Mysty

,,Pottere vlastně Snape vstávej, profesor už chce jít!“

Harry se na posteli jen pomlel a před vetřelcem, který se ho snažil vzbudit si schoval hlavu pod polštář. V té chvíli vypadal Draco opravdu naštvaně. S Potterem se nikdy nemuseli, teď mezi nimi bylo křehké příměří, ale jestli se okamžitě nepomele, příměří asi skončí. Potom se mu na tváři objevil ďábelský úsměv a o chvíli později mu odpovědí bylo prudké zakřičení a vyletení Harryho z postele. Z vlasů mu kapala voda a na tváři měl naštvaný pohled.

,,Malfoyi, co to má znamenat?“

,,Ach dobré ráno, Snape, tvůj otec už by rád šel a poslal mě pro tebe, bohužel pro tebe jsi nebyl k probuzení.“

Harry se zamračil.

,,Už chce jít?“

Kouknul se na hodiny a zasténal, v noci usnul až k ránu. A pokud to správně spočítal tak spal stěží dvě hodiny.

,,Jo takže dělej.“

A rychle vypadl z pokoje.

Harry se rychle oblékl, do ruky chytil svůj kufr do druhé koště, oboje si zmenšil a zamířil dolů do haly, kde byl jeden z krbů připojených k Letaxové síti. Všichni už tam čekali a on se trošku zastyděl, že zdržuje, ale pak se omluvně usmál. Jeho otec mu kývl a všichni popříli dobré ráno.

,,Takže jakmile vkročíte dovnitř udáte co by adresu kabinet ředitele, Bradavice. Profesor Brumbál už tam na nás bude čekat. Takže první půjde Sabrine, potom Draco, Harry, Tonksová a nakonec já.“

…

Harry vykročil z krbu do tak známé místnosti. Hned jej přivítal Brumbál a pokynul mu k jednomu z křesel. Jakmile už tam byli všichni, začal Brumbál mluvit.

,,No tak předně jsem rád, že se vám nic nestalo. Mrzí mě ta záležitost se slečnou Grangerovou.“

Harry se víc zahloubal do křesla, ale pořád dál poslouchal.

,,Určitě už víte o těch útocích na ostatní skupiny při cestě. Naneštěstí se mi ozvali i ředitelé ze škol kam měli dorazit. Zjistil jsem, že všichni jsou na naší straně. To jen vy jste byli na škole, která je na temné straně. Moc se vám omlouvám, nikdy by mě to nenapadlo.

No ale jelikož mi nemůžeme tam, příjdou jejich žáci k nám, alespoň teda někteří, přijedou už dnes někdy odpoledne. A vy, aby jste splnili své úkoly budete s nimi na pokojích. Z každé školy jich příjde šestnáct. Osm šesťáků a osm sedmáků. Takže do vaší skupiny přibyde dalších šest lidí. A to vždy dva z jedné školy. Měli by přijet už dnes. Takže vy si svoje věci nenoste na koleje, ale jděte k profesorce McGonagalové, ona vám ukáže kam máte jít, ale budete to mít ztížené, protože vás bude o tři žáky méně.

Slečna Parkonsonová a pan Satarn už byli posláni domů, bohužel nebudou souzeni, protože jejich rodiče jsou vlivní kouzelníci. A prosím už běžte a ty Severusi, mohl by jsi k večeru přijít, potřeboval bych něco probrat.“

Snape přikývl a společně se všemi vyšel ven před chrlič. Tam se zastavil a podíval se na ně.

,,Takže jste slyšeli, běžte za profesorkou McGonagalovou, uvidíme se na večeři.“

Otočil se a po boku s Tonksovou odcházel. Všichni pozorovali jejich vzdalující se postavy a jako první promluvil Draco.

,,To to nikdy neskončí?“

Harry se uchechtl a pobaveně se na něj usmál, nad Dracovým výrazem.

,,Jak je vidět moc Brumbála neznáš. On už je takový. Vždy musí vše dotáhnout do konce, nikdy nic nevzdá.“

,,To mi říkáš brzo, už jsem v tom namočenej.“

Sabrine se k němu z boku přitulila.

,,A to ani trochu nejsi šťastný? Budeš se mnou moci strávit delší dobu.“

Draco se na ni usmál.

,,To máš pravdu. Možná, že to nebude tak špatný.“

,,Hele, na co zase myslíš? Nic takovýho nebude. Pokud s nimi přijede nějaká holka, ubytuju se s ní.“

Draco se zatvářil vyděšeně.

,,To by jsi mi přece neudělala. Sabrine, no tak.“

Rozesmála se jeho výrazu a Harry jen pobaveně pozoroval jejich hádku, ale když viděl, že už by zase chtěli pokračovat, stopnul je a nasměroval je na cestu ke kabinetu profesorky McGonagalové.

Jakmile došli ke kabinetu, tak se na sebe podívali, kdo zaklepe. Nikdo z nich se k tomu zrovna nehrnul, a tak si Harry povzdychl a z utrpitepským pohledem zaklepal.

