Mysty

Ahoj, tak jsem tu s novou povídkou. Další nová bude až za hodně dlouho. Prvně chci dokončit povídky Dcera kmotra a někdy je něco jinak. Tahle povídka ještě nemá název a snad časem vymyslím nějaký dobrý.

Takže komenty jsou důležité. Doufám, že se vám bude líbit.

,,Vstávej kluku! Za chvíli se vzbudí Dudlánek a já chci, aby snídaně byla připravena. Jedeme s ním na nákupy.“

Teta Petunie se otočila a po schodech dolů se vydala do kuchyně. Na posteli se zavrtěl již šestnáctiletý mladík. Z nočního stolku si podal brýle, nasadil si je a porozhlídnul se po pokoji, v kterém letos naposledy vstával. Hodil pohledem po stole,  kde ještě ležel dopis od profesora Brumbála, který mu včera donesl Fawkes.

Ještě teď před očima viděl tu krátkou zprávu, kde mu Brumbál oznamoval, že pro něj ráno příjde profesor Snape a nechá si Harryho u sebe. Harry nechápal, jak mu to profesor Brumbál mohl udělat. A jak mohl Snape souhlasit? To byly otázky, které mu už od večera kroužily hlavou a nechtěly jej opustit.

Jeho myšlenky ale byly přerušeny dalším zaklepáním tety na dveře a jejím následným popohnáním. Harry na sebe hodil košili ( kalhoty už měl) a vydal se dolů.

Na pánvičce už se smažila míchaná vejce.Harry s nimi zamíchal, hodil pečivo do  toustovače a vrátil se zpět k vejcím. Práskly dveře. To už došel strýček Vernon a Dudley. Oba seděli u stolu a celí nedočkaví čekali na snídani. Harry věděl,  že teď nesmí strýci říct o tom, že jeden z jeho učitelů dnes příjde, nejenže nechtěl strýc o tom nic slyšet, ale taky proto, že u snídaně se nevyplácelo jej vyrušovat.

Proto sám do sebe rychle hodil svoji porci snídaně a vyčkával, protože jeho strýc do sebe musel naházet mnohem větší porci, Harry doufal, že to bude co nejdřív, aby se mohl se strýcem domluvit na Snapeově návštěvě. Ovšem strýčkovi to dnes trvalo neuvěřitělně dlouho. Harry už sii stihl umýt hrnek i talíř a teď už jen čekal na vhodný okamžik. Jeho čekání ovšem přerušil zvonek u dveří.

,,Hej kluku otevři, to bude Peters,“ otočil se na svoji ženu, „nabídl jsem mu, že může jet nakupovat s námi.“

Harry vyšel do chodby, došel ke dveřím a otevřel je.

,,Přejete si?“

Za dveřmi stál neznámý muž.

,,Dobrý den pane Pottere. Máte zbaleno?“

Harry s úžasem zíral na svého profesora lektvarů. I když tohle ani nebyl jeho profesor, tenhle muž s ním neměl nic společného. Muž před ním měl bílé triko a světle modré jeansi. I vlasy byly jiné, tyhle byly krátké a už se ani neleskly.

,,Pottere nezírejte tak na mě a radši si doneste věci.“

Harry se vzpamatoval, otočil se a vydal se nahoru pro Hedviku s její klecí a svůj kufr. Když sešel dolů zjistil, že jeho profesor už není v chodbě. V kuchyni bylo podezřelé ticho. Pomalu otevřel dveře a div neomdlel překvapením. Snape popíjel tetin nejlepší čaj s nejlepšího čajového setu, který Dursleyovi měli. A Dursleyovi? Ti se krčili v rohu a očima rozšířenýma strachy pozorovali neznámého navštěvníka.

,,Profesore Snape, mohu vás o něco poprosit?“

Snape nadzdvihl oboči, nebyl zvyklí, že by ho Potter prosil.

