Mysty

Ahojky, tak přidávám další kapitolu. Chtěla bych poprosit o komentáře, možná je to trapné, ale nejsem si jistá, zda kromě asi 3 lidí povídku někdo čte a zda má smysl přidávat další kapitoly, tak jen poprosím zanechte třeba jen jedno slovo, ale abych viděla, že tu někdo opravdu byl, děkuji.

Probudil se v posteli, která rozhodně nebyla jeho. Posadil se a pohlédl z okna. V dálce viděl Big Ben, takže předpokládal, že je stále v Londýně. Ale kde a jak se tam dostal naprosto netušil.

Rozhlédl se po pokoji, který byl jedním slovem obrovský a hlavně přepychový. Harry si nemyslel, že by někdy takový přepych viděl. Rozhodně vše vypadalo, jak kdyby to bylo určeno pro někoho důležitého.

Někde bouchly dveře a před Harrym najednou stál Christian. Brýle měl sundané a Harry viděl jeho celočerné oči. I když… vůbec ho to neděsilo. Christian tam byl včera s ním a očividně se o něj postaral.

,,Jak si se vyspal mládě?” Christian si sedl vedle něj a pozoroval ho.

,,Já… vůbec nic si nepamatuju.”

Christian si povzdechl, chvíli jej pozoroval a pak se postavil k oknu. S pohledem upřeným do města začal vyprávět.

,,Když si dočetl dopis od tvého otce bylo toho na tebe příliš, nejprve si se rozplakal a pak si se začal třást, nedařilo se mi tě uklidnit. Přestal si vnímat, mluvil jsem na tebe, mluvil na tebe i Krimgel když se vrátil, ale nevnímal si ani jednoho z nás. Nezbylo mi nic jiného než tě zvednout a odnést do auta. Marek nás pak odvezl sem a vyrazil pro tvé věci. Není třeba, aby si se vracel k těm mudlům. Každou chvíli by se s nimi měl vrátit.”

,,Já… ten dopis byl pravdivý? Opravdu můj otec… a máma není moje máma? Nechápu to, přežil jsem jenom díky její oběti, můj dotek Voldemortovi ublížil” Harry zaznamenal, že při vyslovení toho jména Christian mírně ztuhl, ale pokračoval ,, jak by to bylo možné? Podle Brumbála za to mohla její láska a její oběť. To že jsem bydlel u Dursleyů mělo taky svůj důvod, díky její oběti mě krev její sestry mohla chránit. Jak by tohle všechno bylo možné? Třeba ten dopis byla chyba…”

Christian se smutně pousmál. A otočil se k Harrymu.

,,I kdybych z toho dopisu necítil Jamese, věděl bych, že je to pravda. To že Lily nemohla být tvoje máma jsem jako jeden z mála věděl. Tvůj otec ji určitě miloval nebo se o to alespoň snažil, ale Lily nemohla mít děti. Předpokládám, že to byl jeden z důvodů, proč jí nebylo proti srsti to s Jamesem sehrát. James se mi s tím svěřil v jednom z jeho dopisů, litoval, že ji k tomu přemluvil, ale cítil, že nemá moc na výběr. Jedno jsem však do téhle doby nevěděl a to kdo je tvůj druhý otec. James mi to nikdy neprozradil.”

Udělal pár kroků k Harrymu, pak jako kdyby si to rozmyslel otočil se zpátky k oknu.

,,Mám teorii jak je to možné. Pokud by tě Lily adoptovala pomocí krevní magie. Ač se mi tomu nechce příliš věřit, vypadá to jako jediná možnost. Jestli mohu soudit z fotografií máš její oči. A právě díky krevní magii jsi se vlastně stal jejím synem. Znamená to, že máš aktuálně tři rodiče.

K tomuhle rituálu se však dávno nepřistupuje. Občas se stávalo, že pokud dospělý, který adoptuje, zde tedy Lily, není dostatečně silný, může se stát, že to dospělého naprosto pohltí a kouzlo z něj učiní oběť krevní magii. Tím, že se tam používá krev, tak se jedná o rituál, který je považován za zlý a není již dávno využíván.

Jedním ze znaků, že byl rituál úspěšný je to, že dítě převezme od rodiče jeden z fyzických rysů. V tvém případě tedy oči. To, že potom vypadáš úplně jako James je jenom náhoda. Vypadal by si tak i kdyby nebyl rituál proveden. Jen je možné, že oči by si tedy měl po svém druhém otci.”

