Mysty

Tak další kapitolka, ale příjde mi, že raději píšu, když tu mám víc komentářů, dokonce mám i větší chuť častěji napsat další kapitolku. Nepřipadáte si tak někdy taky? Jo a taky, podívejt se prosím na stránku http://www.povidky-odkazy.estranky.cz/ jsou tam povídky rozděleny podle témat, ale je jich málo, tak se přidejte, prosím. A teď už můžete číst.

Konečně dosedli na zem a teprve v té chvíli se rozhlédl, kde že to vlastně jsou. A to co zjistil mu vyrazilo dech. Stáli před domem jeho otce. Tam, kde s ním byl na konci prázdnin. S pozvedlým obočím se podíval na otce. Spíše očekával, že se vrátí zpět do Bradavic.

,,Ehm… proč jsme tady? Nebylo by lepší jít do Bradavic?“

,,Ne Harry, sem je to blíž než do Bradavic a ještě ke všemu jsme všichni unaveni, potřebujeme si odpočinout a já zatím nepíšu Brumbálovi.“

A už šel směrem k domu, Tonksová ho následovala. Nejspíš ji stačil říct vše, i to, kde právě teď jsou. Draco Sabrine také vše řekl, ale tohle netušil ani on. Nejistě se díval na Harryho, a pak se odvážil zeptat.

,,A kde to vlastně jsme?“

Harry se ošil a pak odpověděl:

,,Doma. Jsme tam, kde jsem byl na konci prázdnin, když  zjistil, že jsem jeho syn. Vzal mě k sobě, ale ještě před tím mě koupil spoustu věcí. Byl to pro mě tehdy jeden z nejhezčích dnů. Cítil jsem se asi tak, jako když jsem poprvé viděl Bradavice, tak užaslý a radostný jsem byl. Ale pojďme, tohle vám mohu říct jindy, teď sotva stojíte na nohou.“

Zamířil k domovu a oni zamířili za ním. Jakmile vkročili dovnitř vydechli úžasem, tak jako Harry o prázdninách. Stejně jako on si představovali Snapeův dům jako něco temného, ale jak to vypadalo, tenhle profesor je bude neustále překvapovat.

Harry jim ukázal jejich pokoj a sám šel do toho svého. Pro dnešek toho pro něj bylo moc. Stál u okna a hleděl na zapadající slunce. Bylo úchvatné, jak se poslední paprsky oběvovaly na obloze. Leknutím sebou trhl, když za ním promluvil jeho otec a za chvíli byl u něj tak blízko, že mu položil ruku na rameno a stiskl jej. Harry se o něj opřel, ale svůj pohled pořád věnoval posledním paprskům.

Ani jeden nemluvil a Harry pochopil, že Severus neví co by měl říci a vlastně to nevěděl ani Harry, tohle bylo pro ně pro oba něco nového. Severus nikdy neměl syna, se kterým by si mohl povídat a utěšovat ho, naopak Harry nikdy neměl nikoho blízkého, komu by záleželo na tom, jak se cítí a chtěl by ho utěšovat.

Když Severus cítil, že Harry je čím dál slabší, odvedl ho k posteli, mávl hůlkou a přičaroval Harrymu pyžamo, položil jej do postele a po bradu zakryl.

,,Spi sladce… můj… synu.“

Harry se už ve spánku posumál, když do jeho podvědomí dolehla tato slova a oddal se ještě hlubšímu spánku.

….

Ráno Harryho probudily sluneční paprsky, které dopadaly přímo jemu na tvář. Protáhl se a hbitě vyskočil z postele. V té chvíli se zarazil. Byl v otcově domě, prvně mu to nedocházelo, ale pak si vzpomněl na události minulého dne.

Ztěžka dosedl na postel a zahleděl se z okna. Přemýšlel, jak jen mu to mohla udělat. Myslel na jejich první společnou noc, na to, jak vše předstírala. Hrozně ho to bolelo. Neuměl si představit, jaké to teď bude. Hermiona byla vždy poblíž něj, byla něco jako jeho opora.

O chvíli později dovnitř vkročila Sabrine. Se smutkem v očích pozorovala, jak se Harry tváří. I když ho viděla poprvé v otcově vězení, neměl tak bezradný výraz. Tam byl schopný bojovat, teď vypadal, jako by se vzdal všech svých nadějí a snů. Sedla si vedle něj a povzbudivě se na něj usmála, když na ni pohlédl svýma smutnýma očima.

,,Mrzí mě to Harry. Za tu dobu, co jsem Hermionu poznala jsem si ji oblíbila. Nikdy bych do ní tohle neřekla… Víš… ani nevím, co bych ti teď měla říct. Nikdy jsem nebyla v takovéhle situaci. Mohu tu jen s tebou sedět a být ti oporou alespoň takhle.“

Harry ji vděčně chytil za ruku a siskl tu její, potom ji pustil a stoupl si.

