Mysty

 Ahojky lidičky, tak tady přidávám novou kapitolku. Není zase opravená, ale pokud máte tedy někdo zájem dělat BETU tak mi napište na mail prosím (girl00@seznam.cz) Jinak, další už asi teď nestihnu napsat, v sobotu jedu na dovču, ale snad tam bude čas psát, protože se vrátím další sobotu večer, v neděli se budu rychle chystat a v pondělí jedu na vodu, tak snad stihnu tehdy přidat další kapitolku. Jinak pro přidání další kapitolky je limit 15 komentářů. XD čauky

Už ve dveřích se zarazil. Kam by si měl sednout? Co si pamatoval, tak profesor obrany sedával vedle profesora lektvarů, ale vůbec se mu nechtělo přijít do rány Snapeovi. Ale když si všiml, jak se stůl rychle zaplňuje a že jedno z mála místo zůstává právě vedle Snapea, věděl, že si tam musí sednout.

Přesunul se ke stolu a posadil se.

,,Dobrý večer pane..... Snape.“

Málem řekl profesore. Naštěstí se včas vzpamatoval.

,,Pane Pottere.... dobrý večer. Neříkejte, že jste si konečně osvojil vlastnost dochvilnosti.“

,,Budete se divit pane, ale já si tuto vlastnost osvojil již v raném věku. Ovšem, pokud lidé lpějí na úplných vteřinách a nebo pokud mají posunuté hodiny napřed, aby studenti přišli pokaždé pozdě se nemohou divit, že ostatní přicházejí v jinou než stanovenou dobu.“

Snape se zarazil. Jak ten parchant mohl vědět, že má hodiny ve svém kabinetě schválně posunuty o 2 minuty dopředu?

,,No ale pokud by daný člověk raději přišel z předstihem než-li na poslední chvíli, nemuselo by se stávat, že příjde později.“

Harry to vzdal. Jistě, mohl říct, že kdyby chodil na tresty dříve, tak by si profesor určitě vymyslel, že se jich Harry nemůže dočkat. Všiml si, že se Snape pousmál. Jejich část stolu se ponořila do ticha, které bylo celkem nepříjemné.

,,Co jste dělal posledních pár let pane?“

,,Myslíte kromě toho, že jsem musel učit neuvěřitelné množství tupých hlav? Nebo že jsem musel školu zachraňovat od zničení následkem vybuchlých kotlíků či soubojů pitomců, kteří si myslí, že spolkly všechen rozum světa.“

Tak tohle asi nebylo to správné téma. Ale Harry to nevzdával.

,,Ale pane, určitě nebyli všichni tak hloupí. Museli mezi nimi být i tací, kteří byli chytří.“

Snape si odfrkl.

,,Myslíte takové, jaká byla vaše kamarádka, teď již Weasleyová? Pěkně děkuji. Pokud si studenti myslí, že naučit se vše z knih nazpaměť a potom se tím snažit ohromit ostatní a dokonce i vykřikovat správné odpovědi v hodinách je to co po nich chci, tak se pletou.“

,,Ale musíte uznat, že Hermionino knihomolství se hodilo. Když díky ní se nám podařilo Vás zbavit jedu Nagy, aniž byste zemřel.“

,,Och skvěle pane Pottere. Budete mi moji slabost připomínat do konce života? Já tam tehdy chtěl zemřít. Ale díky Vám a Vaší kamarádce se mi to nepovedlo.“

,,Tím chcete říct, že nejste ani trochu rád, že žijete? To snad nemyslíte vážně!“

,,Harry.... Severusi. Prosím stište se, za chvíli tu budou studenti a nebylo by dobré, aby hned viděli, jak se profesoři hádají.“

Oba ředitelce věnovali mírně podrážděný pohled. Harry se znovu otočil ke Snapeovi a stišil hlas.

,,Možná nejste rád, ale my tehdy nechtěli, aby jste zemřel. Udělal jste mnoho věci pro tuto válku, ať už dobrých nebo zlých. Nezasloužil jste si smrt, ale uznání. A žádný člověk nemůže někoho nechat zemřít, když ví, jak mu zachránit život.“

Snape si odfrkl a tvrdošíjně se zadíval na studenty, kteří právě vstupovali do sině. Hnali se jak stádo slonů, jak kdyby jim něco mělo utéct. Prostě pitomci. A za chvíli už vstupoval Hagrid a za ním pomalu a vystrašeně šli studenti budoucího prvního ročníku. A Harry neodolal a naklonil se ke Snapeovi.