,,Snape? Severus Snape?“ Teta Petůnie si dodala víc odvahy a prohlídla si muže, jenž pil její nejlepší čaj.

,,Vypadáte jinak, ale pamatuji si vás, často jste byl u nás, chodil jste s mojí sestrou.“

Harry se rychle obrátil Snape a to co viděl ho překvapilo ještě víc. V Snapeových očích uviděl bolestný nádech, který ovšem okamžitě vystřídal klasický chladný pohled. Ovšem Snape se rozhodl nevšímat si Petůnie a otočil se na Pottera.

,,Co potřebujete, Pottere?“

,,Pane, mohl byste prosím otevřít přístěnek pod schody?“

Snape kývl, vyšel ven na chodbu, kde mávl hůlkou a dveře se s cvaknutím otevřely. Harry s radostí malého dítěte vběhl dovnitř. Po chvíli vyšel společně se svým kulovým bleskem a hůlkou.

,,Pottere vy jste měl zamčené koště a hůlku? Jak dlouho?“

Harry se na něj překvapeně podíval. Opravdu je to Snape? Toho by nic, co by se týkalo Harryho nezajímalo.

,,Tak Pottere na něco jsem se ptal!“

,,Od začátku prázdnin pane. Vždy to tak je.“

Snapeovi zlostně zablesklo v očích, hned se však zase ovládl.

,,Pane můžeme jít.“

Snape se otočil, Potter už stál ve dveřích, v jedné ruce těžký kufr v druhé Hedvičinu klec společně s kulovým Bleskem.

,,Pottere, to chcete jít takhle? Nemůžete si obléct něco slušnějšího?“

Harry se podíval na své oblečení, a pak na profesora jako na blázna.

,,Pane, já nic jinýho nemám.“

,,Pottere, takhle u mě teda chodit nebudete. Nedá se dělat nic jiného, než že vám teď půjdeme něco koupit.“

Harry byl tak překvapen, že jen pozoroval, jak profesor posílá jeho věci pryč a vbychází ven, kde se otočil zpátky na Pottera.

,,Ale pane, já nemám žádné mudlovské peníze.“

Harry se zarděl rozpaky. Nebylo mu příjemné o tom mluvit.

,,Pottere a to si myslíte, že půjdeme nakupovat do mudlovského obchodu? I kouzelníci mají obchody s mudlovským oblečením. A neřekl jsem, že si to budete platit, platím já, pár kousků oblečení mě nezabije.“

Harry neměl slov, a tak jenom pozoroval, jak jeho kufr mizí společně s Hedvičinou klecí a Kulovým bleskem.

Snape vyšel ven a Harry jej náledoval. Došli až na konec ulice, vlezli do kouta a Snape chytil Harryho. Než se Harry stihl bránit oba zmizeli. Cítil se, jako by ho protahovali rourou…..Objevili se před velikou budovou. Harry pochopil, že to bude ten obchod, ale ještě pořád byl naštvaný na Snapea, že ho na to neupozornil.

,,Pottere, uklidněte se. Kdybych vám to býval řekl nedovolil byste mi to.“

Harry zapomněl, že Snape umí číst myšlenky. Proto se ani nedivil, že ví na co Harry myslel. Rozhodl se tím nezaobírat  a radši přišel blíž k budově a začal si ji prohlížet. Spíše připomínala skladiště, než nějaký obchod. S otázkou v očích se podíval na Snapea, který ho doposud pouze pozoroval a nehl se z místa.

,,Pottere, no jenom projděte tou zdí a uvidíte.“

Harry se rozmýšlel, zda má projít, ale nakonec zvítězila jeho zvědavost a on prošel dovnitř.

To co uviděl jej překvapilo. Všude dokola byly obchody se vším možným. Mudlovské předměty pro kouzelníky, začarované tak, aby jej mohli používat kdekoliv a kdykoliv. Oblečení pro všechny příležitosti. Kavárna, cukrárna, restaurace. Knihkupectví, Lektvarové království, oddělení pro kutily, potřeby do domácnosti a ještě jiné další. Snape ho jen s pobaveným úsměvem pozoroval.