,,Asi bychom měli jít na oběd, když už jsem nebyl na snídani, co myslíš?“

Sabrine se na něj usmála a stejně jako on se zvedla.

,,Jasně, vytřeme jim zrak. Nikdo nevěřil, že se mi podaří donutit tě tam jít a já vlastně nemusela udělat vůbec nic, rozhodl jsi se sám. Hlavně jim to neříkej. Bude to naše malé tajemství. Souhlasíš?“

Harry přikývl a rozešel se ven z pokoje. Sabrine se za ním rozběhla a zařadila se vedle něj. Těšila se na výraz na Severusově tváři. Jakmile vkročili dovnitř, všichni uvnitř se na ně otočili. Draco se na Sabrine usmál. Tonksová upustila skleničku, kterou zrovna držela a Severus se na ně díval překvapenýma očima, jinak jeho tvář byla bezezměny.

Jeho reakce Sabrine sice sklamala, ale Harry se jejich reakcemi nezabíral a sedl si na své místo po otcově pravici. Po Severusově levici seděla Tonksová, vedle které bylo místo pro Sabrine a Draco seděl vedle Harryho.

Jediný Harry se ale natáhl pro jídlo. Ostatní ho jen pozorovali, až mu to začalo být nepříjemné a pobaveně se na ně otočil.

,,Hodláte také jíst a nebo budete jenom sledovat, jak jím já?“

Okamžitě se od něj otočili a začali si zbrkle nandávat jídlo. Někdy ke konci oběda přiletěla sova a Severus se hned zvedl a přečetl si zprávu.

,,To je od Brumbála. Máme se vrátit. Většina týmů už je zpět. Vypadá to, že někdo prozradil školy, na které se všichni měli vydat. Naštěstí díky bystrozorům. Jenom tými profesora Kratiknota a profesorky Prýtové mají nějaké odřeniny a modřiny, ale napadeni byli už po cestě tam. Jenom od nás prý nebyli dodneška žádné zprávy. Jenom, když jsme poslali dva žáky, pak už se prý fénix pro nás vrátit nemohl, najednou to bylo chráněno i proti němu, což Brumbál nechápe. Je naprosto nemožné, aby se Fawkes někam nedostal. Muselo to prý být opravdu vyjímečné kouzlo. Ale je rád, že jsme v pořádku a očekává nás v nejbližší době.“

Domluvil a podíval se na ostatní, kteří ho do teď pozorovali.

,,Takže se vrátíme, ale půjdeme až zítra ráno, ještě něco bych zde potřeboval vyřídit, pokud vám to teda nebude vadit.“

Svorně zavrtěli hlavami a Harry se zvedl a odešel do parku u zahrady. Když tu byl naposled, neodvážil se tam jít. Prošel jen dům, ven nevyšel. Teď viděl, že o hodně přišel. Nejvíc ho zaujala ohrada u konce zahrady. Došel až k ní, ale nikde neviděl žádné koně ani jiné zvíře. Napadlo ho, že jeho otec asi neměl na nic takového čas.

Přesto si sedl na hrazení a zadíval se k domu, z kterého zrovna vyšel Draco se Sabrine a oba se k sobě tulili. Draco dokonce sem tam dal pusu Sabrine zezadu na krk. Potom společně zamířili na opačnou stranu, než byl Harry. Ten zrovna spadl dolů, protože do něj zezadu někdo strčil. Rychle se zvedl a při otočce už chtěl začít nadávat, ale to co viděl ho překvapilo.

Najednou ohrada nebyla prázdná, byli v ní koně a nejen koně. To co Harryho zrovna schodilo byl Pegas. Harry nemohl uvěřit svým očím. Před ním stál nádherný bělostný kůň s křídli po bocích. Vedle něj stál jednorožec a oba na Harryho shlíželi svýma chytrýma očima.

Nevěděl, jestli by se jim neměl poklonit stejně jako hypogrifovi nebo, co by měl dělat. Jistě, něco málo o nich četl, ale to, jak by se k nim měl chovat, když je potká tam nepsali. Spíš se vyjádřili, že jen jedna setina kouzelníků má možnost je vidět na vlastní očima a ještě méně jich stálo vedle nich tak blízko. Najednou se zpoza nich ozval hlas.

,,Nemusíš se nijak chovat. Oni to nevyžadují. Poznají lidskou povahu a pokud je člověk hodný a líbí se jim, ukážou se mu.“

V té chvíli zpoza nich vyšla dívka celá v bílém. Mezi jednorožcem a pegasem se svým oblečením ztrácela. I její vlasy byli světlé, ale její oči tmavě hnědé, měla v nich stejně chytrý výraz, jako její dva zvířecí přátelé.

