Mysty

,,Voldemort útočí na Bradavice. Pěkně si počkal, až tam skoro nikdo nebude a zaútočil. Tvůj otec nám to před chvílí dal věděl. Tak dělejte. Charlie to šel říct Fénixovu řádu a pan Lemarke šel najít Hermionu s Thomasem.“

Ani jeden z nich nemeškal a okamžitě se oblékli, před odchodem ze dveří se Harry zastavil a podíval na Ginny.

,,Miluju tě, a ať se stane cokoliv, věř tomu prosím a žij dál.“

Věnoval ji zoufalý polibek, a pak se přidali k ostatním v hale. Na všech byla vidět neuvěřitelná nervozita, ale i odhodlanost jíd do boje s plným nasazením, a také ten boj vyhrát.

Arachbien se na ně zadíval a povzdechl si nad mladými lidmi, kteří teď měli nasadit své životy v boji se zlem.

,,Takže půjdeme. Dávejte si prosím pozor.“

A jako první se přemístil, hned po něm ho následovali i ostatní. Objevili se kousek od pozemků Hradu skryti ve stínu stromů. Jako jeden člověk společně vykročili. A pomalým, ale majestnáným krokem se objevili v zádech smrtijedům.

Nikdo z nich nemeškal a okamžitě začala létat kouzla. Několik smrtijedů v prvním okamžiku padlo, ale jakmile jim došlo, že někdo útočí i ze zadu, začali se obratně bránit. Nutno Voldemortovi uznat, že své vojáky uměl vycvičit opravdu dobře.

Harry chápal svoji povinnost. Věděl, že teď už jde o vše. Tento boj měl být poslední. A možná... možná měl být poslední i pro něj. Zrovna teď když našel pořádnou rodinu, ale pokud se dnes nepostaví Voldemortovi a neporazí ho... příjde o mnoho víc lidí – o svoje rodiny, nesměl být tak sobecký, nemohl si to dovolit.

Začal se probojovávat do středu smrtijedů. Podvědomě tušil, že za jeho zády je i jeho rodina, která se mu snaží pomáhat tím, že zneškodňuje smrtijedy. Byl jim za to neskonale vděčný. Věděl, že kdyby se měl starat o Voldemorta i o smrtijedy, tak by to nezvládl.

Konečně jej zahlédl a neomylně k němu zamířil. I Voldemort si jej všiml a teď už jenom stál obklopen svými věrnými a čekal, až se mu Harry postaví tváří v tvář.

,,Je mi tak líto, že si neužiješ další rok svého života, protože hned v jeho počátku zemřeš. Nikdy se nestane, že by jsi mě porazil.“

Ani nenechal Harryho odpovědět a zaútočil.

Je jasné, že jeho první kouzlo bylo Avada Kedavra, neočekávané však bylo Harryho kouzlo, ten vypálil mnoha lidem neznámé kouzlo, kouzlo, které znali pouze absolventi Akademie. Jejich kouzla se znovu spojila a jejich hůlky začaly dávit svá poslední kouzla.

Thomas vykouzlil kolem Voldemorta bublinu a kouzla se držela uvnitř ní. Bylo jich tam čím dál víc a povětšinou to bylo Crucio a Avada. Harry doufal, že některé kouzlo do Voldemorta narazí a on zemře, bohužel pro něj zničil Pán Zla onu bublinu a znovu zaútočil na Harryho.

Jeho útoky se staly ještě víc prudší a Harry měl co dělat, aby se ubránil. Koutkem oka zaznamenal, že strana dobra začíná prohrávat. Bylo jich příliš málo. Pokud co nejdřív nezabije Voldemorta, prohrají. To nemohl dopustit. Z ještě větší vervou se pustil do boje. Ve stejné chvíli, kdy použil Avadu ji použil i Voldemort. Jejich hůlky se znovu spojily. Jen tak tak mu stačily síly, aby tu svoji udržel.

Pomyslný střed se blížil k němu a on mohl vidět potěšený Voldemortův výraz. V té chvíli si vzpoměl na Ginny. Před očima se mu zatmělo a on padl k zemi. Po celé bradavické louce jste mohli slyšet Voldemortův vítězný výkřik, který ale přešel do bolestného. Voldemort padl k zemi a během chvíle se jeho tělo proměnilo v prach, který rozfoukal silný vítr, který se vzal kdo ví odkud.

Smrtijedi padali k zemi a v křečích se drželi za znamení Zla. I Severus padl k zemi. Tušil, že právě teď zaplatí za svoji chybu.

Z lesa vyšli Jednorožci. Zamířili k Ginny, kde se jí poklonili. Potom přešli k Severusovi. Jeden z jednorožců se svým rohem dotkl znamení zla. To jasně zazářilo a zmizelo. Druhý přešel k Harrymu. Jemně se svým rohem otřel o jizvu na čele.

Harry se bolestivě vypjal. A ač všem zatrnulo, nad tou bolestí, srdce jim zajásala. Znamenalo to, že Harry žije. Ginny se k němu rozběhla a u něj padla na kolena.

Chytila jeho nehybné tělo a plakala. Nikomu nedovolila nechat se odtáhnout od jeho těla. A potom... Největším štěstím pro ni bylo, když se i jeho ruce obmotaly kolem jejích zad a jeho ústa vyhledala její rty.

Na milimetr odtrhla své rty od jeho a zašeptala.

,,Harry! Tolik jsem se bála. Já miluju tě až to bolí, kdybys umřel ty, umřela by i velká část mě.“

Přiložil jí prst na rty a též zašeptal.

,,Taky tě miluju. A zemřel bych, kdybys zemřela Ty, ale teď už nás nic nerozdělí, doděláme školu a přestěhujeme se od mých příbuzných. Ne že bych je neměl rád, ale chtěl bych mít vlastní dům a v něm naše děti.“

Nedovolil Ginny nic říct a vtiskl ji prudký polibek, který by pokračoval, kdyby si těsně u nich někdo neodkašlal a oni od sebe nebyli odtrhnuti.

,,Nerad ti do toho mluvím, ale jsi tu uprostřed bojiště plného mrtvol. Nemyslím, že je to to nejlepší místo, kde si vyznávat lásku. A pak, za chvíli tu určitě budou novináři, měli bychom zmizet, jinak se odtud nikdo nedostane a obzvlášť Ty.“

Harry se podíval na svého otce a přikývl. On i Ginny se zvedli a přešli k hranicím pozemků. Tam Ginny ještě pohladila jednoho z jednorožců a v Harryho náručí se nechala přemístit...

Oba šli vstříct šťastné budoucnosti po boku toho druhého.

Závěr povídky Lothalha, doufám, že se vám líbila a neodsoudíte mě za konec. Určitě jste si už všimli, že ty konce u mě jsou uspěchané a takové divné. Já vím, jenomže být mnou bych povídku nikdy neukončila, ale všechno jednou skončí, no a teď se pustím do pokračování další povídky, ještě si ale nejsem jistá které. Co by jste chtěli?