Harry se zajíkl. Nechtěl myslet na svého druhého otce. Toho člověka pořádně neznal, jistě, věděl mnoho věcí od Brumbála, viděl Snapeovu vzpomínky na den, kdy ho jeho otec šikanoval, věděl, že měl rád jeho matku, nebo spíše Lily, ale měl Snape nějakou rodinu? Kde vlastně bydlel? Jak by se cítil, pokud by mu Harry řekl, že je jeho syn?  A měl mu to vůbec říct? 

Nevěděl, tolik věcí najednou bylo jinak. Když přešla půlnoc a on se stal sedmnáctiletým, pokládal to za jako každý den. A pokud by si měl sázet na to co se ten den stane, tak na tohle by si rozhodně nevsadil. Ani by ho to nenapadlo.  

Ozvalo se zaklepání a aniž by někdo promluvil vešel dovnitř Marek a za ním vstupoval portýr, který přivážel dva kufry a klec se sovou.. Vyskládal je na místo, kam Marek ukázal, vzal si spropitné, hodil divný pohled na sovu a odešel. Christian ani Harry za celou dobu nepromluvili. Jakmile se za portýrem zavřely dveře otočil se Marek k nim a zadíval se na Harryho.

,,Myslím, že nemám všechny tvoje věci, Do jednoho kufru jsem nacpal všechny tvoje školní věci, v tom druhém jsou dárky, které tam na tebe čekaly. Ale nic kromě toho jsem nenašel. Je mi líto, ale budeme se tam potom muset stavit společně a posbírat všechny tvé věci. Ale i když jsem se snažil necítil jsem nic dalšího co by patřilo tobě.”

Harry se mírně začervenal a zadíval se na kufry. Pak se zvedl z postele a přesunul se ke kleci s Hedvikou. Protáhl ruku klecí a pohladil ji.

,,To jsou všechny mé věci. Víc toho nemám. Než jsem šel do Bradavic neměl jsem ani to.”

Marek se šokovaně zadíval na Christiana. Ale ten pozoroval Harryho a mlčel, když to vypadalo, že Harry sám víc neřekne udělal k němu dva kroky,

,,Asi by si nám měl říct, jak je to možné Harry.”

Ale Harry zavrtěl hlavou.

,,Teď už je to jedno. Jestli jsem to pochopil správně mám místo, kde bydlet. Mám podle všeho spoustu peněz, nemusím si tedy ani z jedním dělat starost. Proč se tím nyní zabývat.”

Vypadalo to, že Marek by něco rád řekl, ale Christian po něm hodil pohledem.

,,V tom všem máš pravdu, avšak stále je tu také moje nabídka, ta samozřejmě platí. Pokud by si přijal můžeš jít s námi. Seznámil by si se s dalšími a změnil celý svůj život. Nechal by si tohle vše za sebou.”

Harry ho chvilku pozoroval.

,,Já… možná bych měl přijmout, vše by bylo mnohem jednodušší, ale… nemohu. A ač by bylo skvělé kdyby to bylo jinak mám tu povinnosti, přátele. Nemohu to vše opustit.”

Christian přikývl. ,,Kdyby sis to někdy rozmyslel, stačí se ozvat a můžeme tuto situaci změnit…

Teď z jiného soudku. Ještě jsme neoslavili tvé narozeniny. Doufám, že pochopíš, že restaurace  pro nás moc není, zato milujeme filmy o upírech. Můžeme si zajít na vyjížďku po Temži, případně do muzea… kam jen budeš chtít.”

Harry se pousmál. ,,Mohli bychom prosím jít do Zoo?”

Asi se to nestává často, ale Harrymu se tehdy podařilo oba upíry překvapit.

,,Ty by si chtěl jít do Zoo? Do opravdové Zoo se zvířaty? Jsi si tím jistý?”

Harry se usmál a přikývl. Než odešli, vypustil Harry Hedviku a otevřel ji okno, aby si mohla kamkoliv zaletět. 

Ten den si s dvěma upíry opravdu užil, když se večer vrátili do hotelu otevřel kufr s dárky a prohlédl si co od přátel dostal.

Hermiona mu zaslala Práva a povinnosti dospělého kouzelníka, nutno ji však připsat k dobru, že k tomu přidala i Život v oblacich, což byla kniha od jednoho z předních hráčů famrpálu.