,,Snažte se na ně moc nedívat. Přece nám je nechcete vystrašit hned první den.“

Snape se naštvaně podíval na Pottera a hned potom věnoval svůj pohled prvňáčkům, kteří se strachy až skrčili.

Hermiona donesla Moudrý klobouk a rozvinula dlouhý pergamen.

,,Až přečtu Vaše jméno, tak vás prosím, aby jste se přesunuli sem ke mně nahoru a posadili se na stoličku. Na hlavu Vám nasadím tento Moudrý klobouk, který nám prozradí, do které koleje budete zařazení.

Adams Peter“

Malý pihovatý chlapec se oddělil od hloučku studentů a pomalu se vyštrachal až na stoličku, vyhýbaje se pohledu na svého budoucího profesora.

,,Mrzimor!“

Snape si odfrkl a už chlapci nevěnoval jediný pohled.

,,Asembly Kate.“

Na podium sebevědomě vystoupila blonďatá dívka způsobně se posadila na stoličku. Harry zaslechl, jak Snape zašeptal „ZMIJOZEL“ a o chvíli později jeho slova potvrdil i Moudrý klobouk.

Konečné skóre bylo 8 nových zmijozelů, 6 lidí do Mrzimoru, 9 lidí do Havraspáru a 10 do Nebelvíru. Harry si mnul ruce. Sice věděl, že nezáleží na koleji, jaký bude kouzelník v budoucnu, ale přece jen byl Nebelvír a rád viděl, jak se škola plní malými lvy.

Hermiona svinula pergamen, odnesla Moudrý klobouk a posadila se vedle ředitelky, která právě vstala.

,,Dovolte mi, abych vás přivítala v novém školním roce. A je mi velikou ctí vám prozradit, že novým profesorem obrany proti černé magii se stává Harry Potter.

V síni se rozpoutalo hotové peklo, jak najednou každý začal mluvit. Harry se na chvíli postavil, všem věnoval úsměv a zase se posadil. Mohl se vsadit, že vedle sebe uslyšel odfrknutí, ale rozhodl se mu nevěnovat pozornost.

,,Dále bych vás všechny chtěla upozornit, že vstup do Zakázaného lesa bez doprovodu profesora je přísně zakázán. Dále je zakázán pohyb po desáté hodině večerní na chodbách školy. A mnoho dalších věcí, které jsou zakázány si můžete přečíst na školních řádech ve svých společenských místnostech nebo na dveřích pana školníka. Teď si prosím dejte večeři a po té první ročníky odvedou prefekti vašich kolejí. Dobrou chuť.“

Na stolech se objevilo množství jídla a Harry si vzpomenul, jak tohle miloval na počátku každého roku. Nalil si čaj a podal si na talíř trochu bramborové kaše a k tomu osmažená křidélka z kuřete.

Snape vedle si nalil černou kávu a skoro to vypadalo, že jídla se skoro netkne, nakonec si nandal to samé co Harry.

Jedlí v tichosti. Sem tam ke stolu zaletěl hovor některých ze studentů, ale u profesorského stolu nepadlo ani slůvko. Když se Harry najedl, upíjel pomalu čaj a čekal, až večeře skončí. Bylo mu blbé se zvednout moc brzy, ale jak to tak vypadalo, Snape takový problém neměl. Jakmile dojedl, tak se zvedl a bočním vchodem vyšel ze síně.

Harry chvíli počkal a pak se rozhodl odejít taky. Ovšem nedošel daleko. Sotva vyšel bočními dveřmi byl přiražen ke zdi.

,,Pottere! Neopovažujte se na mě mluvit během večeře. Nejsme přátelé, abych musel tolerovat vaše názory, rozumíme si?“

Syčel Harrymu do obličeje a ten si uvědomil, že Snape má nádherné černé oči. Úplně mu vyschlo v ústech a tak si jazykem navlhčil rty. Tím přitáhl Snapeovu pozornost ke svým ústům. Sledoval, jak se Snapeovi zúžil pohled a o chvíli později, aniž by si Harry uvědomoval, jak se to stalo se jejich rty spojili.

Och bože.... bylo to tak skvělé, ale skončilo to moc brzy.

Snape se odtáhl od Harryho a poprvé mohl Harry říct, že viděl vykolejeného Snapea. Ten se nyní otočil a rychlím krokem zamířil pryč. Harry ještě chvíli zůstal na místě, aby se uklidnil a hned potom i on zamířil ke svým pokojům. Rozhodně měl o čem přemýšlet.