Mysty

Ahojky lidičky, tak je tu nová kapitolka. V téhle ještě Severus nebude, ale v té příští se s ním již setkáme. Pro další kapitolku je limit 15 komentářů, protože těch 8 bylo nějak rychle. Překvapili jste mě, jste moc milí, moc vám  všem děkuji. 

První noc se Harry vyspal na zemi a hned druhý den ráno vyrazil na nákupy. Ještě že i kouzelníci měli obchody s nábytkem. Naštěstí se našli i tací, kteří jako Harry raději nábytek nakupovali a taky tací, kteří neměli dostatek magické síly, aby zvládli vyčarovat postel nebo některou větší skříň.

Vstoupil do Kouzelného nábytku u Zeleného vršku. Jakmile ho jedna z prodavaček poznala okamžitě se k němu skoro až rozběhla.

,,Pan Potter.... taková vzácná návštěva. Přišel jste si pro něco určitého? Zrovna včera nám doručili mnoho nábytku z Afriky. Nebo by jste raději něco z Asie? Nebo snad stará dobrá klasika Anglie a Skotska?“

Harry počkal až prodavačka domluví a pak se rozešel podle cedulek k ložnicím.

,,Budu si zařizovat celý byt. Rady nepotřebuji, mám přesnou představu, jak by vše mělo vypadat. Ale samozřejmě budu rád, když půjdete se mnou. Rovnou si můžete objednávané věci zapisovat a já si je rovnou budu zmenšovat, abychom se k nim později nemuseli vracet. Pokud by se mi nějaký kus libil, ale chtěl bych ho v jiném dřevě či jiné barvě, bylo by možné jej objednat na zakázku?“

,,Samozřejmě pane Pottere, vše bude tak jak si přejete.“

Harry se usmál. Musel si přiznat, že být chlapec, který zbavil svět Voldemorta má ńěkdy i své výhody. Zastavil se před postelí z mahagonu. Byla obrovská a neměla ani nebesa. Harry se v otevřených postelích bez nebes cítil lépe. Ty s nebesy mu až často připomínaly přístěnek pod schody.... ne takhle se mu to líbilo více.

Okolo postele stálo mnoho skříní a komod. Všechny svým stylem pasovaly k posteli. Harry si z nich vybral čtyři. Počkal až je slečna zanese do záznamu a rovnou si je zmenšil (naneštěstí si vzpomenul, že by měl používat hůlku) a přesunul je do krabice, kterou přinesl jeden ze zaměstnanců. Přece jen, i zmenšená věc byla velikosti prstu a všechen nábytek by asi do kapes nenacpal.

Potom se přesunul k oddělení pracoven. Jakmile si vybral pracovnu do svého kabinetu, musel zauvažovat, jestli chce ten malý pokoj používat jako další pracovnu. Bylo to zbytečné, jestliže mu kabinet navazoval rovnou na komnaty. Rozhodl se tedy, že pokoj zatím nechá prázdný. Třeba se v budoucnu najde něco, co by do něj mohl dát.

Minul oddělení koupelen. Ta která tam již byla se mu zamlouvala. Miloval bazénky, které měli profesoři a prefekti k dispozici. Přešel tedy k salónkům. Hned ten první, z hlubokými křesly a i pohovkou, se spoustou polštářu v barvě zeleno-červené se mu zalíbil. Vybral si k tomu stolek, bar a ještě nějaké skříně a několik poliček na knihy a přešel k pultu, který měl nad sebou obrovskou ceduly „Pokladna“.

Počkal až slečna přinese seznam nakoupeného zboží a nějaký další prodavač krabici s nábytkem, kterou položil na pult a počkal, až slečna za pokladnou sečte jeho nákup, jakmile před něj položila jeho účet, vytáhl klíč od trezoru, který obtiskl a pod to hodil svůj podpis.

Usmál se na slečny, pokynul prodavači a s krabicí vyšel z obchodu. Za půl hodiny už byl ve svém Bradavickém bytě. Jelikož byl nábytek do salonku nahoře, rozestavěl ho jako první po pokoji a pak se ho jal zvětšovat. Líbilo se mu co viděl, tady se mu bude bydlet dobře. Dovybavil i ostatní pokoje a přešel ke dveřím, mezi ním a Weasleyovými. Mírně na ně zaklepal a počkal až se otevřou.

Netrvalo to dlouho a intenzita otevření byla opravdu velká.

,,Harry! Konečně! Hermiona říkala, že si ráno odešel.“

V tom si Ron všiml, již vybaveného pokoje.

,,No páni! Byl si nakupovat? Vypadá to luxusně. Můžu se podívat všude?“

Nepočkal ani na Harryho souhlas a okamžitě nahlížel do ostatních pokojů.

,,Prosímtě promiň, Harry, ale znáš ho. Tolik se těšil, že teď tě bude vídat opravdu často, že skoro ani nemohl dospat, ale ráno si vyrazil brzo a on už tě nestihl, byl z toho celkem nešťastný.“

Hermiona se pomalu rozešla za svým manželem. Jako on se podívala na vše nové a pak jej odtáhla zpět k Harrymu do salonku, kde si posedali na novou pohovku.

,,Co si dáte? Bar mám zatím vybavený jen základními nápoji, ale snad se tam něco, co budete pít najde.“

Ron už si určitě chtěl objednat nějakého pořádného panáka, ale Hermiona jej předběhla a pro oba si požádala o máslový ležák. Pak s Ronem překvapeně vydechli. To když Harry začal mluvit a během toho se dvířka na baru otevřela, objevili se tři flašky ležáku, které vzduchem mířily k nim. Bar se zavřel a ležáky přistály před každým jeden. Vedle nich se objevily skleničky a ležáky se sami otevřely.

,,Nalijte si prosím sami kolik chcete.“

,,Harry! To je naprosto úžasné! To stačí pouze na to prostě myslet a ani se tomu nějak moc nemusíš věnovat?“

Harry se pousmál.

,,Jo tak nějak. Neděsí vás to? Já to pokládám za samozřejmost, ale pokud by vám to vadilo, snažil bych se myslet na to, abych to nedělal.“

,,Harry.... kámo. Dělej jak si zvyklý. My tě nikdy odsuzovat nebudeme, vždyť víš. Jen... asi ti budu ještě nějakou dobu závidět.“

,,Věř mi, že nemáš co. Mnoho lidí se neumí smířit s tím co umí. Děsí je to. Někdy bych byl raději, kdybych to neuměl. Ale pak jsou zase chvíle, kdy jsem rád, že umím to co umím.“

Hermiona si přisedla k Harrymu a stiskla mu ruku. Ten se na ni vděčně podíval.

,,Jak se těšíš na zítřek, Harry. Zahajovací hostina v Bradavicích, nechybělo ti to?“

Harry se vděčně podíval i na Rona za změnu tématu.

,,No samozřejmě, že se těším. Už se nemůžu dočkat té spousty jídla, co zase všude bude. V kolik máme vlastně v síni být my? Předpokládám, že to musí být ještě před studenty.“

,,Ano, studenti dorazí někdy kolem osmé hodiny. Profesoři tam většinou všichni jsou do třičtvrtě na osm, většinou každý z nich ještě potřebuje něco vyřešit a tak.“

Společně strávili příjemné odpoledne a rozešli se až večer.