Ron mu poslal nepřeberné množství různých sladkostí a navrch přidal narozeninový dort, který mu upekla paní Weasleyová. V dopise mu popřál jak on tak jeho rodiče s Ginny a všichni psali, že už se těší jak k nim co nejdříve přijede, prý už mluvili s Brumbálem a mělo by to být v rámci dní.

Hermiona psala naopak o tom, zda už se Harry začal učit, protože je poslední a nejtežší ročník. Také psala o dovolené, kterou letos strávila s rodiči v Dominikánské republice, ale že se samozřejmě věnovala i učivu a samozřejmě má již sestavené osnovy, co bude potřeba studovat navíc, aby všichni tři udělali ovce co nejlépe. 

,,Harry, jak to vidíš dál? Co plánuješ?”

Harry hlavu nezvedl. A kdyby Christian neměl výjimečně dobrý sluch, asi by pořádně ani neslyšel co Harry říká.

,,Vlastně nevím. Jistě měl jsem plány co se zbytkem prázdnin. Měl jsem se přesunout na jedno bezpečné místo nebo možná ke svým přátelům, ale teď nevím. Možná bych měl zkontrolovat oba domy. Třeba se v některém z nich dá žít. Nepočkal jsem sice na Krimgelovi informace, ale dům v Godrikově dole bude určitě nově postaven. Mělo by to tam být pro mě v pořádku.”

Christian si povzdechl a přesunul se k Markovi. Hlasem tichým, který nebyl Harry schopen zaslechnout na něj promluvil.

,,Co s ním budeme dělat? Nemůžeme ho nechat celý měsíc samotného. Slíbil jsem jeho otci, že tu pro něj v tuhle dobu budu.”

Marek se na něj pousmál.

,,Myslím, že to už dávno víš jen se bojíš to říct nahlas. Půjdeš na ten měsíc, než se bude muset vrátit do školy, s ním. Všichni jsme to věděli, celý klan. Probírali jsme to. Na Jamesovi ti silně záleželo, všichni jsme viděli co to s tebou udělalo. 

Také jsme sledovali, jak se snažíš celou tu dobu vydržet a splnit Jamesovo přání a za Harrym nejít dříve. Asi před měsícem, se nás pár sešlo… pár tvých nejbližších, řešili jsme co bude. A shodou okolností moje sestra nám řekla, že si myslí… vlastně nám řekla, jak to bude. Očividně tě z nás zná nejlépe.

Řekla nám, že tu určitě budeš chtít zůstat. Pokud by Harry přijal, byl by si prý nejšťastnější, ale prý musíme počítat s variantou, že nepřijme. Potom určitě budeš chtít zůstat s ním, alespoň nějakou dobu. Dlouho jsme řešili, co s tím, pokud by si s ním opravdu zůstal.

Shodli jsme se, že pokud se zapojíme všichni bude to v naprostém pořádku. Bude jen potřeba, aby si každý týden dorazil na klanovou schůzi, ale jinak tě budeme celou dobu krýt a nikdo nebude vědět, že tam vlastně nejsi. Mělo by to vyjít a nás pár tě opravdu nahradit nechce, takže pokud vše vyjde nedojde k žádnému převratu a ani další klany by se nás neměly pokusit napadnout, protože by se to k nim nemělo dostat. Zvládneme to. Je to jenom měsíc.”

Christian ho nevěřícně pozoroval.

,,O tomhle všem jste hovořili? Domluvili jste se? Nemohu uvěřit, že do teď jste mi nikdo nic neřekl. Nemůžu zmizet na celý měsíc. Může se cokoliv stát, víš co se teď děje. Ten muž… posílá své lidi do klanů našeho lidu. Nikdo neví, zda se k němu některý z klanů nepřidá, pak by nás to ohrozilo. Je třeba situaci celou dobu řešit.”

Marek mu položil ruku na rameno.

,,My víme a budeme vše dělat jak na dále, ale ty to potřebuješ. Jsme společně několik století. Potřebuješ si taky někdy odpočinout. Zvládneme to. A ty se konečně odreaguješ.”

Christian se pousmál.

,,Vidím, že jste to vše opravdu promysleli. Já… asi bych opravdu rád zůstal. Pokud tedy věříte že to zvládnete… ale musíte mi dát vědět kdyby se něco dělo. Marku je to důležité… kdyby se cokoliv dělo musíte mi dát vědět, hned přijdu.”