,,Pottere pojďte, ať vše stihnem.“

Harry ho následoval až k obchodu s oblečením pro každou příležitost. Z venku to vypadalo, jako malý krám, ale uvnitř, uvnitř to bylo velikostí stejné, jako fotbalové hřiště.

Sotva vešli, hned se k nim hnala jedna z prodavaček.

,,Mohu vám pomoci?“

,,Ano, tady pro něj budeme potřebovat nový šatník.“

Ukázal na Harryho a v duchu se usmál nad jeho vyděšeným pohledem.

,,Já si zatím zajdu něco koupit a vy zatím buďte tady a kupte si oblečení.“

Potom se naklonil k uchu prodavačky a zašeptal ji, že na ceně nezáleží, hlavně ať je to dobrá kvalita. Ta přikývla a s profesionálním úsměvem odváděla Harryho pryč. Ten se ještě v naději uniknout tomu otáčel zpět na profesora Snapea, ale ten už tam dávno nestál.

Prodavačka mu vysvětlila, že vždy, když se mu něco zalíbí ma nato ukázat svojí hůlkou a pronést formulku: „Harapte.“ A oblečení se objeví na něm a on si bude moci vyzkoušet, jak mu sedí. Také mu prozradila, že celou dobu bude blízko něj a bude mu k pomoci.

Harry se dal do zkoušení, ale sám by si vybral jen pár kousků, bohužel pro něj, zůstala prodavačka opravdu na blízku a ukazovala mu další a další věci. Když přišel zpět profesor Snape měli už pšknou hromadu oblečení a když se za to chtěl Harry omluvit, zastavil ho Snapeův pohled. Profesor pak vše bez řečí zaplatil a kouzlem poslal věci pryč.

Potom chytil Harryho za rameno a odvedl jej do restaurace, kde jej usadil ke stolu. Teprve tehdy si Harry uvědomil, jaký má hlad. Oba si objednali a během chvilky měli i jídlo na stole.

Harrymu se prvně vlbec nechtělo jídlo jíst. Tak hezky to vypadalo naaranžované, ale potom jej přemohl hlad a on během chvilky vše snědl a ani si nevšiml, že ho Snape chvílemi pozoroval.

Potom vyšli oba znovu před budovu a přenesli se. Tentokrát na to byl Harry připraven, ale nebyl připraven na dům, který se před ním objevil. Co dům, to nebyl dům, to byl zámek. Snape před Harrym otevřel dveře vedoucí dovnitř a Harry překvapením vydechl.

Představoval si Snapeův dům stejně chladný, jako jeho kabinet, ale sem proudilo tolik světla a stěny byly vymalované veselími barvami, že někomu by dalo práce uvěřit, že tento dům patří tomu samému Snapeovi, který je pořád tak chladný.

Procházeli místnostmi a Harry byl čím dál víc překvapen. Jediné co ho neřekvapilo byla obrovská knihovna, snyd větší než ta v Bradavicích. Když ho Snape dovedl do jeho pokoje, utekla mu slza.

Pokoj byl snad desetkrát větší, než ten u Dursleyů a byl vymalován světlou červenou, promíchán světle až tmavě oranžovou.

,,Děkuji pane. Moc se mi to líbí.“

Harry se dojatým pohledem pohledem podíval na svého profesora. Ten sám měl v očích skelný pohled, ale když se na něj Harry podíval, párkrát zamrkal a znovu měl na tváři svůj chladný výraz. Harry  nechápal, co se to se Snapem děje a proč vlastně bydlel v tomhle domě.

,,Tak Pottere, běžte spát, uvidíme se ráno.“

A Harry i když měl plno otázek jej poslechl a zalezl do postele, kde okamžitě usnul.