třetí.“

Koupil si tedy tři a s pozdravem odešel. Ještě hodnou chvíli myslel na Ann, ale pak už musel jít nakoupit věci pro chlapce do školy.

…

,,Do háje… Harry, Thome, vstávejte! Zaspali jsme! A to jsem tátovi slíbil, že u vlaku budeme včas. Tak rychle… No tak… vstávejte. Za půl hodiny vlak odjíždí.“

Na tohle už oba slyšeli a z postelí vyletěli rychlostí blesku. Do koupelny zapadli společně a rychle provedli ranní hygienu. V pokoji na sebe hodili školní hábity. Harry se znakem Nebelvíru, Thomas zatím beze znaku. Ještě si sbalili hůlky a školní tašky, kde Thomasova byla prázdná, a ta Harryho už obsahovala úkoly přes prázdniny, neviditelný plášť a Pobertův plánek. Harry ještě chytil Hedvičinu klec a už běželi dolů do haly.

To vše stihli začtvrt hodiny. Dole už čekal Marien a jakmile k němu doběhli, rychle je chytil a společně s nimi se přemístil k vlaku, což vzbudilo povyk, protože do teď se tam ještě nikomu nepodařilo přemístit. Ovšem chlapci ani Marien si toho nevšímali a rychle zamířili do vlaku. Kde si Harry i Thomas sedli do prázdného kupé. Marien si sedl naproti nim a nevšímal si, že chlapci ho překvapeně pozorují, až se Harry zeptal.

,,Ty… Mariene. Vlak už bude vyjíždět, neměl by jsi jít?“

,,Ne proč?“

Překvapeně se na ně díval, a pak se plácl do čela.

,,Já vám to neřek, že? No vždyť mě znáte. Jedu s vámi. Budu učit Obranu proti černé magii. Na tom se dohodl váš dědeček s Brumbálem.“

Usmál se na ně a oni s očima nahoru se ještě víc zabořili do sedaček. Ještě teď si pamatovali, když měli s Marienem hodinu zaklínání, Obrany proti černé magii, živelnou magii nebo souboje s hůlkou nebo s mečem. Vlastně měli Mariena skoro pořád. Když neměli hodinu, byl to správný kamarád, ale jakmile začalo vyučování, změnil se i Marien. Pořád měl v sobě tu veselost, ale chtěl po nich až neuvěřitelné věci a oni to museli dokázat a pod jeho velením také dokázali.

Někdy v polovině cesty se prudce otevřely dveře a v nich stál Malfoy.

,,Pottere. Jaká škoda, že už zase jedeš do školy. Ale mám pro tebe vzkaz. Drž se dál od plánů
Temného pána nebo se tobě a tvým přátelům stane něco zlého.“

V té chvíli si stoupl i Marien, kterého doteď Draco neviděl. Draco sebou překvapeně trhl, ale hned se zase zatvářil povýšeně.

,,A ty si kdo? Další lůza se kterou se Potter baví?“

,,Ne, nejsem lůza a vy mi pane Malfoyi laskavě vykejte. Jsem totiž vaším novým profesorem obrany proti černé magii. A jestli se dozvím, že jste někomu něco provedl a tím spíš, jestli těmhle dvěma, budete se mnou mít problémy. Rozumíte? A teď už laskavě vypadněte. Jenom nám tu překážíte.“

A s tím bouchl Dracovi dveřmi před obličejeme.

…

,,A když už jsou zařazeni všichni prváci, rád bych, aby sem dopředu přišel i  Pan Lemarke a nechal se Moudrým kloboukem zařadit do koleje.“

Thomas prošel celou Velkou síní a nechal si nasadit Moudrý klobouk. Ten po chvilce vykřikl…

,,NEBELVÍR.“

Nebelvírský stůl zatleskal a Thomas si sedl vedle Harryho.

,,Dále bych chtěl přivítat novou posilu našeho profesorského sboru, profesora Lemarka. Už po několik let vykonává funkci bystrozora a učí na Akademii La Marefis. Je pro nás obrovskou poctou, že nastupuje na místo profesora OPČM.“

Síní se ozval obrovský potlesk. Nejenže Marien vypadal sympaticky, ale také učil na La Marefis, což je v kouzelnickém světě velkou poctou, tak jako projít jejich náročnou výukou. Harry se podíval, jak se tváří jeho otec. Hrozně ho překvapilo, když si všiml mírného úsměvu na jeho tváři. Nejspíš byl jediný, kdo si toho všiml a v té chvíli se zase o kousek ujistil, že se svým otcem jednou budou určitě vycházet.

,,No a to je pro dnešní večer vše. Děkuji za pozornost.“

Jakmile se Brumbál posadil, na stolech se objevilo jídlo. Thomas i Harry se najedli a vyrazili do Nebelvírské věže. V polovině cesty je doběhli Ron a Hermiona. Zkoumavě je pozorovali a čekali až začnou mluvit. Ti se k tomu ale neměli, až se Hermiona zeptala:

,,Jak jste se měli o prázdninách?“

Harry se pousmál. Takovou otázku čekal. A tak začal vyprávět o dnech na Akademii. O prázdninách u Kaspiku, o psech, kteří jemu a Thomasovi zůstali po tom, co je dívky opustili. Během mluvení došli k portrétu Buclaté dámy, kde Harmiona řekla hesla a společně vstoupili dovnitř.

Všichni okamžitě zamířili do svých ložnicí. Harry s Thomasem okamžitě zkontrolovali, zda jim Harryho otec vše koupil. Hodili po sobě pohledem, když objevili přívěsky s košťati a hned si je připli na řetízky. Pak už se začali převlíkat. V jedné chvíli když stál Harry bez košile na zádech nahý, zády otočený k Thomasovi, Thomas překvapením vykřikl a jeho bratranec se hned k němu otočil.

,,Co se děje?“

,,Máš na zádech znamení Snapeů. Ta tvá proměna na Harryho Pottera ho neskryla. Tady nad lopatkou, takové malé „s“. Je divný, že jsem si toho vůbec nevšiml asi jsem nikdy neměl potřebu si tě prohlížet nahého“

Harry se rozchechtal.

,,To jsem rád, že se tě nemusím obávat, ale už pojď spát.“

Oba zapadli do postelí. Jejich spolubydlící už spali a Ron už též usnul před chvilkou a za pár minut to zalomili i oni dva.