Marek přikývl.

,,Teď si běž promluvit s Harrym.”

Během jejich hovoru se Harry přemístil do vedlejší místnosti a díval se z okna. Christian k němu přistoupil a pomalu mu položil ruce na ramena. 

,,Pokud by si souhlasil, zůstal bych ten měsíc s tebou. Marek mě teď přesvědčil, že to zvládnout. Budu si sice muset sem tam odskočit, ale nebude to často. Já… chtěl bych tě poznat.”

Harry nevěděl proč, ale zády se opřel o Christiana a mírně kývl hlavou. 

,,To by mohlo jít. Jen bude to vše v pořádku? Pro nás oba?”

A ač to Harry nevyslovil, Christian pochopil.

,,Nemusím se krmit tak často. Jsem starý, hodně starý, narozdíl od mladých upírů se dokážu dobře ovládat. Nemusíš se obávat, nenapadnu tě. Pokud se zraníš, bude mne tvoje krev lákat, ale neměl bych tě napadnout.”

Ten den již hotel neopustili Christian něco řešil z Markem, Harry je nechtěl rušit, tak jim pouze popřál dobrou noc a odešel spát. Netušil, že během noci se k němu do pokoje několikrát přišel podívat Christian, stalo se tak pokaždé když se Harry trochu více zahýbal na posteli.

XXXXXXXXX

Druhý den ráno když Harry vstal byl apartmánu už jen Christian. 

,,Dobré ráno. Než se přemístíme do některého z domů napadlo mne zda by sis nechtěl nakoupit nějaké oblečení, jak již podotkl Marek máš opravdu málo věcí.”

,,Dobré ráno. Nikdy jsem nikde nakupovat nebyl, je to nutné?”

Christian se zasmál.

,,No pokud chceš nové oblečení a já ti to doporučuji, tak to nové je. Pokud by si souhlasil tak já chodím tady v Londýně do kouzelnického krejčovství na okraji Příčné ulice. Stejně jako do banky se tam dá dostat zadem a nemají tam problémy s upíry. Jedná se o krejčovství, kde se zákazníci jen tak nepoznají. Jsou tam osamocené zkoušecí kabinky, každý tam má své soukromí.”

A ač se Harrymu nechtělo souhlasil.

,,Počkáme na Marka? Nebo půjdeme bez něj?”

,,Marek se už vrátil. Avšak nejprve nám zařídil jiné auto. Takže pokud souhlasíš objednal bych ti jídlo, pak bychom vyrazili do krejčovství a pak do některého z domů, kam by si chtěl jet prvně?”

,,Pokud by to šlo tak rovnou Godrikův důl. I táta psal, že do sídla Prewettů se vůbec nepodívali. Nechal bych jej zatím být. Chtěl bych vidět dům rodičů nebo alespoň to, jak to tam nyní vypadá, pokud vše bude v pořádku rád bych tam zůstal.”

,,V pořádku, pokud tedy souhlasíš nejprve ti objednám snídani a pak vyrazíme.”

Harry přikývl.

Po jídle jej Christian odvedl před hotel, kde již čekal nastartovaný mercedes. Během proplétáním londýnským provozem se Harry dozvěděl, že Christianův klan čítá asi 20 upírů, z toho 5 upírů považuje Christian za blízké přátelé, jedním z nich byl i Marek. Ale dobře zná a rozumí si se všemi ze svého klanu. 

Většina upírských klanů je takto malá. Je to z toho důvodu, že již v dávných dobách uzavřely klany dohodu. Původních upírských klanů je 10, Christianův je jeden z nich. Za celou dobu co byla dohoda uzavřena byl povolen vznik pouze 5 klanům. Každý nově vznikají klan musel mít podporu hlavního svého původního klanu, také musel podepsat původní dohodu, kde se klany zavázaly, že jejich maximální počet nepřesáhne 30 osob. Také musejí podepsat, že nebudou útočit na další klan pokud nebudou mít podporu dalších 6 klanů a jejich důvod nebude pokládán za právoplatný.

Dále všechny klany dohoda zavazuje k nezabíjení lidí, krmit se na nich mohou, ale tak, aby to člověka neohrozilo a nebylo to pro něj traumatizující.