Chvíli se nic nedělo, a pak se najednou před nimi otevřely dveře a v nich stála profesorka McGonagalová a pozorně si je prohlížela.

,,Takže už jste tu. Dobře půjdu teď s vámi a ukážu vám, kde budete bydlet po dobu pobytu žáků z jiných škol. Chci vás jen upozornit, že předpokládám, že i když jste zde, budete se chovat slušně a půjdete jim příkladem, rozumíte? Nechci na vás slyšet jakékoliv stížnosti, co by si potom o nás ti ostatní pomysleli. Vaším vedoucím samozřejmě zůstává profesor Snape a jako váš doprovod tu je bystrozorka Tonksová, i když pochybuji, že by jí bylo potřeba, ale Brumbál to tak zařídil. Pojďte tedy za mnou.“

Šli chodbami, některé Harry poznával, do jiných se ještě nestačil podívat, ale předpokládál, že na plánku budou. Když ještě byli všichni tři spolu, dali si slib, že to do konce školy zvládnout, teď už to nanejvýš bude moci projít z Ronem, i když… Jak ten se k němu bude chovat, potom, co už tu nebude Hermiona. Nebude ho obviňovat z toho, že se přidala na stranu zla? I když měl Rona rád takového, jaký byl, tak si nemohl být jistý, co jej napadne, protože jeho myšlenkové pochody se nedaly nikdy moc předvídat.

Konečně se zastavili. Podle toho, jak to tam vypadalo a podle pár obrazů na zdích, Harry hádal, že jsou v jedné ze západních věží. Ale jistý si tím úplně nebyl, protože po celou dobu spíše přemýšlel, než aby sledoval cestu.

,,Takže za tímto obrazem jsou vaše pokoje. Kdo si který vybere je jedno. Nemáte určitý rozvrh dne. Jen se společně s novými žáky musíte dostavit na každou vyučovací hodinu, kterou máte na svém rozvrhu. Vám zůstávají ty, které jste si zapsali na začátku roku, oni jakmile přijedou si vyberou. Ani večerku nemáte nijak stanovenou, ale prosím, jak jsem říkala, ukazujte jim spíše tu lepší stránku naší školy a choďte spát brzy. Každý den se u vás na nástěnce objeví nový úkol a instrukce k němu.

    Ve Velké síni budete mít svůj vlastní stůl. Nezakazuji vám stýkat se s ostatními bradavickými žáky, ale spíše se držte žáků z jiných škol, snažte se od nich něco naučit a samozřejmě, vy zase učte je.Takže já už půjdu. Kdyby jste měli nějaké otázky, problémy, či něco potřebovali, tak profesor Snape už zítra jistě bude informovaný, tak choďte za ním. Pokud by jste jej nenašli, určitě vám rád poradí jakýkoliv učitel.

    Zítra se ještě nezapojíte do výuky, ale budete mít den na to, aby jste se lépe seznámili s vašimi novými spolubydlícími. Takže nashledanou.“

Harry se zarazil.

,,Počkejte paní profesorko.“

,,Ano, pane Pottere?“

,,Jaké je heslo?“

,,Není žádně heslo. Málem bych zapomněla,  profesor Brumbál objednal nějaké mudlovské senzory, stačí prý se dotknout vaším ukazováčkem, prstenu, jenž je na obraze, ono vám to sejme otisk a půstí vás to dovnitř, samozřejmě je to i nějak kouzelnicky upravené, ale pokud by jste chtěli vědět něco víc, musíte se zeptat profesora Snapea, každá skupina má totiž jiný vstup.“

Otočila se a odešla. Draco se Sabrine, nevěřícně pozorovali prsten na obraze, nevěřili, že by něco takového bylo možné, ale Harry, který už to znal z televize, kdy ji tajně sledoval, si stoupl k obrazu, přiložil ukazováček na kámen prstenu a pochvilce se před nimi otevřel vstup.

Pomalu společně vkročili dovnitř a vydechli. Čekali cokoliv, ale tohle ne.Před nimi soce byla obrovská místnost, ale jinak docelá prázdná, i stěny byly holé. Vedly odtud patery dveře. Vyzkoušeli první, za nimi se skrývala knihovna, naneštěstí vybavena a v příjemných barvách. Za dalšími čtvery dveřmi byly pokoje, vždy po dvou postelích a v tom posledním, byly postele tři.

Vešli znovu do velké místnosti a chtěli vykouzlit nějaký nábytek a vůbec to tam nějak zušlechtit, ale jejich kouzla nefungovala a to ani v pokojích či v knihovně. Draco vztekle dosedl na zem.

,,Co si myslí, že budeme spát na holé zemi? A nebo že, si to všechno vyrobíme ručně a pro dřevo si půjdeme do Zapovězeného lesa? Tak to se tedy mýlí. Nikam nejdu a hned na večeři si promluvím z profesorem Snapem.“

Harry i Sabrine s nim souhlasili, a tak si sedli k němu. Měli odtud skvělý výhled na hlavní dveře, takže se rozhodli počkat, až příjdou ostatní, aby se s nimi mohli seznámit a potom jít na večeře. Konečně se dveře začaly otvírat…