Mysty

 Přemístil se na okraj Bradavic a rovnou zamířil do Velké síně. Pozdravil již snídající profesory a sám si sedl na stejné místo jako včera. Nalil si džus a podal si toust, který si natřel marmeládou. Vedle něj se odsunula židle a na ni se sesunula Hermiona.

,,Kde jsi včera byl Harry? Po večeři sem se k tobě chystala, ale neotevřel si mi. Z večeře si se vytratil hrozně narychlo. Stalo se něco?“

Mohl si myslet, že Hermioně nic neuteče.

,,Já… potřeboval sem jen nějaké klidné místo. Přemístil jsem se do svého domu. Vrátil sem se teprve před chvílí a hned sem šel na snídani.“

,,Aha, tak dobře. Musí toho na tebe být hodně, že?  Škola a spousta dětí. Ale neboj, zvykneš si. Ty máš pro tohle nadání. Jen si vzpomeň na Brumbálovu Armádu. Vedl si ji skvěle.“

,,Jo, ale tam sem měl tvoji a Ronovu pomoc, tady na to budu úplně sám. Ale nějak to zvládnu, nemusíš se bát. Teď si ještě musím jít pro věci a čekat na svoji první třídu.“

S tím se zvedl a odešel.

……..

Za chvíli už začnou chodit žáci. Lhal by, kdyby tvrdil, že není nervózní. Byl nervózní a to hodně. Od katedry otevřel dveře a počkal, až se všichni nahrnou do třídy. Pak je znovu zavřel. Okamžitě se ozvalo šuškání a Harrymu hned docvaklo, že by možná měl používat hůlku.

 Počkal, až se všichni uklidní, pak se sám zvedl a postavil se před stůl o který se opřel.

,,Dobré ráno, jsem Harry Potter, i když se vám asi nemusím představovat.  Jak víte, jsem vaším novým profesorem na Obranu proti černé magii. No a jelikož bychom neměli zahálet, tak bych první hodinu chtěl zjistit, co vše vás předchozí profesor naučil.

Mám tu sice osnovy, podle kterých ste se měli učit, ale znám z vlastní zkušenosti, že to tak vždy není. Takže je začneme od počátku projíždět a každé kouzlo si i vyzkoušíme. Takže si učebnice ukliďte a připravte se trochu zapotit.“

Na konci dne už byl Harry úplně vyplivnutý. Na večeři se šinul. Nemohl pochopit, jak jednoho dospělého může banda tolika dětí tak unavit. Na židli až dopadl. Hermiona vedle něj se zachichotala.

,,Dali ti zabrat, že? A teď si představ, že takhle to bude pět dní v týdnu. A počkej, až ti ještě přibydou testy i tresty. Moc času potom na osobní život nezbývá, ale my s Ronem si nemůžeme stěžovat.“

Harry se pousmál.

,,To věřím, že vy dva si nemáte na co stěžovat. Já osobní život poslední dobou stejně nemám, takže mi to nijak vadit nebude a až si to vše správně uspořádám, tak to bude v pohodě.“

,,Když myslíš…. A tady nám přichází profesor ze sklepení. Dnes stihl dát několika dětem trest a asi pět jich během dne přišlo na ošetřovnu a dožadovalo se uklidňujících lektvarů. Letos se opravdu překonává. Nikdy nový rok takhle nezačal.

Minerva dokonce sezvala pohotovostní poradu, kde jsem byla já, Poppy a Minerva samozřejmě. Shodly sme se, že si s ním někdo musí promluvit. To nejde, aby hned od začátku takhle  ničil ty malé. Zítra bude mít poprvé první ročník tohohle roku. Nemůžeme dovolit, aby si z první hodiny odnesli nervový šok.“

Okamžitě jej napadlo, jestli se to netýká včerejšího večera… ten polibek… Sám na něj nemohl zapomenout. Kvůli tomu odešel k sobě domů. Nikdy by ho nenapadlo, že on a Snape mohou… Co vlastně? Sám nevěděl. A ani nevěděl, jestli chce zjistit co. Po zklamání s Peterem měl strach se znovu vázat. I když musel přemýšlet, jestli by se chtěl Snape… spíše Severus po včerejšku… jestli by se chtěl vázat.