Dohodu v dávných časech klany podepsaly jelikož jejich rasa byla lovena a skoro vyhubena. Dohodou se snaží na sebe příliš neupozorňovat a nepřitahovat tak různé lovce či případně bystrozory, kteří je záměrně, pokud neporuší svá pravidla nevyhledávají.

Když asi po hodině zastavovali u krejčovství znal Harry dost z historie upírů. A některá jejich pravidla. Christian je zadním vchodem přivedl až k recepčnímu pultíku v obchodě.

,,Pane Prewette! Rádi vás vidíme jaká čest!”

Pak se recepční podívala vedle a zalapala po dechu.

,,Pane Pottere! I vaše návštěva je pro nás obrovská čest! Přišli jste nakupovat? Ihned vám seženu jednu z asistentek, vteřinku!”

Mávla hůlkou a jeden z lístečků se zvedl a odletěl skrz dveře za ní. O chvíli později tudy vyšla paní s bílými vlasy. Jakmile je oba uviděla tak spráskla ruce.

,,Pane Prewette, Christiane, ráda Vás vidím. A přivedl jste pana Pottera? Je to dlouho co jste tu byl a ještě déle co jste s sebou měl pana Pottera.”

Harrymu hned došlo, že někdy s sebou musel Christian vzít i jeho otce Jamese a na milou paní se usmál.

,,Tak pojďte chlapci, zabereme si jednu z místností a vy mi povykládáte co potřebujete. Tak ráda Vás Christiane vidím!”

Hned po tom zamířil ke dveřím vpravo od recepce. Než Harry udělal krok za ní zadíval se na Christiana.

,,Znám ji od té doby co ji sem její rodiče přivedli jako holčičku. Jmenuje se Olivia. Tento obchod totiž patří její rodině. Už od malička mě obdivovala, přes pubertu se snažila, abych si ji všiml více, ale… nikdy mě tímto způsobem nezaujala. Jak stárla našla si muže a její láska vůči mě přerostla v mateřskou.

Teď už má vlastní děti i vnoučata. Se mnou by toto mít nikdy nemohla, myslím, že si to uvědomuje  a tak trošku je mi vděčná. Tvůj otec tu se mnou jednou byl, hned si ho zamilovala a začala jej brát jako svého syna. Myslím, že ji potom navštívil i beze mne, ale nikdy jsem se nezeptal.”

Starší paní se vrátila.

,,Tak chlapci pojďte, pojďte.”

Oba ji tedy následovali.

,,Tak copak si budete přát?”

Harry se podíval na Christiana a ten se na něj pousmál.

,,Tady Harry by potřeboval obnovit celý šatník. Asi bych si pro něj přál i nové hábity do školy. Pokud si pamatuji, přidáváte tam nějaká kouzla navíc, které madam Malkinová nepoužívá a ani neužívá, určitě bychom je pro Harryho využili.”

Olivia asi viděla Harryho nechápavý pohled a ihned se jala vysvětlovat.

,,Naše rodina odpradávna má v oblibě používání ochranných kouzel na hábity, jelikož se jedná o kouzla propojená s tělem i oblečením, tak nejsou v některých kruzích uznávána, ale u starých kouzelnických rodů jsou neustále v oblibě.

Jedná se o kouzla, která snižují propustnost kouzel, ale samozřejmě záleží na síle kouzla. Samozřejmě máme i velké množství dalších kouzel. Například neviditelné pláště, i když nejsou takové jaký vlastnil váš otec, jednou mi jej přinesl, zda by bylo možné ušít ten samý, ale nepodařilo se nám rozluštit jeho záhadu, naše pláště fungují spíše na chameleoním efektu.

Také samozřejmě máme možnosti jako měnící se barvu případně zabudovaná ohřívací či nepromokavá kouzla.”

Christian se ihned s Olivií zapovídal, jaké oblečení by pro Harryho bylo potřeba. Toho naprosto konverzace nezajímala a nechal tedy vše na Christianovi. 

Olivia jej přeměřila a pak již za pomoci hůlku nechala prolétávat látky či různé návrhy šatů a s Christianem dlouze debatovali jaké oblečení by bylo vhodné.

Již dlouho se Harry tolik nenudil, ale těšilo ho, že to zažije pouze nyní a pak bude mít na dlouhou dobu pokoj.

Po nějaké době daný obchod opouštěli a Christian zamířil směrem k sídlu Potterových v Godrikově dole.