,,Ty budeš Harry. Severusův syn. Mluvil o tobě. Já jsem Alris. Jsme sousedé. Tvůj otec mi pomáhá s lektvary. Jsem na přírodní akademii a zrovna lektvary jsou jedny z důležitých a já je nezvládám.“

Harry byl dívkou překvapen. Netušil, že jeho otec o něm někomu řekl.

,,Řekl… řekl to hned jakmile se sem vrátil. Moji rodiče ho už znali a pomohli mu s úpravou domu. On jim za to nabídl, že mi bude pomáhat.“

,,Ty… mi čteš myšlenky?“

,,Ne.“

,,Tak jak víš, co si myslím?“

,,Nečtu ti je já. Čtou ti je tady Pigi a Jigi, ti je pak posílají mě. Nechtěj vědět, jak je to možné ani já sama to nevím a nikdy mi to nechtějí říct.“

Asi musel vypadat opravdu moc překvapeně, protože Alris se najednou rozesmála.

,,Víš… mohla by jsi se přestat smát. Cítím se dost trapně, víš.“

,,Ach promiň. Jsi zajímavý víš. Já bych to asi nepoznala hned, ale tady Pigi do tebe vidí. Ale nesmála jsem se tomu, to spíš tomu, jak si se tvářil, ale zpět k tomu co viděl Pigi. Viděl velkou odvahu a chuť všechny bránit. Ale taky viděl smutek ze ztráty a zrady. Někdo ti ublížil, někdo hodně tobě blízký.“

Harry ji pozoroval a pomalu mu začínalo vadit, jak o něm všechno ví, a jak to vypadalo, věděla to i Alris, protože se najednou přestala bavit o tomhle a začala o něčem jiným.

,,A co tu vlastně děláte? Teď nejsou žádné prázdniny, pokud se nemýlím.“

,,Nemýlíš, ale měli jsme na škole takovou soutež a skončilo to fiaskem, zítra se vracíme zpět, ale co tu vlastně děláš ty?“

,,Žiju, co myslíš. Ne fakt… mi nežijeme na škole, ale všichni doma a každé ráno se ke škole buď přemisťujeme, používáme speciální přenášedla, krby a jiné příchody, každý se tam dostává jinak, podle vzdálenosti.“

,,To je zajímavé, musí to být dobrá škola.“

Alris se usmála.

,,To je… Jedna z nejlepších, ale nejsi na tom hůř jak já. Bradavice jsou ve výuce na stejné úrovni, akorát se učíte něco jiného. Severus říkal, že si nevyrůstal v kouzelnickém společenství, takže asi nevíš, že většina kouzelnických škol je jen o mávání hůlkou a o zacházení s ní, s tím, že se naučí pár kouzel.“

Harry vypadal překvapeně.

,,To mi nikdy nikdo neřekl a ani jsem nikoho takového neviděl.“

Dívka naproti němu se rozesmála.

,,Ale viděl, jen ti to nedochází. Na první pohled jsou k nerozeznání, ale jakmile je potřeba, aby se třeba začali bránit, nevykouzlí vůbec nic. Většinou kouzla co umí jsou buď spojena s domácností, nebo s nějakou prací v obchodě.“

Alris se zamyslela.

,,Určitě si byl na Příčný, mezi ně třeba patří Paní Malkinová z hábitů, nebo slečna Kožluská s lékárny. Určitě je jich víc, ale nevím o nich.“

Harry si ji chvilku prohlížel a pak promluvil.

,,Jsi hodně zvláštní, víš to?“

,,Vím. Taky kvůli tomu nemám přátele. Jakmile bych totiž někomu ukázala Pigiho a Jigi, tak by se z toho snažili vysát nějakou slávu. Ty jsi jiný. Ukázali se ti sami. Vlastně o nich ví jenom moji rodiče, já a Severus a teď vlastně i ty. Nesmíš to nikomu říct, to si doufám pochopil.“

Harry přikývl a zadíval se na ni. Potom se podíval na hodinky na svém zápěstí a lekl se.

,,Budu muset jít na večeři. Rád jsem tě poznal, určitě se ještě někdy uvidíme.“

Otočil se a rozběhl se k domu. Za sebou už jen zaslechl dvojité zařehtání a Alrisin hlasitý pozdrav.

Sklonila hlavu k uchu Pigiho.

,,Tohle je on? Jeho si si vybral? Na něj jsi čekal?“

A když pegas pokýval hlavou, pokračovala.

,,Je zvláštní. Stejně jako mi. Má to v sobě, ve svém srdci, ale zatím to spí, ale až se to probudí, mohlo by ho to zabít, že?“

Když znovu pokýval hlavou zatvařila se smutně, ale s nadějí v očích se podívala na pegase.

,,Ale ty budeš u toho, ne?“

Další pokývání hlavou a pak už se všichni tři rozešli k domu v dálce.