A vlastně nevěděl ani on, jestli chce něco mít se Sn… ne vlastně Severusem. Bylo to tak nové. Vždy se nenáviděli. I když pravda, ten den, kdy se odehrála bitva a několik dní potom, kdy Hermiona uplatnila svoje knihomolství a zachránila Severuse. Ty dny, kdy se dozvěděli i další podrobnosti toho, jak moc jejich strana vděčí za vítězství bývalému smrtijedovi.

Ne… už ho nenenáviděl. Nedalo se říct, že by ho ale měl rád. Spíš k němu cítil respekt. Ale po včerejšku… nevěděl, co vlastně k Severusovi cítí.

,,Harry! No tak Harry! Vnímáš mě? Už chvilku na tebe mluvím a ty nic.“

,,Promiň. Zamyslel sem se.“

,,V pořádku. Tak půjdeš se mnou? Nechce se mi tam jít samotné.“

,,Jistě. Půjdu s tebou. A kam vlastně půjdeme?“

,,Ty si mě opravdu nevnímal. Dostala sem za úkol to se Snapem vyřídit a jelikož to vypadá, že dnes nedorazí na večeři, tak se musím stavit u něj a to se mi samotné moc nechce. Nebojím se ho… to ne, ale víš jak. To že bych s ním o tomhle měla mluvit, když je v téhle náladě se mi nezdá moc dobré.  I když vím, že by mi nic neudělal tak…“

Harry si spílal, že se jen na chvíli zamyslel, ale teď už své slovo nemohl vzít zpátky.

,,Chceš jít hned?“

Hermiona si oddechla a usmála se na Harryho.

,,Hned jestli ti to nevadí. Ráda bych to už měla za sebou.“

,,Co mám s tebou dělat. Tak pojď. Jsem tak unavený, že hned potom půjdu spát.“

A tak se společně vydali až do sklepení. Před dveřmi Hermiona mírně zaváhala, ale pak zaklepala a vyčkala, než se dveře otevřely.

Snapeův pohled nejprve zalétl k Hermioně, ale pak se zadíval na Harryho. Jeho pohled přerušilo, až Hermionino zakašlání.

,,Profesore… Snape. Nemůžete se takhle chovat k dětem. Nevím, co Vás to popadlo, ale dnešní bilance je opravdu špatná. Zítra budete mít první ročníky. Snažte se prosím mírnit. Dnes sem si s Vámi přišla promluvit ještě já, ale zítra už může přijít Minerva.

Jestli máte nějaké problémy nebo pokud si potřebujete o něčem promluvit, jsme tady, ale nemůžete si svůj vztek vybíjet na dětech.“

,,Paní Weasleyová! Jak se já chovám ke svým studentům Vám může být jedno. Ale nemusíte se bát. Zítra si tohle k prvním ročníkům nedovolím. Chápu, že potřebujeme, aby zůstali na této škole, i když většina z nich budou určitě další tupé hlavy. Jenže někteří z nich jsou opravdu schopni se držet standarty této školy. Ale je jich minimum, avšak mám to stále na paměti. Teď pokud mne omluvíte musím opravit opakovací testy, které dnes mé třídy psali.“

S tím se otočil a zavřel jim před nosy. Harryho jako první napadlo, že se na něj znovu nepodíval. Ale otočila se k němu Hermiona.

,,To šlo lehce. Ani jsem nečekala, že to půjde tak dobře. Takže vzhůru do hajan. Vždyť ty se sotva držíš na nohou. Uvidíš, že časem, i když práce přibude, to bude lepší. Zvykneš si.“

Jakmile došli ke svým pokojům, tak  se rozloučili a každý odešli spát.